Článek Komorní hůrka

Komorní hůrka byla původně bezlesá, nyní jsou místa, kde by bylo možno v terénu studovat její geologickou minulost, zcela zarostlá a nepřehledná. Na místě bývalé sopky je nyní zalesněný kopec tvořený nasypaným kuželem vulkanického materiálu. V jeho odlesněné východní části je opuštěný jámový lom, štola a skalní výchozy.

Současná Komorní hůrka je velmi poklidné a zelení obklopené místo. V horní části kopce je možno vidět několik “kráterů”, které však vznikly lidskou činností – těžbou. Sopečné strusky a tufy se v minulosti těžily a využívaly jako oblíbený stavební materiál. Díky tomu z nasypaného sopečného kužele nezbylo téměř nic.

Prostor těžební jámy je botanicky cennou lokalitou s více než 100 druhy cévnatých rostlin a s mimořádně bohatou populací vzácné orchideje vstavače kukačky. Je to díky čedičovému složení podloží, které mají rostliny rády a místnímu teplému klimatu

Některá místa kolem těžební jámy jsou naštěstí obnažená a tak alespoň tady je možné vidět důkazy sopečné činnosti. Nachází se tu různobarevné asi centimetr až dva velké úlomky materiálu, který tu vyvrhla a zanechala sopka. 

Na konci 18. a na začátku 19. století se vedly spory, jestli Komorní Hůrka je vůbec sopka. Část vědců se totiž domnívala, že čedičové vrstvy vznikly usazováním na mořském dně. Tento spor nebylo možno rozsoudit pozorováním z povrchu, zbývalo jediné – podívat se pod sopku. Proto v letech 1834 – 1837 nechal hrabě Kašpar Maria Šternberk do úbočí Komorní Hůrky razit štolu.

Díky průzkumné štole se záhy skutečně podařilo dosáhnout zkamenělého čedičového jícnu sopky a bylo po dohadech o původu.

Komorní hůrka je jednou z nejprobádanějších sopek, známou v celém vědeckém světě. O její slávu se zasloužily desítky vědců, kteří této sopce věnují pozornost více jak 200 let. Básník a vzdělaný přírodovědec J.W. Goethe se přímo účastnil sporu o původu Komorní hůrky a navrhl prokopat kopec a získat tak odpověď na otázku vzniku hornin sopečnou činností.

Ve svahu nad štolou se nachází skalka, na níž je vytesán reliéf hlavy J. W. Goetha s nápisem „Goethe dem Erforscher des Kammerbühls – 1808, 1820, 1822 – (Goethovi, zkoumateli Komorní hůrky), připomínající básníkovy návštěvy tohoto místa.

Nynější tvar vrchu Komorní hůrky je tvořen zejména násypovým kuželem. Při sopečných explozích byla z kráteru vyvrhována žhavá a tekutá láva, která ve vzduchu tuhla. Cestou na vrchol po vyšlapané cestičce je možné vidět charakteristickou ztuhlou lávu v podobě skal. Skoro to budí dojem, jako by se tu proces výroby země zastavil teprve včera. Na první pohled poznáte, že jde o trochu jinou skálu – má totiž bublinky.