Výstup na sopku Sabyinyo

Na túru na Sabyinyo se vždy vyráží brzo ráno. Ostatně podobné to je, i když se jdou stopovat gorily do národního parku. Řidič vás bude vyzvedávat už po šesté v Kisoru (1 920m n. m.) a cestou necestou vás poveze zemědělskou krajinou do návštěvnického centra Ntebeko (2 340m n. m.). Odkud už je pěkně vidět sopka Sabyinyo čnící na obzoru.

V návštěvnickém centru vše poafricku dlouho trvá – než se vůbec otevře, sežene doprovod (povinný je totiž průvodce + ochránci vybavení AK-47 (Kalašnikov) prý proti divoké zvěři) a než se zapíšete do návštěvní knihy atd. Takže když jste třeba i jen čtyři, tak i tak s vámi půjde tříčlenný doprovod.

První část cesty je asi nejméně záživná – kráčí se po pláni zarostlé křovinami a menšími stromy, kde dříve obdělávali půdu vesničani, než byli po založení parku vysídleni. Zdejší sopečná půda je úrodná, takže mimo park je obděláno vše prakticky. Pak se kráčí bambusovými lesy, než se po dvou hodinách přijde do lišejníkového lesa, který je už daleko více zajímavý.

Při výstupu občas uvidíte skrz „okýnko“ v horském lišejníkovém lese sousední dva vulkány – Gahinga a nejvyšší Muhabura.

Výstup vede na prudších a bahnitějších úsecích po dřevěných žebřících různé velikosti. Po pravici budete mít čím dál větší „padák“ do propasti bývalého kráteru. Svahy této prastaré sopky jsou kompletně zelené, což vypadá dost malebně.

První opravdová pořádná vyhlídka je z předvrcholu, kde turisté v horší kondici či za špatného počasí končí svůj výlet na horu. Odtud už je vidět samotný vrchol i nejnáročnější část celého výstupu v prudkém svahu prakticky pořád po dřevěných žebřících. Zde je ideální místo na nabrání sil a kochání se výhledy.

Z předvrcholu na hlavní vrchol je to ještě skoro hodinový výstup převážně po žebřících různé kvality. Za špatného počasí docela hazardní podnik.

Při tomto výstupu si užijete nejen krásné výhledy, ale i zajímavou vysokohorskou endemickou vegetaci.

Při výstupu po žebříčcích se můžete kochat, nebo i lehce bát pohledem přímo dolů. Vidíte v podstatě celý váš výstup od dna propasti (cca 600 výškových metrů pod vámi) po hřebenu až na předvrchol, malé klesání do sedýlka a tento finální výstup.

Jako i u jiných sopek, kterým se propadl v dávné minulosti kráter i Sabyinyu zůstaly ostré kolmé zbytkové stěny.

Vrcholek Sabyinya je za pěkného počasí velmi příjemné místo na posezení a kochání se výhledy do všech třech zemí okolo. Bohužel zdejší počasí je docela vrtkavé a vrcholky jsou víc času v mracích než odkryté.

Každá zem z vrcholku kupodivu vypadá úplně jinak. Kongo vypadá naprosto vylidněné, ale ve Rwandě na druhé straně je políčko vedle políčka, stavení vedle stavení.

Rwanda je na rozdíl od Konga hustě zalidněná. Krásně jsou vidět hranice národního parku. Hned za nimi je vysoce osídlená zemědělská krajina.

Sestup dolů je o něco kratší, ale slézání žebříčků je zase nepříjemnější.