Článek Údolí Dund Tsenkher

Samotný tok Modré řeky se místy silně klikatí v širokém řečišti. Naprostá většina pohoří je ovšem během roku zcela suchá a povrchová voda zde chybí. Na místní poměry je tedy jakýkoli vodní tok s průtokem po celou dobu roku velmi vzácný.

Takových klidných zelených míst je v celé oblasti pomálu. Díky velikému skalnímu řícení zde kdysi vznikla poměrně velká oáza se stabilní hladinou podzemní vody. Dlouhodobě se tu udrží stromy, na místní poměry dokonce poměrně hustý les. Ideální na nocování.

I když to tak na první pohled nemusí vypadat, řeka se dá brodit i pěšky. Průtok řeky se samozřejmě zvyšuje v době jarního tání.

Skalní stěny v ranním slunci se tyčí nad převážně vyschlým řečištěm. Po většinu roku má řeka jen málo vody a břehy tak tvoří převážně štěrkové lavice. Cesta se obvykle klikatí podél toku, ale mnohdy se vyplazí nade dno údolí a šplhá po kamenitých svazích okolo.

Vždy se tady dají potkat pastevci ženoucí svá stáda, nebo přímo jejich jurty.

Kontrastní barvy vytvářejí velmi rozmanité obrazce téměř všude po cestě. V tomto případě se jedná o světlou žílu pronikající staršími tmavými horninami.

Údolí na pohledu od jihu, směrem po proudu řeky.

Údolí Modré řeky je většinou příjemně otevřené s pěkným rozhledem. Stačí popojít od řečiště do okolních svahů a o scenerie není nouze.

Jako zelená nit se vine údolí Modré řeky skrze barevnou pustinu.

Pohled na jedno z bočních údolí, které hraje všemi barvami. Pro tento pohled se ovšem musí výrazně vystoupat na kopce východně od údolí Modré řeky.