Prohlídka solného dolu Wieliczka

Do dolu jsme byli objednání hned mezi prvním skupinami brzy ráno. Bylo to naše jediné štěstí, neboť zde bývá doslova „hlava na hlavě“. Do dolu se vstupuje hlavní budovou, které dominuje těžní věž, jedna z mnoha ve městě Wieliczka.

Nejprve nás čeká cesta do podzemí. Musíme zdolat nekonečné množství schodů, naštěstí pouze směrem dolů.

Klesli jsme do hloubky 64 metrů pod zemí. Zde strávíme asi tři hodiny. V průběhu prohlídky budeme dále klesat až do hloubky 130 m. Cestou se setkáváme se solí na každém kroku – chodíme po ní, stěny jsou slané, dokonce i zdejší sochy jsou tesané ze soli.

Seznamujeme se s historickými způsoby těžby. Sůl byla těžena ve válcích, aby se dala lépe přepravovat. Vytahována byla nejdříve ručně, pomocí koní (kteří byli chování i ustájeni pod zemí celý život), či pomocí strojů (žentourů).

Největší a nejimpozantnější prostorou je bezesporu kaple svaté Kingy. Měli jsme to štěstí, že před námi ani za námi nebyla žádná skupina a mohli jsme tedy vychutnat i akustiku tohoto místa.

Výzdoba kaple je dílem jednoho ze zdejších dělníků. Tento dělník byl tak nadaný, že byl poté přijat na uměleckou školu. Veškeré reliéfy a sochy jsou vytesané přímo do slané skály.

V prostorách dolu se nachází i nejedno slané jezírko. Koncentrace soli je zde tak vysoká, že pro by se člověk vůbec neponořil. Naopak, aby se dokázal ponořit, musel by být obtěžkán několika desítkami kil závaží.

Ne všechny prostory dolu jsou natolik stabilní, aby se obešly bez masivní výdřevy.

Jsme 130 metrů pod zemí. Nachází se zde obrovská restaurace, záchody, několik obchodů se suvenýry a mobilní signál. Volám tátovi domů. Pokud jsme doteď nebyli užaslí, tak nyní jsme.

Zpět na povrch naštěstí nemusíme po schodech, ale jsme vyvezeni klecovým výtahem. Otázka je, co by bylo horší. Výtah má více klecí nad sebou, velmi stísněných a jízda není nic příjemného, ale je to zážitek. Jsme spokojeni, cítíme se fajn. Tři hodiny v podzemí solného dolu prý vydají za týden u moře :)