Výlet do Tasmánie

Podnebím je Tasmánie podobná České Republice jen s tím rozdílem, že roční období v Tasmánii nevykazují tak velké rozdíly. Zimy jsou tu o něco málo mírnější a léta o něco málo chladnější než v ČR. Rozloha je též velmi podobná té naší, jen je o něco málo menší a žije tu dvacetkrát méně obyvatel než v ČR (celková populace Tasmánie je 519 000 obyvatel, z čehož 211 000 žije v hlavním městě Hobart). Zbytek Tasmánie tvoří národní parky, hory, jezera, lesy, národní parky, hory, jezera, lesy, příroda…

Naše výprava začíná na ostrově Maria Island, který je chráněným národním parkem s bohatou historií. Na ostrov se dostanete zhruba půl hodinovou plavbou lodí z městečka Triabunna. V první polovině 19. století tento ostrov sloužil jako vězení pro tehdejší trestance a dnes je budova věznice využívána jako ubytovna pro turisty.
Nejprve jsem odsouzencům krásnou krajinu záviděla, ale jakmile jsem se dozvěděla, že místnost, ve které jsme se ubytovali dva, sdílelo 66 vězňů, veškerá závist byla fuč.

Na „Marušce“ neexistuje žádná doprava kromě cyklistické. Můžete si zde zapůjčit kolo a ostrov objet na kole nebo jako my obejít pěšky.

Potkáte se zde s nespočtem roztomilých tlusťoučkých a stále se pasoucích vombatů (a ještě větším počtem bobků :)), wallabies (=menší klokani), divokých hus a pokud budete mít trochu štěstí, možná při soumraku zahlídnete i tasmánského čer­ta.

Tasmánský čert je od vyhubení vakovlka (neboli též tasmánského tygra) roku 1936 největší žijící dravý vačnatec. V současné době žije pouze v Tasmánii, ačkoliv jeho kosterní pozůstatky lze nalézt prakticky po celé Austrálii (na australské pevnině vyhynul zhruba 400 let před příchodem prvních evropských osadníků). I v Tasmánii hrozilo jeho vyhynutí z důvodu rakoviny tváře, kterou si čerti vzájemně přenáší (tzv. „devil facial tumour disease, DFTD“) a kterou zatím není možné léčit.

V letech 2012 a 2013 bylo odebráno z hlavní pevniny Tasmánie 23 zdravých tasmánských čertů, kteří byli umístěni do izolace – právě na ostrov Maria, kde mají ideální podmínky a kde jim nehrozí žádné nebezpečí. A dobrá zpráva je, že dle monitorování se za pár let jejich populace rozrostla na dnešních 200 tasmánských čer­tů.

Na ostrově Maria si určitě nenechejte ujít „slavné“ Painted Cliffs – malované útesy, na které se dostanete každý den při odlivu. Tyto mimořádné vzory vznikly na pískovcích díky prosakování podzemní vody, která zde zanechala stopy oxidu železa.

Mount Maria (710m n. m.) je nejvyšší hora ostrova. Z vrcholku se vám naskytne unikátní pohled na pevninskou šíji ostrova

Na ostrově naleznete mnoho historických neosídlených budov, které též stojí za prozkoumání

Po dokoupení zásob v Hobartu, jsme se vydali směr jihozápad do národního parku Mount Hartz – deštný prales, kde potkáte jen hrstku lidí.

První vysoké kapradiny a uplakané počasí nám ukázalo krajinu v zamlžené mystické podobě.

Park nabízí několik treků od krátkých nenáročných až po celodenní horské túry. Pokud se sem plánujete vydat, kupte si vstupní pas do národních parků předem. Jinak nahoře zjistíte, že v tomto parku není možné pas koupit a buď ho budete muset po dlouhé klikaté cestě opustit anebo risknout (jako my), že vás ten den zrovna nikdo nechytí.

Přesunuli jsme se do nejstaršího a oblíbeného národního parku Mount Field. Toto místo je známé zejména díky svým vodopádům Russell Falls a Horsehoe Falls, které sem lákají mnoho turistů. K vodopádům vás hustým pralesem dovede klidná říčka.

Stromy hrdě tyčící se k nebi, staré obří kmeny ležící na zemi, pařezy i klády, vše je pokryté zelenou, vše je porostlé mechem a lišejníky. Kdo si vždy tajně přál navštívit Pandoru – zemi z filmu Avatar, jeďtě do Mt. Field NP! Atmosféru k té vší kráse ještě dolaďují kapradiny všech velikostí, od malých až po gigantické.

