Článek Prohlídka Chovdu

U silnice je tradičně umístěné ovó – tedy posvátná hromada kamení a všeho co bylo zrovna po ruce.

Centrum je jako obvykle lemováno rozsáhlými jurtovišti.

Z náměstí je pěkný výhled na některé okolní hory, proto i sochy hrdinů ze 17. století vzhlížejí k obzoru.

Chovdský autobusák aktivitou zrovna nepřekypuje. Ale jinak je to docela dopravní uzel…

Místní lelkující tatíci velmi toužili po společné fotografii. Co na tom, že ji viděli jan na displeji, radost měli i tak. Toto však byl v Mongolsku jev spíše nevídaný, obvykle se lidé spíše stydí.

Místní mají evidentně rádi kulečník, k jehož hře slouží venkovní herna krytá jen primitivními plachtami.

Na tržnici se tu dá koupit hromada zeleniny a ovoce, a také vyhlášené místní melouny.

Ne, že by ji potřeboval zrovna cestovatel, ale místní tu mohou sehnat třeba i tunu soli kamenné. Pro pastevce docela důležitá komodita.

Místní letiště působí velmi venkovsky. Auta se tu sjedou jen má-li přiletět nějaké letadlo, což je v průměru tak jednou až dvakrát za den, ale nemusí také letět vůbec žádné. Zapoměňte na návaly turistů, hlavní davy zde tvoří místní, kteří ušetřili na letenku do Ulaanbaataru.

I při pohledu na ranvej obestře člověka spíš klid než nějaké vzrušení.

Spojení zajišťují převážně vrtulové Fokkery a k letadlu si prostě musí každý dojít sám.

V místním muzeu s regionálním záběrem se dají prozkoumat artefakty všeho druhu. Rozhodně stojí za shlédnutí. Kvalita expozic pochopitelně odpovídá chudé provincii, ale obsáhlost a znalost místních odborníků rozhodně nekulhá za hlavním městem.

Muslimská komunita není veliká a tak tu všichni koexistují bez jakýchkoliv excesů.

Kolem města posedávájí tisíce luňáků čekajících na chutné sousto… naprosto čehokoli.