Výstup na Jizeru a Smědavskou horu

Začátek trasy je možné zvolit buď v Hejnicích nebo v Bílém Potoce. Po žluté z Hejnic nebo po zelené z Bílého potoka dojdeme na rozcestí U Liščí chaty a pokračujeme dále po zelené. Široká pohodlná cesta vede hlubokým zářezem pod skalnatým Frýdlantským cimbuřím podél Černého potoka. Kolem se rozkládá krásný bukový les, plný balvanů, skal a skalek.

Z rozcestí Černý potok vede krátká odbočka k vodopádu. Kdysi k němu pravděpodobně vedl kamenný chodník, který je však v současnosti už hodně rozbitý. Rozhodně se vyplatí odbočku nevynechat, obzvlášť pokud je v potoce vyšší průtok (což tentokrát zrovna nebyl).

Po návratu na hlavní cestu pokračujeme dále vzhůru až k další krátké odbočce. Odbočka je sice velmi krátká, ale také dost strmá. Na jejím konci nás čeká první vyhlídka – Hajní kostel. 

Z vrcholu skály se naskýtá široký výhled do okolí. Na jedné straně jsou hluboko pod námi Hejnice a Bílý potok, na druhé straně jsou ještě poměrně vysoko nad námi skalní věže Frýdlantského cimbuří.

Z vyhlídky se vrátíme zpět na hlavní cestu, kde nás čeká další stoupání. Zpočátku po pohodlné cestě, ta ale brzy skončí. Následující úsek je plný velkých kamenů a není příliš vhodný pro odpolední procházku s kočárkem. Možná, že v následujících letech bude tento úsek také upraven, ale asi by to byla škoda, cesta by pak ztratila hodně ze svého kouzla a své krásy.

Na rozcestí Pod Frýdlantským cimbuřím odbočíme doleva a po žluté strmým svahem vystoupáme na samotné Frýdlantské cimbuří, patrně jedno z nejhezčích míst v celých Jizerských horách. Terén je zde trochu divočejší, hřeben je v těchto místech tvořen řadou žulových skal. Na jedné z nich, kam nás dovede krátká odbočka, byla zbudována vyhlídka. 

Výhled z této vyhlídky je ještě o něco lepší než z Hajního kostela, který je nyní přibližně 200 metrů pod námi. Vidět můžeme skalnatý hřeben táhnoucí se až k dalšímu dnešnímu cíli, Poledním kamenům. Dále Ořešník, Ptačí kupy, Holubník, Klínový vrch a samozřejmě i nejvyšší vrchol Jizerských hor – Smrk. 

Poté, co se pokocháme vyhlídkou, pokračujeme dále po žluté směrem na Polední kameny. A cestou můžeme pokračovat i v kochání se dalekými výhledy. Pěšina se vine po hřebeni mezi balvany a skalami a stále mírně stoupá až se dostaneme nad hranici 1 000 m n. m., i když jen o málo, nejvyšší místo by mělo tuto hranici přesahovat o 7 metrů. A samozřejmě i odsud je parádní výhled. V tuhle chvíli máme za sebou teprve něco přes 4 km, ale zároveň už zhruba 600 výškových me­trů.

Poprvé se nám ukáže Smědavská hora a v dálce je vidět i hlavní cíl, Jizera.

Ještě chvíli jdeme dále po žluté, ale v místě, kde žlutá odbočuje doprava (v sedle mezi Poledními kameny a Smědavskou horou) my pokračujeme stále rovně po pěšině, která vede širokým, jako přímka rovným lesním průsekem. V téměř nejvyšším bodě přehrazuje cestu malá skalka. Ale nejedná se ještě o vrchol. Skutečný vrchol se nachází o trochu dál, mezi stromy, několik desítek metrů vpravo od cesty. A i tady se nachází malá skalka, na kterou se dá vylézt. Že i z ní je úžasný výhled nejen na Jizerské hory, ale třeba i na Ještěd nebo Krkonoše, není třeba zdůrazňovat.

Vrátíme se zpět na pěšinu a pokračujeme přibližně jihovýchodním směrem. Na první výraznější křižovatce se dáme doprava, na jih. Jedná se zase jen o průsek, pěšina zde není moc zřetelná. Ale i samotný průsek nás spolehlivě dovede až na Pavlovu cestu, kde se opět napojíme na žlutou. Ta nás dovede na rozcestí Paulova paseka, kde odbočíme po červené doprava a dojdeme k rozcestí Pod Jizerou. Odtud je to už jen kilometr na vrchol Jizery (1 122 m n. m.). 

Vrchol je tvořen skupinou skalisek, díky kterým je i z velké dálky snadno rozpoznatelný. Na jedné ze skal je upravená vyhlídka nabízející nádherný výhled, mj. na vodní nádrž Souš, obklopenou téměř nekonečnými lesy.

Zpět na rozcestí Pod Jizerou se vrátíme stejnou cestou. V některých místech se otevírají další pěkné výhledy.

Na rozcestí se dáme doleva po červené. Následující úsek bude poněkud nudnější a zdlouhavější. Trasa vede po široké lesní cestě, později po asfaltce a pak po panelové cestě. Trochu rozptýlení může přinést horská stanice Knajpa (nabízející občerstvení). Na rozcestí U Knejpy opustíme červenou a po modré pokračujeme směrem na rozcestí Čihadla, kde opustíme i modrou a pokračujeme po žluté. Kousek za rozcestím je kratičká odbočka k vyhlídkové věži, nabízející výhled na rašeliniště pod Černou horou. Konečně na rozcestí Nad Černým potokem odbočíme doprava po zelené, kde už to začne být zajímavější a brzy dojdeme na rozcestí Pod Frýdlantským cimbuřím, kde jsme byli už dopoledne. Zbytek cesty už je po stejné trase jako dopolední výstup.