Národní park Exmoor

Na samém východním konci parku najdete malebnou historickou vesnici Dunster. Její dominantou je na kopci sedící středověký kamenný hrad. V jeho podhradí se dochovaly i původní středověké uličky a domečky. Projít se můžete i do přilehlých zahrad, kudy protéká živý potok a nechává za sebou zurčení.

Už z dálky příjezdové cesty do města je tento monumentální středověký hrad vidět, protože se tyčí na kopci nad městem. Tvoří neodmyslitelnou kulisu většiny pohledů na městečko. Na protějším kopci za vesnicí mu dělá společnost kamenná věžička rozhledny, kam vede pěší stezka.

V národním parku najdete nespočet historických původních kamenných mostů až už pro pěší, to v tom lepším případě a v o něco horším i pro auta. Jejich šířka se totiž od dob, co po nich jezdily trakaře, nezměnila, což moc řidičů nepotěší. Přesto jejich přítomnost v každé druhé vesničce dodává místu ten pravý pohádkový nádech.

Naší první zastávkou v pravé divočině Exmoor parku byla vyhlídka na severovýchodní části. Dá se sem dobře dojet autem, i když je cesta slepá, tak stačilo nechat auto na parkovišti a projít se k vrcholu Selworthy Beacon po svých. Okolo pak vede i několik tras, které nabídnou hezkou procházkou okruh a daleké výhledy jak na pastviny a kopce tak i moře.

Ačkoliv jsou v parku i nějaké ty kopečky, tak žádné velehory nečekejte. I z vrcholu kopců porostlých převážně vřesem dohlédnete do údolíček, kde jsou zelené pastviny s ovečkami.

Exmoorský pony je historické původní plemeno menšího koně, který se v této oblasti vyskytuje už po staletí. Žije tu volně bez zásahu člověka. Občas je potkáte postávat i u silnic nebo parkovištích, ale pohladit se nenechají. Jsou tu přeci jen oni doma a my jen na návštěvě, tak je všichni návštěvníci respektují.

Za vesnicí Porlock, která leží v podle ní pojmenovaném údolí, se cesta vine zpět vysoko na hřebeny hor. Do serpentýn uzoučkých silniček auta jen funí a míjí se téměř na dotek pravých zrcátek. Toto úsilí je ale hnedle vykoupeno pohledem na kouzelný záliv ve tvaru podkovy a nekonečná vřesoviště. Hojně jsme míjeli velké oblasti spálené požárem. Anglický zvyk dělat si piknik bohužel nezůstává jen u studených sandwichů.

Projížďka po národním parku po křivolakých silničkách po hřebenech hor je zážitek, který se vryje do paměti. Je jen třeba dávat pozor na všudypřítomné a volně pobíhající ovce, které se často v poklidu pasou na kusu trávy hned vedle silnice.

Travnaté široké břehy okolo koryta řeky používají místní i turisté jako malou riviéru. Nefouká tu totiž tak jako na pláži u moře. Najdete tu kromě mnoha obchůdku se suvenýry a zmrzlinou i historickou lanovku, která je celý jen na vodní pohon a vyveze vás na vyhlídku nad město.

Jako z dokumentu o anglickém vřesovišti a širokých stráních jsme si připadali při průjezdu vrchovinnou od severního konce parku na jeho jih, kam jsme směřovali do dalšího NP Dartmoor. Místní si sem dojedou i s přepravníkem, kde mají svého koníka, a s ním pak pokračují vyjížďkou po této bohem zapomenuté krajině, jak vystřižené z románů anglických spisovatelů Jane Austinové a dalších.