Auto výlet po Plzeňském kraji

Další zastávka směrem dál na jih je Švihov. Gotický vodní hrad nacházející, který je chráněn jako národní kulturní památka. Okolo hradu se nacházely dva vodní příkopy: vnitřní na místě dnešního vnitřního nádvoří a vnější už jen částečně dochovaný. V případě potřeby mohly být velmi rychle naplněny vodou ze tří okolních rybníků napájených kanály z řeky Úhlavy.

Zakladatelem hradu, který je poprvé zmiňován v roce 1375, byl rod pánů z Rýzmberka ze Skály. V letech 1480–1489 (v době vlády krále Vladislava Jagellonského) byl nákladně přestavěn ve slohu pozdní gotiky.

Na hradě Švihov se natáčela tolik známá na Vánoce hrající Popelka. Nádvoří hradu posloužily, jako kulisy panského dvora Popelčiny macechy. Na hradě to hezky připomínají kartonové fotografie.

Město je někdy také nazývané „brána Šumavy“. Na čtvercovém náměstí najdete, jak je v Čechách typické, několik barevnách domků. Najdete tu jaté kašnu a v čele náměstí také kostel. My jsme měli štěstí, že se sem zrovna sjeli na oběd s veterány amerických aut.

Pod Klatovy se stočíme na západ, kde narazíme na hrad a zámek Klenová. Nachází se na stejnojmenném vrhu, kam se pohodlně dostanete autem. První zmínka o hradu pochází z roku 1287; v té době hrad střežil obchodní stezku ze Železné Rudy do Bavorska.

Ve 14. a 15. století vznikl palác a z 16. století pochází renesanční křídlo. Roku 1564 se zde narodil Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Od 17. století hrad chátrá. V druhé polovině 19. století byl ke středověkému hradu Klenová přistavěn novogotický zámek a komplex dalších obytných a hospodářských budov (sýpka, vila, kaple sv. Felixe, statek).

Ve 20. století, až do roku 1951, byla majitelkou hradu malířka Vilma Vrbová-Kotrbová. Poté se stal majetkem československého státu. V rámci restitucí byl zámek navrácen paní Vrbové-Kotrbové, která ho ve své poslední vůli v roce 1993 odkázala Galerii Klatovy-Klenová. Proto se na hradě nachází několik instalací uměleckých z Galerie Klenová.

Není mnoho míst, která by propojovala historii a moderní umění po České republice. Tady na Klenové to najdete s pěkné rovnováze. Můžete se projít po okolí, kde se nachází další významné dobové objekty (sýpka, vila, kaple sv. Felixe, statek) a mezi nimi i umělecká díla.

My jsme si po prohlídce hradu a zámku ještě užili výhledy na okolní před šumavskou krajinu a to z leže na piknikové dece na louce.

Náš den jsme zakončili už na samém kraji Šumavy a to ve městečku Nýrsko, kde nás uhranul krásný jez s lávkou. Městečko leží opravdu před brannou Šumavy. Tady jsme se stavili jen chvíli a pak pokračovali kousek za město ke stejnojmenné vodní nádrži.

Závěr dne jsme si užili světelnou hru zrcadlící se na hladině vodní nádrže, která byla vybudována nedaleko Nýrska na řece Úhlavě v letech 1965 – 1969. Slouží jako zdroj pitné vody pro Klatovsko a Domažlicko. Přehrada se nachází ve III. zóně CHKO Šumava.

Pod rozhlednou, která je tvořena věží zříceniny, se nachází chata, kde si můžete koupit občerstvení a také vstupenku na rozhlednu (20kč / osobu).

Z vrcholu věže máte 360° výhled do okolí. Za dobré viditelnosti můžete vidět na pohoří Český les a Šumavy.

Dále na západ po rychlostní silnici 22 nám do cesty vstoupilo město Domažlice. Město je tradiční centrum Chodska a historické centrum města je městskou památkovou rezervací. Vstup na náměstí vede bránou dvacet metrů vysoké mohutné věže, která byla postavena v době založení města kolem roku 1270.

Po projití branou se před vámi začíná vinout podlouhlé náměstí, které má po obou stranách městské barevné domky s podloubím. Je to opravdu pestrá škála pastelových barev a ruzných tvarů na sobě nalepených domů.

Naproti bílé dominantní městské věže najdete radnici Domažlic. Historie vzniku města sahá až do 10.století, kdy tu byla osada. Ale v 60. letech 13. stol. se trhová osada z rozhodnutí českého krále mění v opevněné královské město.

Že se jedná o opravdu historické město je patrné na mnoha místech. Ať už jde o městskou věž, opevněnou hradební bránu nebo takovéto mostky či zbytky z podloubí. Domažlice si opravdu stojí za to projít.

Náš výlet už pomalu stáčíme zpět k severu. Nad městem Hostýnský Týn jsme si udělali krátkou zastávku u rozhledny Šibeniční vrch. Pětipodlažní rozhledna byla postavena v roce 2010 na místě bývalé poutní kaple Panny Marie Lurdské. Dřevěná hranolová věž dosahuje výšky 21,5 metrů. Na vyhlídkovou plošinu se dostanete po zdolání 66 schodů.

Z vrchního ochozu rozhledny se vám nabídne rozhled na blízké okolí Horšovského Týna, pásmo Českého lesa a Šumavu.

Poslední naší zastávkou před návratem bylo město Horšovský Týn, což je to čtvrté největší město okresu. Pro zachovalost svých historických památek je již od roku 1953 městskou památkovou rezervací. Mezi nejvýznamnější objekty patří kostel svatého Petra a Pavla na náměstí Republiky s vyhlídkovou věží.

Další významnou stavbou zde jde státní hrad a zámek Horšovský Týn se zámeckým parkem a naučnou stezkou Královská rokle. Je to vlastně hrad přestavěný na zámek v centru města. Na tomto místě stával nejdříve biskupský dvorec, poté přestavěn na hrad ve 13. stol.

V roce 1547 hrad vyhořel a byl Janem mladším Popelem z Lobkovic přestavěn na renesanční zámek. Přestavba pokračovala až do 17. stol. Nejcennější památkou na hradě je gotická kaple.

Nakonec jsme se šli projít do zámeckých zahrad, kterým dominuje jezírko s labutěmi, kde se zrcadlí obrys zámku. Pak už nás čekal jen návrat zpět domu do Prahy.