Túra pohořím Ceahlău

Naše cesta začíná v městečku Durau. Zdejší klášter rozhodně stojí za návštěvu ať už pro unikátní fresky, či pro svou krásně upravenou zahradu. 

Po zdolání první z mnoha částí stoupání lemovaného motivačními cedulemi typu „pozor medvědi“ či „pozor zmije“ jsme došli k chatě Fântânele. Ačkoli byla zrovna zavřená, výhled stál za to. Odtud jsme pokračovali dále vzhůru. 

Pod vrcholem, kde už jsme se brodili pouze klečovými porosty se nám naskytl pohled na Bikazkou nádrž, městečko Durau i chatu Fântânele.

Blíží se poledne a my se pomalu belháme k vrcholu kochajíc se po cestě všudypřítomnou květenou a spoustou motýlů. 

Konečně jsme dospěli kaž na vrchol odkud jsme si mohli užívat krásné výhledy do všech stran. Pod námi se rozprostírala Bikazská nádrž. 

Z vrcholu Toaca jsme mohli obhlídnout také část pokračování naší cesty, která dále vedla k chatě Dochia a následně měla začít klesání zpět do městečka Durau. 

K vrcholu Toaca vede jen jedna cesta, tedy spíše schody. Kovové schodiště slibuje zážitek nejen po cestě nahoru, ale především po cestě dolů, kdy se teprve pořádně ukáže, jak jsou schody prudké a „kvalitně udělané“. 

Pokračujeme dál po hřebeni k chatě Dochia a cestou se ohlížíme zpět na výstup, který jsme absolvovali. 

U chaty Dochia si dáváme přestávku a kocháme se pohledem na další část pohoří Ceahlău. 

Míjíme horský klášter a naposledy se ohlížíme zpět na vrchol Toaca. Nyní už budeme pouze klesat zpět do údolí. 

Jakkoli se cesta vzhůru zdála obtížná, nebyla cesta dolů o moc lepší. Nutno dodat, že na vrchol jsme šli alespoň po cestě. Nyní se cesta začínala postupně ztrácet až zmizela úplně a zbylo jen zcela náhodné značení, klesání snad téměř 90° a očekávání, kdy potkáme medvěda.