Túra přes sedlo nad Ishak Pasha

Od paláce se vydejte přímo vzhůru po široké pěšině, kterou občas používají zemědělci jako cestu ke svým políčkům na úrodné náhorní planině. Nad vámi se ze zvětralých svahů tyčí pěkné výhledové skalky.

Ani ne po patnácti minutách pochodu vzhůru se bude palác už pomalu ztrácet na obzoru. Utichne také ruch od návštěvníků paláce a piknikujících Turků. Krajina kolem vás bude s přibývající nadmořskou výškou čím dál více zelenější.

Cesta vzhůru po polní cestě skýtá po celou dobu dva hlavní  výhledy – jednak na horský hřeben plný ostrých skalek a na úrodnou náhorní planinu s políčky.

První etapa výstupu od paláce vede do sedla u malého masivu. Kdo by nechtěl jít celý trek, může dojít jen sem, případně se vyškrábat ještě na přilehlou horu do cca 2 300m n. m.

Třicet kilometrů vzdušnou čarou na jih se tyčí štítová sopka Tendürek (3 584m n. m.).

Po cestě jsou pěkné výhledy na místní barevnou sopečnou krajinu. Na vhodných místech jsou malá políčka.

Po dvou hodinách výstupu od paláce dorazíte na nejvyšší místo této túry – do plochého travnatého sedla (2 440m n. m.), odkud už máte výhled na hory v Íránu (je odtud vzdálen jen něco okolo deseti kilometrů). Pokud vám ještě zbývají síly, můžete zkusit vylézt na vrchol hory nad sedlem, což je cca ještě 200 výškových me­trů.

Jen kousek pod sedlem se naše cesta napojí na prašnou zemědělskou silničku a zhruba po půl hodině chůze se objeví úžasné panoráma obou Araratů. Ararat (5 137m n. m.) se svou zaledněnou špičkou patří mezi nejkrásnější sopky na světě. O kus dál je nižší, bez sněhu, ale zase s prudšími svahy – Malý Ararat (3 925m n. m.).

Na okolní krajině je vidět její sopečný původ. Ze silničky odkrytých vrstev tufu se hodně práší. Pozvolna začínají přibývat známky lidského osídlení.

Po 8,5 kilometrech chůze od paláce (cca 3 hodiny) přijdete do první kurdské vesnice Dostali (2 030m n. m.), kde nebýt satelitů a drátů s elektřinou, měli byste pocit, že jste se vrátili někam do středověku.

Ženy a děti jsou samozřejmě zvědavé na ojedinělé cizáky kráčející jejich vesnicí.

Ve vesnici není vodovod, takže pro vodu se musí chodit s umělými barely. Tato paní má zlepšovák v podobě chodící cisterny na vodu :-)

Prašná silnička z Dostali dále traverzuje svahem a mizí špatným směrem. Vy se vydejte po pěšinkách přímo dolů západním směrem. Cílem je koryto říčky vedoucí do vesnice Noreşin. Po cestě je mimo sopečných skal i další pěkný výhled na Ararat.

I dole pod horami je potřeba nosit vodu, která ale už nevypadá tak vábně jako ta o pár set metrů výše.

Po necelých čtyřech kilometrech sestupu z Dostali přijdete do další vesnice Noreşin ležící už jen kousek od hlavní silnice spojující Íránské hranice s Doğubayazıtem. Pak už nezbývá než stopovat a doufat, že vás někdo sveze zpět.

Jediným co vám na této túře bude nahánět strach, jsou velcí pastevečtí psi ve vesnicích po cestě. Od věci tedy rozhodně není nějaká hůl v ruce.