Túra nad údolím Suru

Panikhar je vyhlášený krásnými východy slunce nad pět a půl tisíce metrů vysokou horou na samém jižním konci údolí Suru. Ledovcová údolí po obou jejich stranách jsou cílem tohoto výletu.

První část cesty je po prašné silnici mířící až do Padumu – hlavního města himalájského království Zanskar. Provoz je tu velmi řídký a výhledy krásné, tak vám těch sedm kilometrů, co vás dělí od morény, vůbec nebude vadit.

Jen kousek za Panikcharem je další most přes řeku Suru do malé vesnice na druhé straně.

Jakmile budete po půl hodině chůze mít vesničku za sebou, otevře se vám krásný pohled na rozlehlá zelená políčka vedoucí skoro až k horám.

Po chvíli se otevře i docela pěkný výhled na Nun. Ten si užijte, protože pro zbytek výletu ho už neuvidíte.

Údolí Suru obklopené horskými velikány je extrémně malebné.

Po hodině a půl chůze z Panikcharu nastává konečně čas opustit silnici a po moréně se vydat na výstup k ledovci a na začátek vyhlídkové cesty nad údolím Suru.

Odbočka se nedá vůbec přejít. Silnice udělá první ostrý oblouk okolo morény a tam, kde ji křižuje, se vydáte vzhůru vesničkou Tarangoz. Po pár desítkách metrů výstupu se vám otevře pěkný výhled na to, co vás za chvíli čeká. Výstup po pravé straně údolíčka, pak vysoko ve svahu překonání ledovcové říčky a pochod na starší už zelenou morénu a dál traverzem ve svahu.

Po té co vystoupáte nad vesnici Tarangoz, budete mít pocit, že je zeleň snad schovaná před horami za kamennými ohradami. Všechny vesnice podél silnice jsou zásobovány důmyslnými zavlažovacími kanály odvádějícími vodu z ledovcových potůčků.

Zhruba ve 3 700 metrech nad mořem se dostanete k čerstvě obnaženému skalnímu prahu, kde ještě před nedávnem musel být ledovec. Zde schůdná část údolí končí. Však tudy ani žádná cesta do Kašmíru nevede. Takže je čas začít traverzovat svah východním směrem a konečně se pokochat pořádnými výhledy do údolí řeky Suru.

Jedinou překážkou, abyste se vydali po stráních na východ, je překonání ledovcového potoka. Není zas až tak široký, ale má prudký spád, tak je lepší místo pokusu o brodění najít o něco užší místo, pomodlit se a udělat šemíkovský skok.

Panoramatické výhledy na zákrutu řeky Suru obklopené horskými velikány jsou úchvatné /viz. úvodní snímek fotoreportu/. Ideální místo na delší přestávku či obídek.

Pod vámi jsou vidět vesničky jak Tarangoz, odkud jste začali stoupat, tak větší Tongul. Cesta traverzem, která se zpočátku zdála ideální, je čím dál víc strmější a skalnatější. Nakonec vám nejspíš nezbude nic jiného než slézt o víc jak sto výškových metrů níž na regulérní stezku podél zavlažovacího kanálu.

Největším magnetem pro vaše oči ale bude úžasná špice Kunu čnící vysoko nad okolní vrcholky. Je považován za výrazně těžší na výstup než jeho o něco vyšší bratříček Nun.

Pokud zde budete začátkem léta, budete si místy připadat jak v nějaké horské botanické zahradě. Navíc zde uvidíte kroužit dravé ptáky a z nor vykukovat zvídavé sviště. Před vámi je nyní buď sestup do Tongulu či pokračování výletu do dalšího ledovcového údolí.