Výstup na Ercyies Dagi

Jedete po Anatolské náhorní plání ve výšce cca 1 400 metrů nad mořem a už z dálky vidíte váš cíl – mohutnou Ercyies, která vás převyšuje o dva a půl kilometru

Jedeme z jihu, takže naším východiskem je město Develi (1 250m n. m.). Silnice je pokrytá kvalitním asfaltem, protože je to pro místní zkratka do velkého města Kayseri. Zhruba po 20 kilometrech jízdy z Develi jsme v lyžařském středisku (2 200m n. m.)

Lyžařské středisko je postaveno v podstatě v malém průsmyku. Je tu spousta místa na za­parkování a výstup zkraje je velmi jednoduchý po kamenitém svahu vedle lanovky

Jsme tu v pozdním odpoledni a navíc se zatahuje a dělá se zima,. Okolní krajina je opuštěná a ponurá, jen na obzoru vykukují kousky hlavního sopečného hřebene

Po té co budete míjet konečnou lyžařského vleku se po chvíli dostanete na relativně „rovinaté“ plato ve výšce cca 2 800 metrů nad mořem. Ideální místo na postavení stanu a počkání na ráno. Je tu dokonce připravený plácek obehnaný malou zítkou. Noc je zde krušná pokud si zapomenete vzít sebou spacák

Východ slunce vypadá docela nadějně i když vrcholek je stále pod mrakem

Volíme doporučovanou výstupovou cestu po dlouhém jižním hřebeni. Díky mrakům pod námi je výhled docela zajímavý, což u dominantních sopek nebývá pravidlem

Z hřebene je dobře vidět náš kemp. Vybydlený barák u konce lanovky, pak točna vleku a nakonec náš stan na plácku. Za dobrého počasí vše naprosto zřejmé, ale když padne mlha tak ho pak hledejte mezi těmi malými sopečnými hřbítky.

Okolní hornina je rozpukaná, na obě strany jsou prudké suťové svahy a jsou tu desítky roztodivných sopečných skalek. Je konec září, takže v těchto výškách už je docela zima

Nejkrásnější část výstupu byla pro mě ve výšce ccca 3 300 metrů nad mořem. Krásné výhledy na hřeben, dolů na „těhotnou ženu“ a dva výrazné předvrcholy. Asi nejfotogeničtější místa z celé túry

Konečně dosahujeme předvrchol, cca 3 630 metrů nad mořem. Počasí se kazí, ale nakonec se hlavní vrchol odhalí. Ukazuje konec pohodlné stezky v podobě několik desítek metrů vysoké skály. I samotný vrchol je vysoká skála z rozpukaného materiálu

Slunce dnes naposledy vylézá z mraků a my si užíváme zasloužené výhledy. Při zpětném pohledu ani předvrchol nevypadá nevypadá úplně špatně

Lyžařské centrum odtud vypadá tedy celkem hluboko a daleko. Na pláni je vidět džípová cesta a jiný basecamp, takže s dopravou se to dá docela urychlit. Na druhou stranu při této variantě musíte vystoupat suťový kuloár a jste bez výhledů z hřebenu

Jsme na stěžejním místě celého výstupu pod vysokou skálou ve výšce cca 3 700 metrů nad mořem, takže 200 metrů pod hlavním vrcholem.

Ještě než se rozhodneme zda zkusíme skálu přelézt nebo ji zprava obejít a vystoupat na vrchol tím prudkým suťovým žlabem se z azura stane totální mlíko a v dálce začne hřmět. Takže to vzdáváme relativně blízko od cíle. Vracíme se zpět po hřebenu i když jsme si původně chtěli zrychlit sestup žlabem ale fakt není vidět na krok. Stan skládáme za bouře a zdrháme do toho vybydleného baráku. Všude se válí železo a teče voda, takže také to není ideální schovka před blesky. Když utichne nejhorší jdeme dolů co nejblíže těm sloupům od lanovky aby to případně třísklo do nich místo do nás, ale ani nevím zda to byla vůbec dobrá taktika.