Argentínská strana vodopádů Iguazú

Jen co projdete bránou parku čeká vás zde obrovská mapa s vyznačenými trasami. Nejlepší je se vydat pěšky po Sendero Verde. Stezka vede místním lesem, tak si můžete prohlédnout zdejší vegetaci, ptáky a hlavně spoustu krásných motýlů

Po ani ne 20 minutách chůze po Sendero Verde se dojde k hlavnímu rozcestí, u kterého je menší vyhlídková věž. Tady začíná i horní okruh – Circuito Superior

Okruh superior vede po lávkách nad jednotlivými vodopády. Každý jednotlivě má sice své jméno např.: Salto Bossetti, Salto Adán y Eva, Salto Mbiquá, ale významné k zapamatování jsou tu jen dva

Před vámi je i pláž na ostrově San Martín, kam se dostaneme přívozem až za chvíli. Na druhé straně je pak už Brazílie

Výhled na cestu k přívozu a vyhlídkové čluny, které je možné si zde objednat a vydat se na plavbu přímo k vodopádu

Cesta končí u vyhlídky na vodopád San Martin, který je tu druhý největší v rámci Iguazú

Z horní stezky se vracíme zpět na rozcestí odkud se vydáváme na Circuito Inferior. Nejdřív je dlouhý sestup vlhkou džunglí až se otevře asi nejhezčí vyhlídka na argentinské straně vodopádů. Je odtud vidět jak největší vodopád Ďáblův chřtán – Garganta del Diablo, tak i slavná vyhlídková lávka na brazilské straně řeky

Cesta se pozvolna stáčí a zase přibližuje k vodopádům, odtud je vidíte více panoramaticky než z horního okruhu.

Cesta ze spodního okruhu k přívozu prudce klesá, takže cesta zpět rozpálenou džunglí bude určitě zážitek. Zde se navíc dlouho čeká přímo na slunci než na vás přijde řada na přívoz, v ceně vstupného. Je tu také východisko člunů, které jsou už ale za extra peníze. Na ostrově je i malá pláž, takže je zde možné se i vykoupat.

Od přívozu vás čeká strmé stoupání na vrchol ostrova. U křižovatky cest je lavička a stín, ideální místo na krátký odpočinek. Pak už vás čeká krátká cesta na další krásnou vyhlídku, přímo do mohutného vodopádu San Martin

Výhled odtud je opravdu luxusní – velkou část kaskády máte jako na dlani

I výhled na druhou stranu je zajímavý

Po návratu zpět na křižovatku se ještě můžete vydat ke skalním útvarům, kde na stromech sídlí supy, čekající na nebohé tvory, které se pomlátí ve vodopádech.

Většinou supové krouží nad vodopády a vyhlíží oběti, tak je fajn, když je zastihnete odpočívat na nejvyšším místě ostrova

Z brazilské strany je výrazně bližší pohled na největší vodopád v Iguazú než z argentinské.

Při naši návštěvě /únor/ byly vodopády krásné, ale dle stavu koryta zde i tak bylo vody silně pod normálem

Sice zde jsou kvanta návštěvníků, ale pořád se vyskytujete v džungli tak vás nesmí překvapit, že „zakopnete“ o metrového varana.

Cesta zpět k rozcestí u věže je fakt už úmorná. Nesmí se zde rozhodně podcenit množství vody, klobouk a opalovací krém. Argentinská strana vodopádů je o mnoho náročnější než brazilská kde jdete celou cestu po rovině a ve stínu. Kde se podává občerstvení, tak tam také loudí nosálové.

V mezistanici vláčku, estacion cataratas, se vyplatí počkat na vláček, který vás doveze do stanice Garganta del Diablo. tento úsek se nevyplatí jít pěšky, protože tu nic k vidění není. Přijíždíme na konečnou a odtud se vydáváme po lávkách nad řekou k Ďáblovu chřtánu. Jde se docela dlouho a přechází se celkově šest ostrůvků. Řeka je v těchto místech neuvěřitelně široká, rozlévá se tady do obrovské podkovy a středem je právě Ďáblův chřtán.

Už slyšíme rachot a vidíme mlhu, která se tu zvedá všude okolo.

Z dálky vypadá vodopád jen jako díra v říční hladině

Jméno vodopádu Ďáblův chřtán rozhodně nelže

Je to prostě obrovský zážitek vidět tenhle živel na vlastní oči. Vláčkem se pak můžete vrátit rovnou ke vstupu parku