Výstup na Schrankogel

Základním východiskem pro výstup je městečko Gries poblíž Längenfeldu. Při pohledu z příjezdové cesty do Griesu se Schrankogel nenápadně krčí vpravo za zdánlivě mnohem vyššími vrcholy tyčícími se nad Griesem, ale lehce zasněžená špička Schrankogelu naznačuje, že tento pohled klame.  Pokud nejste v Griesu ubytováni, je možné využít placené parkoviště na jeho konci. Parkoviště je v nadmořské výšce cca 1 590 m n. m. a tak před sebou máme převýšení téměř 2 000 m. Trasa tam i zpět měří celkem zhruba 20 km a reálně se dá zvládnout za 12 – 13 hodin. Některé zdroje uvádí dokonce jen 10 hodin, ale to už asi musí být člověk hodně trénovaný a nesmí se po cestě moc zdržovat, natož se kochat výhledy, které rozhodně stojí za zastavení.

První úsek mezi Griesem a chatou Amberger Hütte vede převážně po pohodlné široké cestě hlubokým údolím kolem říčky Fischbach. Je zde dokonce i značená cyklostezka a teoreticky je tedy možné až k chatě dojet na kole, ale prakticky to asi nebude žádná legrace. Sklon cesty je v některých úsecích docela velký a s těžkým batohem na zádech se pořádně zapotíte (pokud nemáte elektrokolo, v tom případě se zapotíte jen trochu). Ovšem zpáteční cesta dolů musí být na kole parádní. 

Pro pěšího turistu je tento úsek poněkud fádní a zdlouhavý, ale to bohatě kompenzuje pohled na majestátní Schrankogel, který se brzy ukáže v celé své kráse.

Zhruba po 5,5 km konečně dojdeme až k chatě Amberger Hütte, která se nachází zhruba ve výšce 2 120 m n. m. Na rozcestí před chatou se dáme doleva a po můstku přejdeme na levý břeh Fischbachu. Cesta ještě chvíli pokračuje podél břehu takřka po rovině, ale záhy se od něj odvrací a začíná strměji stoupat.

Odtud už je cesta mnohem atraktivnější. Výhledy na okolní vrcholky jsou se stoupající výškou čím dál krásnější. Brzy mineme odbočku na Mutterberger Seespitze. Nebýt ukazatele, byla by téměř neviditelná. Pravděpodobně není moc využívána. Ostatně, přestože je o téměř 200 metrů nižší než Schrankogel, je obklopena ledovcem a výstup na ní asi bude technicky náročnější. Zhruba ve výšce 2 600 m n. m. je další rozcestí. Pěšina se rozděluje do dvou větví a obě vedou do cíle. Z rozcestí se na první pohled zdá trochu snadnější pokračovat po tzv. východní cestě Ostgrat (po které se dá dojít třeba i na další vrchol Schrandele, ale to bude asi také jen pro zkušenější). Ovšem podle informací, které se dají najít na internetu, je Ostgrat ve skutečnosti náročnější. Vede kolem ledovce Schwarzenbergferner a zřejmě bývá i v letní sezóně v horní části často pod sněhem. Navíc v době mého výstupu (polovina září) bylo u Amberger Hütte vyvěšeno varování, že cesta přes Ostgrat je nebezpečná. Takže tudy raději ne. Lepší bude západní cesta, Westgrat.

Westgrat nás po stále relativně pohodlné pěšině dovede na místo zvané Hohes Egg, poslední rovný plácek před závěrečnou částí výstupu, s velkou kamennou mohylou a nádherným výhledem, mj. na Niederer Sulzkogel, Hinterer Sulzkogel, Mus­chenkarschneid, Mur­karspitze a řadu dlaších vrcholů.

Hohes Egg je ideální místo pro odpočinek a nabrání sil na poslední a nejnáročnější úsek výstupu. Vrchol Schrankogelu se odtud zdá být na dosah, ale pořád nás od něj dělí ještě téměř 700 výškových metrů a 2–3 hodiny času.

Cesta zprvu pokračuje celkem snadno schůdnými serpentinami v suťovém poli, ale sklon svahu se postupně výrazně zvyšuje. S narůstající výškou se na horizontu vynořují stále další a vzdálenější vrcholky.

Otevírá se zároveň i výhled do Sulztalského údolí, ve kterém se krčí Gries a které ústí do Ötztalského údolí, kde se v dáli dá zahlédnout i část Längenfeldu.

Posledních zhruba 300 výškových metrů už se jedná spíše o lezení než o turistiku. Často je potřeba si pomoci rukama. Ale při letním výstupu není potřeba žádné zvláštní lezecké vybavení. Trasa je dobře značená. Rozhodně je však potřeba mít dobrou fyzickou kondici a alespoň trochu zkušeností s podobnými výstupy.

Před vrcholem je nutno ještě zdolat poněkud exponovanější úsek po úzkém, skalnatém hřebeni a pak už jsme po sedmihodinovém výstupu konečně u vrcholového kří­že.

Kam až oko dohlédne, všude kolem je nespočet vrcholů. Především na východní straně je řada z nich obklopena ještě poměrně rozsáhlými ledovci.

Za to na západě už zbyly z ledovců jen skromné zbytky.

Pokud se nechcete do Griesu vracet úplně stejnou cestou, je teoreticky možné sestoupit po Ostgrat až na rozcestí s Westgrat. Avšak podle informací, které jsem před výstupem načerpal, není tato cesta zřejmě moc používána a asi bude rizikovější. Koneckonců i v době mého výstupu viselo u Amberger Hütte varování před touto cestou, jak již bylo uvedeno výše. A tak je jistější vrátit se stejnou cestou.