Tasmánie je jedním z míst, kde můžete potkat jedinečná zvířata jako je například ptakopysk. My se snažíme nějakého zahlédnout u jezer na okruhu Tarn Shelf Circuit. I když nemáme buď dost trpělivosti nebo štěstí a ptakopyska nepotkáme

Tento trek je pro nás jednoznačně TOP v celé Tasmánii. Pěti-hodinová cesta vás provede rozmanitou přírodou okolo křišťálově čistých jezer a my stále otevíráme batohy a každých pár minut zastavujeme protože musíme udělat „ještě jednu – už fakt poslední – fotku“.

Další naší zastávkou je městečko Deloraine, u kterého bydlí naši přátelé, kteří nám k jejich srubu poskytnou na několik dní střechu nad hlavou. Odtud vyrážíme na jednodenní výlety po okolí, například do města Devonport. V tomto městě je přístaviště pro trajekty Spirit of Tasmánia I.,II. a III., které zajišťují přepravu lidí do Sydney a Melbourne na australský kontinent.
Po spoustě našlapaných kilometrech se podrážka na mých pohorkách zn. Mustang rozhodne rezignovat a nezbývá než vyjet do města Launceston na nákupy. Město nás příliš nenadchne (ale možná je to tím, že ani jeden z nás na města není) a po nutných obíhačkách se rozhodneme navštívit nedalekou vinici Josefa Chromého. Pokud vám to jméno zní česky, tak se nemýlíte. Zakladatelem vinice je Čech, který sem v roce 1950 jako 20ti-letý chudý mladík s nulovou znalostí angličtiny emigroval. Dnes je z něj úspěšný podnikatel, jehož vinařství v krátké době získalo 14 pohárů a 170 medailí, což z něj dělá jedno z nejúspěšnějších nově zavedených vinařství v historii Tasmánie. Jedinečná výběrová a šumivá vína vinařství Josef Chromy Wines z Tasmánie vznikají díky bohatým zkušenostem Josefa v údolí Tamar Valley a unikátnímu vinohradu o rozloze 60 hektarů. Můžete si vybrat ze tří řad. Základní vína nesou jméno Pepik, prestižní Josef Chromy a řada z nejlepších hroznů vybraných ročníků se jmenuje Žďár (stejně jako jeho rodné město). V přepisu pro lepší anglickou výslovnost je na etiketě uvedeno „Zdar“. Což je slovo, které jistě vystihuje i úspěch podnikatele Josefa Chromého.

Nové pohorky se rozhodneme hned prošlápnout v centru Tasmánie „Walls of Jerusalem“ – Zdi Jeruzaléma. Tento park se nachází na náhorní plošině ve středu Tasmánie a jsou pro něj charakteristické jehličnaté lesy, alpská vegetace a nepředvídatelné, rychle-měnící se počasí.
Nenechejte se odradit táhlým strmým začátkem trasy (asi tak první hodina chůze), odměnou vám poté bude překrásná procházka uprostřed majestátních skal. Pokud máte více času, nezapomeňte si vzít stan. Tento trek lze absolvovat jako 3-denní okruh nebo můžete z hlavního stanoviště vyrážet na menší denní výlety. A pokud máte jeden den, i tak stojí návštěva tohoto parku za to.

Co by to bylo za návštěvu Tasmánie bez slavných Cradle Mountains, jejihž Overland trek patří k 10 TOP trekům na světě. Kdo neviděl Cradle Mountains, jako by (v Tasmánii) nebyl! Vsadím se, že tuto větu si řekne každý návštěvník Tasmánie…

Obrovské visitor centrum, ještě obrovitější parkoviště, kyvadlové autobusy průvodcem, které vás každých 15 minut vezmou na hlavní zastávky v Cradle Mountains, selfie tyče a tisíce turistů. To je můj první dojem z Cradle Mountains. Když si ovšem zvyknete na atmosféru „Václavského náměstí“, park je opravdu přenádherný. Většina turistů navštěvuje hlavní atrakci – jezero Dove, okolo kterého vede celou cestu dřevěný chodníček. Pokud se chcete davům lidí vyvarovat, můžete se vydat na náročnější trasy, např. vrchy Hansons Peak, Little Horn, Smithies Peak nebo Cradle Mountain, kam mnoho lidí nemíří. V Cradle Mountains můžete narazit na ježurky, posumy, wallabies (malé klokany), vzácného ptakopyska nebo kunovce (anglicky quoll).

