Lodí přes jezero Attabad

Pokud se chystáte vyrazit z Karimabadu na výlet k jezeru Attabad nebo se vydat ještě dál na sever do Gulmitu či až do Pasu je lepší si radši přivstat, protože doprava tímto směrem není od dob sesuvu kdovíjak frekventovaná. Mikrobusy vyrážejí z hlavní silnice v Alitbadu, takže je potřeba ty tři kilometry z Karimabadu seběhnout nebo si počkat na sdílenou dodávku pendlující relativně často mezi těmito městečky. Mikrobusy jezdí vždy, až když se naplní, což zde může obnášet klidně více jak hodinu čekání. Poté, co se řidič rozhodne, že je mikro dostatečně nacpané (4 lidi na třech sedačkách), může se konečně vyrazit na cestu. Silnice se vine vysoko, na několika místech až několik set metrů nad řekou, a pohledy do údolí jsou tedy velmi pěkné. Najednou se objeví gigantická hora bláta a kamení, která se 4.1.2010 utrhla a vytvořila tuto dokonalou přehradu. Pět měsíců řece trvalo, než se přelila přes vrchol této přírodní hráze. Místní tu docela nadávají vládě, že s tím nic nedělá, ale ani bych se nedivil, že se to tu jednou využije jako hydroelektrárna. Prostě ani Číňané nepostaví přehradu zadarmo a za pár sekund k tomu :-)

U hrany sesuvu se přestupuje do džípů a vyráží na docela adrenalinovou jízdu. Patnáct pasažérů stojí na korbě a drží se všeho, co je po ruce. Někteří mají v očích docela strach. Džíp se houpá ze strany na stranu a stoupá krkolomnou stezkou cca 150 výškových metrů na vrchol sesuvu. Odtud už je vidět krásně modrá barva jezera. Z vrcholku už většina lidí sestupuje po svých dolů do improvizovaného přístavu.

Oficír v přístavu zapisuje pasy do úřední knihy a rozdává plovací vesty, kdyby něco. Stát tuto dopravu nejspíš celou dotuje, jelikož jízdné se neplatí. Pozvolna se nakládá bagáž a vyráží na plavbu.

Až při odplutí je vidět jak je sesuv opravdu impozantní. Musela to být neskutečná rána, když to tu spadlo.

Plavba dramatickou krajinou rozeklaných skal a malých zbytků zaplavených oáz je naprosto neskutečná.

Za divočinou vyprahlých skal se tyčí zasněžení karákorámští velikáni.

Nejhezčí výhledy z lodi jsou na přibližující se obrovskou oázu městečka Shishkat (viz. úvodní fotka článku). I pohled zblízka na vesnici není vůbec špatný. Bohužel je vidět jak mnoho částečně ponořených stromů pozvolna umírá. Shishkatem začíná nejsevernější pákistánská oblast Gojal neboli Horní Hunza.

Gulmit, turistické centrum Gojalu, je teď víc jak ze třetiny zatopen, tak většina turistů tu radši přesedne na další loď a plaví se až do Hussaini, kde jezero končí a vyráží na túry k ledovcovým splazům Batura odtud či až z pár kilometrů vzdáleného Pasu. Nad Gulmitem se tyčí, zatím nikým neslezená, krásná Gulmit Tower (5 810m n. m.). Při plavbě mezi Gulmitem a Hussaini je vidět i jeden ze splazů ledovce, který končí přímo v jezeře. Celkem plavba zabere víc jak dvě hodiny. Ideální je si vzít špunty do uší, protože motory řvou o 106 a ještě pár hodin po této plavbě člověku hučí v uších. Takže je docela úsměvné, jak se do toho místní snaží mobilovat a jejich pokusy končí jen u tísíckrát opakovaného halo či salam alejkum.