Durmitor - Černé jezero

Durmitor - Černé jezero

Jak cestovat s dětmi aneb offroadový okruh s kočárkem

Chci tam
Byl jsem tam
Hodnocení:Vynikající
Přelidněnost: Podprůměrná
Obtížnost: Průměrná
Čas: 1 den

To si jen tak vyrazíte na menší procházku s kočárkem a nevšimnete si, že jste měli už dávno odbočit.

Obsah článku
Recenze [1x]

Ivan Do - kemp u Černého jezera

Na cestě do Albánie jsme se nejdřív zastavili v Černé hoře v Durmitoru. Durmitor je vápencové pohoří na severu Černé hory, nejvyšší hora Bobotov kuk má 2523 metrů. Centrální část pohoří s hlubokými kaňony řek Tara, Draga a Sušica je od roku 1952 prohlášena národním parkem. Na několik dní se naším domovem stal kemp Ivan Do. Je to malý příjemný kemp přímo pod horami, kousek od Žabljaku.

Ivan Do - kemp u Černého jezera

Černé jezero

Ráno vyrážíme na procházku kolem Černého jezera. Cesta vede zpočátku lesem, ideální pro rodinný výlet s dětmi. Za chvíli přicházíme k horskému jezeru. Na břehu je malá pláž, svádí nás to k vykoupání. Jako obvykle zouváme s Gabčou boty a hrneme se do vody. Voda je krásně studená. O kousek dál už je vidět, jak je hluboká, zelenomodrá barva to sama napovídá.

Černé jezero

Tady to ještě stále s kočárkem jde

Cákáme se, Tom fotí a prtě v kočárku vesele pokřikuje. Ale nohy si namočit nechce. Jdeme bosky dál. Písečná cesta se mění v kamenitou lesní a my obouváme boty. Přes cestu se objevuje čím dál víc kamení a kořenů, vede teď lesem a pod námi je sráz s úchvatnou zelenou hlubinou.

Tady to ještě stále s kočárkem jde

Cesta lesem kolem jezera

Pavlínka se spokojeně veze. Blahořečíme naší terénní tříkolce. Tenhle kočárek zvládne vše. Ovšem cesta nám chystá další překvapení. Mění se na kamzičí stezku. Ale stále ještě jedeme. O kousek dál už musí Tom několikrát kočárek přenést přes obrovské balvany nebo přes odhalené kořeny stromů. Vracet se nechceme. Doufáme, že dál to bude už lepší.

Cesta lesem kolem jezera

Schody

Jenže o další kousek dál narazíme na něco, co jsme vůbec nečekali a co náš kočárek nezvládne. Obrovské kamenné schody, nahoře jsou dokonce ocelová lana na přichycení. Stojíme pod tou hrůzou a nevěřícně hledíme dopředu. Dochází nás pár francouzských turistů, které jsme předběhli o nějakou chvilku předtím. Pán bez řečí chytá kočárek a pomáhá Tomovi vynést Pavlínku nahoru. Já beru brašnu s foťákem, tašku a Gabču a snažím se nedívat se, jak ti dva bojují s kočárkem po těch kamenných schodech. Temně zelená vodní hladina pod námi teď už nevypadá krásně smaragdově, ale spíš temně hrozivě.

Schody podruhé

Schody podruhé

Ano, tohle jsou ty zmíněné kamenné schody. Fotka je z dovolené o tři roky později. Prtě z kočárku už ji absolvovalo pěkně po svých. Při tomto našem druhém pokusu nechápeme, jak jsme to tam s tím kočárkem zvládli.


Vidíte to taky?

Vidíte to taky?

Ano, přesně tam je na fotce vidět ten předěl, kde jsme při nízkém stavu vody mohli přejít suchou nohou (nezmáčeným kolečkem od kočárku) na druhou stranu a vyhnuli bychom se té kamzičí stezce. Černé jezero se totiž skládá ze dvou jezer, Velkého a Malého. Jsou spojeny jen úzkým průtokem. Napájí je vodopád Celine, zejména při jarním tání.

Jdeme dál

Konečně je to za námi. Dál už pokračuje normální lesní cesta. Přicházíme k rozcestí. Už je nám jasné, proč tahle cesta neodpovídá té z mapy. Za Černým jezerem je ještě další, Malé jezero. Šli jsme až kolem něho. Široká písečná cesta vede mezi oběma jezery a kdybychom se jí drželi, nemuseli jsme si tenhle kočárkový offroad vůbec zažít.

Jdeme dál
Fotka na rozloučenou

Fotka na rozloučenou

Sedáme na lavičku na břehu, kocháme se pohledem na jezero a hory nad ním. Přebaluji Pavlínku a dáváme dětem svačinu. Obejdeme Černé jezero z druhé strany. Fotíme se u obrovského robota složeného z částí motorů aut a pokračujeme dál do Žabljaku. Když jsme tu byli později, tento parádní robot už zde nestál.



Články v okolí
Zajímavosti v okolí
Booking.com
Chtějí tam
Chci tam
Byli tam
Byl jsem tam