Túra Carhuasanta - Parihuana

Tato etapa začíná u statku Carhuasanta jen pár kilometrů od pramene Amazonky. Sopka Mismi se už odtud pomalu začíná schovávat za další hřebeny.

Zhruba po půl hodiny pochodu od statku se údolí velmi rozšíří a Carhuasanta (Amazonka) přijímá první přítok – Apachetu, která je ale o něco mohutnější. Všude kam až oko dohlédne se pasou lamy.

Od míst, kde se začínají pást lamy je šance, že potkáte i místní. I tak ale za celý den potkáte třeba jen dva či tři lidi. Tento trek je opravdu hodně opuštěný. Místní se dost často pohybují na konících, což je při zdejších vzdálenostech výrazně praktičtější než pěšky s velkým batohem.

Další pokračování treku vede „nekonečným“ údolím plným lam a zamrzlých bofedálům. Údolí je zde skoro 1,5 kilometru široké a skoro 8 km dlouhé. Očividně bylo vymodelováno ledovcem. Výška je zde stále okolo 4 700 metrů nad mořem, takže žádná nížina.

Tento třetí den treku je z celého pochodu asi nejkrásnější.i když také velmi dlouhý.

Typický znak jihoamerické náhorní plošiny Altipláno – bažinaté bofedály. Malé zelené ostrůvky obklopené potůčky. Ráno, kdy je vše zmrzlé, zde bez problému přejdete. Odpoledne už to často tak jednoduché není. Kde jsou bofedály – tam ej voda, takže tam budou i lamy.

Z jinak naprosto ploché, zvětralé krajiny občas vykouknou zbytky „skalních hradů“. Na výlety k nim asi nebudete mít už přebytečné síly.

U další opuštěné ohrady pro lamy, kde už Amazonka začíná vypadat opravdu trochu jako říčka, konečně začíná pořádnější znatelná cesta. Ta začíná lehce stoupat pryč z údolí k jezeru Carhuacocha. Je to v podstatě navíc i zkratka.

Výstup na teréní vlnu je jen něco okolo 50 výškových metrů. Z ni je už pěkný výhled na lagunu Carhuacocha (4 646m n. m.) dlouhou zhruba kilometr.

Poté co obejdete jezero se dostanete na pustou pláň. Nejkrásnější čáasti treku tak budete mít už za sebou. Za jezerem se rozchází hned několik cest, tak pokud se bduete řídit jen náčrtky, tak možná chvíli budete přemýšlet, kterou se vydat. Důležitým orientačním bodem je sopka na obzoru, cca 5 020m n. m. – vaše cesta by měla vždy vést lehce západně od jejího vrcholu.

Západním směrem se nad pustou plání zvedají sopečné vrcholky. Svahy jsou oživené bílími minerály.

Po hodince putování od jezera se znovu ale už naposled dostanete ke zvolně se kroutící Amazonce. V těchto místech se jmenuje Hornillos. Při pohledu jihovýchodním směrem uvidíte ploché kopce o kterých byste ani neřekli, že mají okolo 5 tisíc metrů nad mořem.

Do Parihuany vám zbývá posledních cca 5km po náhorní pláni. Cesta je to už docela monotonní, navíc stále ve výšce přes 4 600 metrů nad mořem.

Parihuana (4 570m n. m.) není klasická vesnice, jen několik roztroušených stavení chovatelů lam. Můžete se zde buď postavit stan, či u někoho přespat ve „stáji“. Občas i sem někdo přijede s dodávkou, která by vás mohlo hodit na finální místo treku – Cayllomy, ale na to rozhodně nespoléhejte a počítejte s ještě jedním dlouhým pochodem po Altiplánu.

Okolí Parihuany dominuje sopka, která byla vaším navigačním bodem. Je to jinak místo s obrovskou koncetrací lam, kterým tato částečně podmáčená krajina naprosto vyhovuje.

Kupodivu i přesto, že říčka rio Hornillos mizí západním směrem, vy si vodu z Amazonky znovu můžete užívat, jelikož tudy vede veliký zavlažovací kanál z ní odkloněný. Pochod vedle něj vás však čeká až zítra.