Jízda přes průsmyk Zoji la

Jen kousek za Sonamargem je obrovské parkoviště náklaďáků, které čekají na povel, že můžou vyrazit přes průsmyk. Dost často je provoz přes průsmyk zastaven úplně či povolen jen jedním směrem.

Prvních 14 kilometrů cesty se jede zvolna údolím řeky Sindh a až těsně před vojenskou základnou Baltal se začne stoupat klikaticemi ve zvětralém svahu hory. Silnice je zde často ničena mohutnými sesuvy půdy. Výhled na okolní čtyř a pěti tisícové vrcholy je moc pěkný. Poutníci pokračují údolím na trek ke svaté jeskyni Amarnath a dál do Pahalgamu.

Silnice je vedena opravdu hodně zvětralými suťovými svahy a její stavba v podstatě zdemolovala celou stráň hory.

Díky neustálým pracím na této dechberoucí silnici přes Himaláje vás prakticky vždy při průjezdu čekají nějaké prodlevy. Na druhou stranu, pokud je krásné počasí, tak se alespoň můžete kochat krásnými výhledy po okolních horách a malebném údolím Singhu hluboko pod vámi.

Z větší výšky a dálky je pěkně vidět, proč je silnice tak nebezpečná a věčně opravovaná – ve velmi dlouhém úseku totiž traverzuje prudké lavinové a suťové svahy, takže při každém tání sněhu či velkém dešti se na ní hrnou tuny sněhu či bahna.

I přes zvýšenou opatrnost se občas stane, že zde unavený řidič udělá chybu a skončí dole v propasti. Tato silnice zaslouženě patří mezi takzvané deathroads.

Výhledy do údolí Sindh jsou dechberoucí po celou cestu do průsmyku.

Nejčastější pracovním  vozidlem je zde buldozer kombinovaný se sbíječkou, který výkony své práce rovnou posílá pod sebou do rokle.

Poslední drsný úsek silnice je vystřílený do kolmých horských stěn ve dvou patrech nad sebou. Silnice je tak dělána jednosměrně.

Díky tomu, že do celého Ladakhu vedou pouze dvě silnice, a tato z nich je „jednodušší“, tak je zde dost často i pořádná náklaďáková zácpa.

Po překonání cesty nad propastí pokračuje silnice dál už pozvolným plochým údolím řeky bez výhledů. Na začátku léta tu však jedna zajímavost je a to gigantické závěje, kterými musíte projet.

Vlastní průsmyk je spíš taková menší náhorní louka sevřená skalními stěnami bez nějakého výrazného výhledu.

Sjezd do Drassu vede dlouhým výrazně mírnějším údolím bez podobných problémů jak na jižní straně průsmyku.

Pokud budete mít štěstí, potkáte tu i desítky vojáků uskutečňujících zde vysokohorský vojenský výcvik. V blízké vzdálenosti od silnice je pro tuto činnost hned několik vhodných ledovců a hor.

V malebné krajince a výšce přes 3 400 metrů nad mořem je umístěna i základna indických vojáků- horolezců.

Ještě než dojedete do Drassu, budete míjet celou řadu bočních údolí, kam za dlouhou řádku let zavítalo možná jen pár turistů.