Přes noc ve Wadi Rum

Každá z malých rodinných cestovek ve Wadi Rum má vlastní kemp sestávající se jen z několika stanů na spaní a jednoho jídelního. Většina z nich je kilometry od sebe, tak většinou budete u večeře jen v několika lidech. Bohužel zde místní plánují stavět nějaké betonové příbytky, neboť prý turisté vyžadují luxus. Není spíš luxusem jednou za čas spát v jednoduchém stanu a užívat si klid daleko od civilizace? Člověka také zamrzí, že vám v beduínské vesničce nabízí třeba Nescafé nebo Pepsi – tradiční černý přeslazený čaj by byl více stylový. Ale přeci jen se beduíni snaží hlavně uživit, takže dělají, co po nich turisté žádají. Ale je ohromná škoda, že takové místo nedrží původního ducha.

Náš kemp se nacházel pod strmou několika set metrovou stěnou hory Khazali – skalní sesuv hned vedle nevypadal zrovna dvakrát optimisticky, ale okolní výhledy byly parádní.

V dálce se tyčí mohutná stolová hora Um Ishrie, která odděluje městečko Wadi Rum od vedlejšího pouštního údolí.

S postupujícím západem slunce září hora Khazali jako kdyby byla pozlacená, ale na nejlepší vyhlídku na ní je potřeba si od ní trochu popojet.

Rozseté malé kempy pod stěnami okolních hor vypadají jak titěrné body.

Od kolmých stěn Khazali je potřeba odjet téměř kilometr, aby byla celá hora vidět v plné kráse. Náhodně projíždějící džíp poslouží jak skvělé měřítko. Pak už jen večeře a těšení se na výhledy za východu slunce na druhé straně pouštní pláně.

Ráno západnímu obzoru dominuje monumentální stolová hora El Qattar.

Daleko zajímavější hora ční hned o kus vedle.

Zajímavá vyhlídka je na rozložitou stolovou horu Wadi Rum, kde prudké stěny vystřídá pozvolný terén a vlastní vrcholek vypadá jak třešnička na dortu.

Při cestě zpět a ukončení výletu do pouště Wadi Rum se turista ještě naposledy loučí s horou Khazali.

Ještě poslední výhled na skalní stěny a začíná asfaltka ve vesničce Wadi Rum.