Vylodění v Normandii Den D

Opevnění u Merville. Dominantou dnešního opevnění je toto americké letadlo, ze kterého skákali parašutisti

Zde angličtí paragáni přistáli s kluzákem, obsadili most osvobodili první dům ve Francii a nadále pomohli s vyloděním na pláži Sword

Novináři dělají rozhovor s veteránem bitvy o Pegasus Bridge

Arromanche na pláži Gold s pozůstatkem Mulberry. Mulberry je uměle zbudovaný betonový přístav.

Osobně na pláži Gold, kde se vylodili Anglické jednotky

Velké poděková těm kteří přišli z nebes

Nad hlavou mi přelétávalo jedno letadlo za druhým

Stále žijící pamětníci téhle kruté války

Shledání s našima u dělostřelecké baterie des Longues

Vybavená ukořistěnými děly Škoda. Ano děly od nás.

Zde je více, jak 8000 křížů. Pietní místo amerických vojáků.

Když jsem stanul na téhle pláži, tak jsem si jen říkal: „Bláznivý nápad se vylodit tady.“ Vojáci tu byli jak na střelnici.

Nacházím se v táboře u města Ste. Mére Égelise. Jinak přesdívaného U parašutisty.

V tomto táboře se připravovali na seskok ze 101 a 82 výsadkové na opravdové seskoky.

Nejznámější pohled z tohoto místa. Voják, který byl raněný a předstíral svoji smrt, aby se zachránil.

Pohled na vojáky, kteří odpočívají

Německý hřbitov La Cambe. Zde je pohřbený nejlepší tankista Michael Wittmann. Je zde pohřbeno mnoho lidí ve věku 17–18 let.

Místo o kterém se říkalo, že by uhlídali dvě báby s koštětem. Příkré srázy které zdolávali jednotky Rangers. Úmrtnost hovořila o více jak 50% těchto vojáků. Dodnes je vidět, jak je zemina na Pointe du Hoc vyhloubená od bombardování.

Navždy zůstane neutišený křik na normandských pláží na obou stranách.

Vylodění v Normandii výrazně pomohlo urychlit 2. Světovou válku a tím i zapojení Američanů v této válce v Evropě. Stalo se tak 5–6. června 1944. Kde se u břehu Francie vylodili a vysadili Američané, Britové, Kanaďani, Francouzové, Belgičani, Češi a další jednotky. Asi nemá smysl rozebírat nějak hlouběji historii. Možná někteří by řekli kde bojovali Češi, tak jako příklad uvedu Dunkerk. Město ze kterého se stáhla v roce 1940 Britská armáda, Tak právě Češi pod velením brigádního generála Aloise Lišky toto město osvobodili. V Normandii se těchto míst nechá navštívit nespočet. Takřka v každé vesnici, je nějaké menší muzeum či krámek se suvenýrama. První místo které navštěvuji je Baterie v Merville. Jejíž dominantou tedy exponátem je letadlo, ze kterého seskakovali paragáni. Odsud už není daleko se jet podívat na Pegasus Bridge. Zde kluzáky přistáli Britské jednotky, aby obsadili most a osvobodili i tak první barák ve Francii. Dnes je v tomto domě kavárna a suvenýr shop. Měl jsem možnost se tu i shledat s několika veteránama této války. Přijíždím k pláži Sword a Juno. Pláže jsou naprosto rovinaté a na jejich dobývání nebylo tak dramatické, jako jinde. U pláže Juno se nachází pevnost La Grande, která stojí za vidění. Je zde vyloďovací člun. Kolem nás je spousta techniky. Ať už na zemi tak ve vzduchu a opravdu čerpám tu atmosféru, když člověk slyší ty zvuky i typický zápachy z vozů, či jak se otřása zem. V tom jsem už nad Arromanche na pláži Gold, kde koukám na pozůstatky Mulberry. Mulberry je vybudovaný umělý přístav. I zde probíhal program, takže jsem se tu opravdu nenudil a je zde i veliké muzeum o krámcích ani nemluvím. Na Arromanche je dělostřelcká baterie des Longues. Pro nás je významná tím, že jsou zde ukořistěný český děla Škoda. Zde jsem objevil i český tábor, tak jsme prohodili řeč, kam se chystají a jestli něco vědí o mých přátelích, kteří se sem vydali. Líbil se mi, když jeden čech tam vedl rozhovor ve kterém říkal „Normandie je pro trampy poutní místo.“ Je to pravda, mnoho trampů si sem volí cestu. Opět jsem se přesunul dál. Na pietní místo amerických vojáků v Colleville-Su​r-Mer na pláži Omaha. Zde je přes 8000 křížů. Měl jsem tu čest se zde shledat s pozůstalýma. Opravdu věc, která dojme. Scházel jsem dolů na pláž omaha s kamarádem, ale nějak jsme si spletli cestu a šli přes vostrou baterii američanů. Jejich důstojník, co svoji jednotku péroval na nás nevědomky koukal, kde jsme se tu ocitli. Dělali jsme jako by nic. Scházíme dolu a co mě dostalo, jaká je to ještě dálka, co vojáci museli urazit, než se dostali k pevnostem. Potom jsem se nedivil, že zde mohla vzniknout Bestie z Omahy. Německý mladý voják Heinrich Severloh, který osobně zabil či zranil přes 1000 vojáků. Nechtěl bych se zde vyloďovat. I zde jsem na břehu viděl často daný květiny. To už mě čekala zastávka ve městě Ste Mére Égelise. Jinak přesdívaného U parašutisty. Zde byl velký tábor s technikou. Mohl jsem si ji tak projít a vidět vojáky v uniformách 101 a 82 výsadkové, jak se připravují na seskok. V městečku hýřil program a na věži jsem viděl figurínu parašutisty. Měl jím být John Steel, který se zde tého dne zachytil a mohl pozorovat boje, které se pod ním odehrávají. Přežil jen díky tomu, že předstíral vlastní smrt, ale i tak byl raněný. Po krátké pauze jsme přejeli na německý hřbitov La Cambe, kde je legendární tankista Michael Wittman. Nejúspěšnější tankista 2. světové války zničil 138 spojeneckých tanků a 132 protitankových děl a 118 jiných pancéřovaných vozidel a jiné vojenské techniky. Na jeho hrobě se nacházelo spousty květin. To co mě často zaráželo bylo to, kolik 17–18 letých kluků je zde pohřbených. Teď už mě čekala poslední zastávka na Pointe du Hoc na hranici pláží Omaha a Utah. O tomto místě se říkalo, že ho uhlídají dvě báby s koštětem. Byl to boj z útesů. Zde se vylodili Rangers a utrpěli zde více jak 50% ztráty, ale vydobyli si zde veliké jméno. Dodnes na Pointe du Hoc jsou patrné krátery po velkém bombardování, které zdejší pevnosti srovnalo se zemí. Tím pro mě bylo i loučení s Normandií a s plážemi na kterých neutichá křik