Článek Kaňon "Skazka"

Maršrutku do Tosoru zastihneme těsně před odjezdem. Neodbytnou paní s pirožkami asi 10× odmítneme. Asi po hodině vystupujeme v centru města, které se v průvodci jeví jako nejblíže kaňonu, který chceme navštívit. Jdeme nejdříve k jezeru. Z auta vypadalo jako krásné, čisté moře, do kterého je radost skočit. Cestou potkáváme hodně dětí, takže se zbavuji pohlednic a holčičky jsou z kočiček a pejsků přímo nadšené a ochotně pózují na fotku. Jen zajdu za roh, běží se domů se svým dárečkem pochlubit… U jezera kromě odpadků (pozor na jehly a střepy) nikdo není, tak dojdeme k přístřešku, kde necháme batohy a po vyzkoušení teploty vody vlezeme do jezera po kotníky, čímž koupání považujeme za ukončené. Září už prostě není vhodná doba, voda rychle chladne. Když se navíc zatáhne, oblékáme i bundy a jdeme zpět do „centra“ shánět odvoz do kaňonu. Už mě ani nepřekvapuje, že místní neví, že tu něco takového je. Dojdeme tedy na místo, kde nás vyhodila maršrutka a čekáme, kdy si nás někdo všimne. Zkoušíme se ptát v obchodě, ale nepořídíme. Za chvilku ale zastaví auto a tak se nějak domluvíme a po chvíli sedíme vzadu i s hruškou v ruce a s batohy v kufru a jedeme směr Skazka. Měli jsme v plánu tu přespat a počkat na západ slunce, kdy jsou skály krásně nasvětlené slunečními paprsky do ruda, ale logistika zde není zrovna jednoduchá, takže si tu vše jen vyfotíme a pokračujeme do Bokonbajeva.

Issyk-kul (=teplé jezero) je bezodtoké jezero na severu Ťan-šanu ve stejnojmenné oblasti severovýchodní části Kyrgyzstánu. Je to jedno z největších horských jezer na světě.

Ke kaňonu nás zaveze místní muž, který tuší správné místo. Dostaneme se k němu ale až na podruhé. Zaskočí nás závora s budkou, kde se vybírá vstupné – jen pro turisty samozřejmě. Ale jelikož jsme již blízko, platíme a jedeme se na tu krasotu podívat.

Do západu zbývá ještě pár hodin, ale už teď je slunce na správné straně a skály začínají červenat.

Fotit by se dalo hodiny

…

Auto nás zaveze až ke skalám