Pláže a promenáda v Marmaris

Po „nekonečné“ promenádě se dá jít v podstatě buď jihozápadním směrem do sousedního Içmeleru (popis tohoto pochodu zde) nebo opačným směrem do starého města. Za promenádou je jeden hotel za druhým a nezastavěných proluk je opravdu jen málo.

Na celém Marmarisu je nejhezčí výhled na hory zvedající se z poloostrovu Bozburun. Je to vlastně i první pohled, který zde uvidíte, když budete přejíždět horské sedlo nad Marmarisem.

Kdo je zvyklý z jiných tureckých letovisek na velké vlny, tak zde je nenajde. I takto obrovská zátoka je dokonale chráněná a po většinu dne je hladina za pěkného počasí jak zrcadlo, což je ideální pro milovníky plavání.

Marmaris je oblíbenou zastávkou pro obrovské výletní lodě, které zde minimálně obden můžete vidět kotvit či v podvečer odplouvat směr Bodrum.

Úhel pohledu docela zkresluje a divák má pocit, jakoby kapitán zaoceánských lodí chtěl napodobit osud Costy Concordia.

Vlastní promenáda je příjemná hlavně v tom, že po ní nejezdí ani motorky ani auta. Jen se zde trošku motají cyklisté.

Pláž v Marmaris je bohužel hodně úzká a na většině míst nadobro zastavěná lehátky. Tak je kupodivu nejlepší veřejná část pláže, kde je téměř vylidněno.

Přímo nad starým městem se zvedá hřeben, po kterém vedou džípové cesty vhodné jako zajímavá vyhlídka na město. Ještě výš ční tisícová hora Babadag. Toto pohoří ale nepůsobí tak zajímavě a dramaticky jak hory na druhé straně zátoky. Navíc jsou kupodivu z úplně jiné načervenalé horniny.

Marmaris má dva přístavy – jeden velký jachetní a druhý, odkud vyráží na plavby výletní lodě. Zde potkáte nespočet naháněčů vychvalující zrovna jejich výlet, přestože mají většinou naprosto stejný jak ten, který má loď vedle.

Staré město v podstatě začíná na křižovatce ulic u sochy Atatürka.

I podvečerní pohledy mají zde své kouzlo.