Pokračujeme na severo-západ do oblasti Tarkine, která byla po 40 000 let domovem Tasmánských Aboriginců a dodnes zůstává místem se spirituálním významem. V této oblasti žije ohrožený druh papouška neofémy oranžovobřiché. Jedná se o jeden ze dvou druhů papoušků, kteří pravidelně migrují. V létě (v podmínkách jižní polokoule) hnízdí v Tasmánii, zatímco přezimovat letí do teplejšího pobřeží jižní Austrálie. Divoká populace čitá pouhých několik desítek jedinců, proto je neoféma žlutobřichá klasifikována IUCN jako kriticky ohrožený druh. Současná divoká populace je odhadována na méně než 50 jedinců. Na její záchraně intenzivně pracují státní i dobrovolnické organizace.

Ani živáčka nepotkáme na procházce pohádkovým lesem „Balfour Track“, kde vás úzká cestička vedle potoku provede deštným pralesem, přes kořeny stromů, mechem a kapradím. A pokud jsem si někdy představovala, jak by mělo vypadat místo na konci světa, pak by tuto představu určitě naplňovalo městečko Waratah, kde se ubytujeme. Možná že není na konci světa, ale rozhodně je „na konci asfaltky“, která dále již nevede. Krom toho jsou tu milí lidé a úžasný klid.

Oblast Tarkine byla taky poslední oblastí, kde se naposledy nacházel již vyhynulý Tasmánský tygr (vakovlk). Tento druh byl vyhuben zemědělci, protože útočil na jejich ovce a zvěř a za jeho ulovení proto začaly být vypisovány odměny. Společnost Van Diemen's Land Company, začala odměny vypisovat již v roce 1830. Tasmánská vláda pak mezi lety 1888 a 1909 vyplácela odměnu £1 za hlavu dospělého jedince a po deseti šilincích za mládě. Celkově vyplatila 2184 odměn, ale vakovlků bylo pravděpodobně zabito více. Toto snažení farmářů a lovců odměn je často považováno za příčinu vyhynutí živočicha. Dnes tasmánského tygra můžete spatřit už pouze v Hobartu jako vycpaninu v Národním muzeu Tasmánie.

Náš čas se pomalu chýlí ke konci a pomalu se přesouváme zpět do Hobartu. Cestou navštívíme malebné historické městečko Stanley. Pokud se někdo věnuje lezení, je pro něj toto město ideální, protože zde máte skálu doslova „za barákem“. Pokud se někdo věnuje plavání, je pro něj toto městečko také ideální, protože je toto místo obklopené mořem zleva i zprava. Nachází se tu několik kostelíčků a snad všechny domky a budovy ve Stanley jsou krásně upravené. Zkrátka každý si tu najde své.
Na hlavní třídě můžete ochutnat místní čokoládu v malých rodinných obchůdcích, posedět v některé z několika kaváren a vdechovat příjemnou a uvolněnou atmosféru tohoto místa.

Dále navštěvujeme národní park Rocky Cape, kde se nachází posvátné aboriginské jeskyně a skalní úkryty. Toto místo pomohlo odhalit mnoho z životního stylu domorodých lidí a dnešní Aboriginci dosud cítí k tomuto místu silné kulturní a duchovní spojení a podílejí se na správě tohoto parku.

Náš poslední den trávíme v Hobartu u kamarádky Hanky. V Hobartu žije totiž velmi malá ale o to přátelštější česká komunita, která drží velmi pospolu. Výlet zakončujeme výjezdem na horu Wellington, odkud se pokocháme výhledem na hlavní město Tasmánie a navštívíme Národní Muzeum. Mile nás překvapí vstup zdarma a dovídáme se tu zajímavé věci o místní fauně a floře, historii ostrova i o Aborigincích v Tasmánii. Věděli jste například, že až do roku 1967, kdy proběhlo v Austrálii referendum, byli Aboriginci zahrnuti pod faunu a flóru? Další velmi hezké je místo je náměstí Salamanca a za návštěvu stojí jistě i kontoverzní muzeum Mona.