Pico Ruivo (1862 m.n.m.)

Stoupáme východním směrem obklopeni mlhou. Najednou se v sedle Encumeada Alta oblačnost protrhává a na pár okamžiků se otevírá pohled SZ směrem.

Místo dalekých výhledů nás provázejí z mlhy se vynořující „tančící“ stromy.

Jsme na nejvyšším vrcholu Madeiry. Při výstupu se v jednotlivých směrech rychle odkrývají a mizí okolní hory. Tady nahoře si kruhový výhled můžeme jen představovat. 

Hustá mlha má také své kouzlo, o to více vynikají proplétající se tvary ležících stromů. Když tu náhle … 

… jako zázrakem se spodní oblačnost rozpouští a objevuje se hřeben hor včetně vrcholu Pico do Arieiro.

Celé divadlo trvá asi 7 minut, potom horské stěny definitivně mizí v bílé tmě.

Navzdory tomu, že se údajně o banánech zmiňují buddhistické texty již v roce 600 př. n. l., i dnes je po horské túře příjemné plně využít možností ostrova a sjet za 20 minut do oblasti, kde je úplně jiné klima.

Sjíždíme ze světa hor do městečka São Roque do Faial a vstupujeme na Levada do Castelejo. V první části cesty obdivujeme impozantní skálu Penha d Águia a malebné budovy, které tvoří nedaleké vesnice. Jak postupujeme vpřed, začíná se objevovat nádherná a bohatá vegetace charakteristická pro tuto oblast. Je to nádherný kontrast dvou krajin a světů v jednom dni.