Článek Bica da Cana

Z malého parkoviště podél silnice nejdříve stoupáme širokou cestou na vrchol Bica da Cana. V našem případě spíše z povinnosti, protože jinak pěkný výhled je ponořen do oblačnosti. Ta však dává okolní krajině punc tajuplnosti.

Vracíme se zpět k parkovišti. Odtud začíná cesta PR17. Značka a mapa stezky je hned na jejím začátku. Zprvu jdeme téměř po rovině, ale brzy začínáme klesat.

Kdesi zleva (od západu) slyšíme z husté mlhy šum listů větrných elektráren. Nejbližší okolí je stále tajuplnější.

Po krátkém strmém klesání narážíme na příčnou cestu, po které se vydáváme vpravo pod vrchol Bica da Cana.

Okamžitě nás obklopují husté křoviny a lesy. Mlha ten zážitek ještě umocňuje.

Stezka skrytá v bujné vegetaci je po celou dobu pěkně rovná, bez přílišného stoupání, ale jsou zde nepravidelné bahnité a kamenité úseky. Asi po 30 minutách u skalní stěny, po níž stéká voda, se obracíme zpět.

Autem se vracíme zpět směrem k sedlu Encumeada. Zastavujeme na parkovišti v místě zvaném Canto do muro. Je odtud pěkný výhled na nejvyšší vrcholy Madeiry.

Na zastávce, která je asi 1,5 km dál dolů směrem k sedlu Encumeada, nahlížíme do další levády.

Těsně pod sedlem Encumeada nad restaurací pokračuje tato leváda východním směrem. Daleko se po ní ovšem nedostaneme. Asi po 15 minutách chůze je před krátkým tunelem další postup zakázán. I tak se z té krátké přístupné části otevírají pohledy do údolí, směřujícího k jihu směrem k Atlantiku.