Prohlídka města Dubrovník

Toto přístavní město vždy prosperovalo z námořního obchodu. Ve středověku bylo centrem Dubrovnické republiky, námořní republiky, která konkurovala podobným státním útvarům na jaderském pobřeží. Republika zažívala vrchol své moci a prosperity v 15. a 16. století, ve spolupráci s Anconou – trasa Dubrovník, Ancona, (Florencie) a Flandry tvořila protiváhu Benátské republice – trasa Benátky, Rakousko a Německo. V 16. století tvořilo mohutnou dubrovnickou flotilu i 180 velkých lodí. Město bylo opevněno hradbam kolem celého svého obvodu.

Do města vedly dvě brány z obou stran původní úžiny (Pile a Ploče). Branou Ploče, která je umístěna na jihovýchodě se do sterého města dostanete ze stejnojmenné čtvrti. Hned za vstupem můžete nahlédnout do přístavu.

Kousek za branou Ploče máte výhled na přístaviště. Odtud se můžete svézt lodí na dva blízké ostrovy u Dubrovíku -  Koločep (v souostroví Elafitských ostrovů) západně od města Lokrum jižně od Dubrovníka.

Staré město Dubrovník je obehnáno masivními hradbami, které se dochovaly do dnes. Můžete se za vstupné po nich projít, je to procházka skoro na 2km a pod vámi je 25 metrů hloubky a jejich šířka je 4–6 m a ze strany od moře 1,5–3 m. Hradby byly budovány v různých obdobích, od 13. do 17. století. Doplňují je věže a mešní pevnosti. 

Pevnost na jihovýchodní straně městského opevnění byla zbudována v 16. století a chránila tradiční dubrovnický přístav před útoky z moře. Nechal ji zbudovat dubrovnický stavitel Paskoje Miličević. Na pevnost navazuje molo s majákem na konci.

Další z věží na hradbách je na západní straně městského opevnění, věž Bokar, která byla budovaná v letech 1461 až 1463 podle projektu florentinského stanivtele Michelozza Michelozzia. Je též známá pod názvem Zvijezdan. 

Přes zátoku naproti věži se 37 m nad úrovní moře tyčí samostatně stojící pevnost Lovrijenac. Její historický význam spočíval v bitvách proti útokům Benátské republiky. Sama slouží pro různé kulturní akce nebo oddávání párů.

U pevnosti se také nachází druhý z hlavních vchodů do města – Pile. Také on nese název podle přilehlé čtvrti. Před branou najdete hlavní autobusovou zastávku. Dubrovník zajišťuje pomněrně frekventovanou autobusovou dopravu, takže se k centru dostalene z odlehlejší části předměstí.

Před klášterem nelze přehlédnout Velkou Onofriovu fontánu. Jedná se o polygonální fontánu se 16 sochami obličejů, které chrlí vodu.

Autorem je Onofrio della Cava z Neapole a postavena byla s účelem pro veřejné použití, spolu s malou fontánou na druhé straně Platzy. 

Fontána je symbolem vodovodu města, který byl vytvořen v roce 1438 čerpáním vody z 12 kilometrů vzdálené řeky Dubrovačka. Kanál je dodnes zabudován do nového vodovodu. Kulatý strop fontány nebyl obnoven do původního tvaru, protože byla poškozena zemětřesením v roce 1667. 

Palác Sponza je goticko-renesanční palác vybudovaný dle návrhu dubrovnického mistra Paskoje Miličeviće a najdete ho na konci promenády Stradun v jejím samém čele. Hned vedle stojí hodinová věž, kde se zobrazuje čas i digitálně pomocí překlapávacích okének s římskými čísly, každých pět minut.

Knížecí palác – bývalé sídlo vlády a knížete Dubrovnické republiky je dnes kulturně-historické muzeum. 

Původní název Dubrovníku byl Ragusa. Název Dubrovnik je slovanského původu a s italským, resp. latinským název Ragusa koexistoval po několik století. Latinský název se objevoval v různých podobách již v 10. století. Oficiální název Dubrovnické republiky zněl v latině, resp. italštině až do roku 1808 Republica Ragusina.

Slovanský název Dubrovnik se poprvé objevil v 12. století, široce se rozšířil na přelomu století šestnáctého a sedmnáctého v souvislosti s příchodem většího počtu slovanského obyvatelstva do města.

Naproti Knížecímu paláci najdete další dominantu starého města - Katedrála Nanebevzetí Panny Marie. Zbudována byla na místě staršího byzantského chrámu, který byl po četných úpravách a přestavbách zničen při zemětřesení v roce 1667. Současná katedrála vznikla v barokním stylu v letech 1671 až 1713.

Po městě se můžete nechat provést od několika agentur po místech známých ze seriálu Hry o trůny, který město v poslední době vystřelil na top 10 míst oblíbených u turistů. Bohužel tím město velmi trpělo. Tato ulička Uz Jezuite, vedoucí ke kostelu sv. Ignáce, je známá jako ulice hamby ze seriálu.

Po vystoupání schodů „hamby“ najdete navrchu  Jezuitský klášter a kostel svatého Ignáce v barokním stylu. V rámci komplexu působila v minulosti i škola Collegium Ragusinum. Pokud chcete můžete vstoupit dovnitř a obdivovat krásně malovaný interiér.

Na jiho-východní straně města, kousek od brány Ploče, je malebná městská pláž pro schlazení v letních měsících. Najdete zde potřebné zázemí i bar k občerstvení. Výhled na hradby strého města Dubrovníku při koupání v tyrkysovém moři stojí za to.

Při stoupání uličkama kolmo vzhůru se naskýtají výhledy na staré město a červené střechy okolních domů.

Značný význam pro ekonomiku města má i přístav Gruž, který je na severo-západě pár kilometrů přes starým městem. Najdete tu kotvit luxusní jachty, obrovské parníky i historické plachetnice. V přístavu se nachází i trh s čerstvými surovinami z místní produkce ať už se jedná o zeleninu, ovoce nebo ryby.

Z dálky viditelný zavěšený most Franjo Tuđman nad přístavem vede hlavní příjezdovou silnice přes koryto řeky Dubrovačky. Původní konstrukce mostu byla vyvinuta v roce 1989, stavba však byla zastavena na začátku chorvatské války za nezávislost a dokončen byl most až 1998. 

Výhledy z konečné stanice lanovky jsou opravdu překrásné. Vidíte staré město uzavřené hradbami, okolní ostrůvky, přístav Gruž a nekonečné Jadranské moře. Při sestupu dolu zubatou stezkou pod lanovkou, pokud zvolíte tuto možnost (doporučuju dobrou trekkovou obuv, cesta je hodně kamenitá), budete míjet křížovou vestu s uměleckým vyobrazením cesty Krista na kovových deskách.

A poslední přiblížené zobrazení starého města Dubrovníku na rozloučenou. Toto místo je opravdu speciální, má neuvěřitelnou historii, která je patrná do dnes. Bylo by škoda si ho nechat zrujnovat masou turistů, kteří si pak ani město pro samý dav neužijí. My měli možnost ho navštívit v době covidu a mimo sezónu v dubnu a byl to nezapomenutelný zážitek. Procházet se po setmění liduprázdným městem bylo jako chodit na hradě po zavíračce.