Túra z Léhu do Phyangu

Z centra města se jde stejným směrem jako při krátkém výletu k čortenu na moréně nad severní oázou Léhu, či při túře na „Tajnou“ horu nad Léhem (cestou od Shanti Stúpy na sever), ale těsně před tímto cílem se zatáčí na západ doleva do dlouhého vedlejšího údolí, kde mimo pár místních zemědělců nepotkáte živou duši.

Je překvapivé, že se dobytek nepase jen v oáze poblíž ledovcového potoka, ale i vysoko ve vyprahlých svazích.

Po 45 minutách pochodu od konce města končí poslední zemědělské usedlosti. Těsně před nimi u velkého čortenu stojícím na malém kopečku odbočuje docela velké boční údolí, ale to pořád ještě není to správné!

I v Ladakhu jsou místa, kde si dobytek připadá jak v ráji :-)

Po chvíli se hlavní údolí rozšíří a v dálce je vidět hlavní hřeben Ladackého pohoří. V těchto místech v cca 3 915m n. m. cesta zahýbá na západ do bočního údolí. Nápovědou, že jdete opravdu správně, jsou malé zídky co chvíli přehrazující toto menší údolíčko a zpomalující vodu tekoucí při jarním tání. Od tohoto rozcestí je to ještě víc jak 3 hodiny do sedla.

Po chvíli stoupání bočním údolím je už vidět nejvyšší bod celé této túry – výrazné sedlo na bočním hřebenu, odkud se klesá do údolí vedoucí do Phyangu. Při prvním pohledu si určitě řeknete, že je to výrazně dál a výrazně výš než jste čekali.

Při pohledu zpět jsou vidět zídky zpomalující tok tající jarní vody.

Do teď relativně pozvolna stoupající cesta, i když prakticky celou dobu bez stínu, se dostává na závěr údolí a odtud začíná nejtěžší část celé této túry – stoupák 600 metrů výškových do sedla. S přibývajícími metry se výhledy stávají lepší a lepší.

Přímo naproti na východě ční nejvyšší hora přímo nad Léhem – Nanga Sago.

S blížícím se sedlem se stávají výhledy čím dál úžasnější. Jediný člověk, kterého tu za pár hodin potkáte, je maximálně váš parťák. Takže na tuto túru nedoporučujeme rozhodně chodit samy, neboť by vás v případě nehody už taky nikdo nemusel několik dní najít.

Po cca 5 hodinách chůze z centra Léhu vystoupáte konečně do bezejmenného sedla s úžasným výhledem až do údolí Indu, které je o 1600 výškových metrů níže. 

Pohled ze sedla západním směrem není rozhodně tak impozantní jak na východ. Vyšlapaná stezka ze sedla vede dolů na první pohled velkou obchůzkou po severním úbočí, takže to láká sejít dolů přímo cestou necestou, což je také možné. Krásně je vidět jak údolím stoupá hlavní cesta do průsmyku Lasermo la. Před postavením silnice přes Khardung la to byla důležitá spojnice s údolím Nubra.

Prvním cílem sestupu je vesnice Dokla (4 050m n. m.) – nejvýše položená usedlost v tomto údolí. Až do ní vede prašná silnice. Pokud budete klesat ze sedla zkratkou, budete mít největší problém v tom jak přebrodit říčku tekoucí sem od sedla Lasermo la. Je možné, že se budete muset vracet podél toku i několik set metrů než najdete místo, kde se tok rozděluje na několik menších potůčků, které se už odvážíte přeskočit. Dál už je cesta naprosto zřejmá – sestup po silnici nebo po stezkách zkracující zákruty silnice.

Cesta ze sedla přes Doklu do Phyangu je ještě na víc jak dvě a půl hodiny. Klesá se zemědělskou krajinou s roztroušenými domky. Při pohledu zpět nelze cestu do sedla a vlastní sedlo moc dobře lokalizovat, takže cesta z Léhu je určitě jednodušší než to jít opačně. Okolo 17:30 odjíždí autobus směr Léh, tak se nejspíš ani nestihnete zastavit i v klášteře Phyang, který je ještě výrazně níž v údolí.

Z Phyangu je zajímavý a tak trochu jiný pohled na zaledněnou Stok Kangri – takové pěkné poslední rozloučení po tomto výletu.