Túra Grand Canyon South Kaibab Trail

V brzkých ranních hodinách na začátku stezky South Kaibab Trail

První zastávka na tomto bodě. Nejnechutnější je takřka za mnou. Jelikož vrchol Grand Canyonu se nachází ve 2100 m. n. m. a není zde ani 10°C, tak zde podloží nevysychá a člověk šlape ve výkalech a močůvce z procházejících mul

Cedar Ridge se nachází asi tak v 1/3 sestupu, zde se už podloží ze žlutého přeměňuje na oranžové

Nacházím se nedaleko Skeleton Pointu. Od něho to už bude jet strmě klesat dolu

Teď začíná nejbolestivější sestup.

Zde už se písek zbarvil takřka do hněda. Jeho kamínky jsou velmi ostré

Opět jsem se přesunul o velký kus níže a zde má písek i kamení namodralou barvu

Jsem dole. Cesta mi zabrala i s přestávkami asi 5 hodin. Na to, že nahoře je teplota kolem 10°C, tak dole je kolem 35°C. Nahoře panuje mírné podnebí a zde subtropické, takže kaktusů je zde spousty

Zde jsou rangerové. O kus dál je občerstvení a malý kemp na přespání. Důležité zde nabrat vodu.

Povětšinu času má Colorado takovouhle barvu. Je to tím, jak stále hloubí tento kaňon.

Kolem řeky jdeme asi 3 km a pak už nás čeká nemilosrdné stoupání za pravého poledne

Pro mě nejhorší stoupání k Indiánským zahradám. Není ani tak náročný fyzicky, ale náročný tím, že není možnost se schovat na chvíli do stínu za plného žáru.

Zde jsem si mohl odpočinout. Dobrat vodu. Zde je stoupání velmi mírné

Zde jsem pod bodem Three Mile Resthouse. Ale je to tich nejdelších 5 km. Zde už začíná být i víc lidí, kteří jdou jen pár kilometrů dolů a pak opět nahoru.

Poslední paprsky dopadající na dno Grand Canyonu.

Vstáváme v 5 ráno. Balíme si věci na celodenní túru a vaříme snídani. V 6 vyrážíme na Shuttle. Prvně modrou linkou k Informacím a potom oranžovou linkou k South Kaibab Trailu. Jdeme stezku, která nikde na informacích není značená. Američani ji považuji za životu nebezpečnou. A tak oficiální verze je, že bych si musel objednat noclech s permanentkou. To co člověk najde na informacích je South Kaibab Trail, Bright Angel Trail a další. Nás zajímali tyto dva Traily. Zde podle jejich instrukcí člověk zjistí, jak se má na cestu vybavit. A pokud člověk sleze dolu, měl by přespat a nabrat síly na cestu nahoru, ale nikde není psáno, že se nechají projít obě naráz. Ono přespat dole není taky tak jednoduché je třeba si zamluvit kempsite několik měsíců dopředu. Navíc je lehčí vyjít s lehkým batohem než s plným báglem. Už po pár metrech South Kaibabu narážíme na ceduli s pokyny Dangerous. Kde je namalovaný blicí panáček a kde ve volném překladu doslova říkají, že pokud chceme za jeden den sejít a vyjít nahoru, že musíme být v dobré fyzické kondici a dobře vybaveni vodou. Zrovna nám svítá a tak vidíme první paprsky které dopadají na kaňon. Cesta dolů je nepříjemná. Je kolem 5°C po chvilce přišel děs. Hovno, močka a zase hovno. Jak je zde chladno a tyto cesty jsou frekventováný mezkami, tak jsou plný výkalů a močůvky. Takže sandále nedoporučuji. Přicházíme k první vyhlídce OOH AAH POINT a opravdu dle názvu krása. Odsud je vidět polovina naší cesty dolů. Po chvíli se začíná oteplovat a na Cedar Ridge, už odkládám první oblečení. Pohledy 360° opravdu berou dech a už jen ta atmosféra kde se nacházím je úžasná. Na South Kaibab Trailu jsou dvě zastávky, kde se nechá odpočinou a jsou zde i záchody, ale pozor není tu žádná voda, takže nejlépe touto stezkou pouze dolů. Došli jsme na Skeleton Point, což je asi v půlce. Pro představu Grand Canyon se nachází ve výšce 2100 m. n. m. a řeka Colorado v 700 m. n. m. Což je převýšení 1500 metrů dolů a 1500 metrů nahoru. U Skeleton Pointu je nejpříkřejší pasáž. A zde to opravdu bolí. Přišlo mi to zde nekonečný. Kaňony se krásně mění. Nahoře je písek žlutý, pak je dlouho oranžový, pod Skeleton Pointem zhnědne a u samého dna má barvu modrou a pak zas žlutou. Podle tihle vrstev při stoupání se dá odhadovat ve které fázi se nacházím. Scházíme dolů asi po necelých 5 hodinách. Přecházíme most. Zde South Kaibab Trail pokračuje dál, ale mi scházíme k vesničce rangerů. Zde se nechá jet na raftech. Je zde kemp a hlavně voda, kterou je třeba doplnit. Dole je krásný sypký žlutý písek a všude rostou Joshua Tree, opuncie a jiné druhy kaktusů. Zvláštní na vrcholku jehličnany a dole kaktusy. Jak se dokáže podnebí změnit. Zde si dáváme oběd čerpáme síly. Grand Canyon vzniknul tím, že zemské desky se začaly vztyčovat a jak je známo voda nikdy nahoru neteče a tím se řeka začala zařezávat do zdejší krajiny a tyto desky do dnešního dne jdou stále nahoru a každoročně se řeka zařeže o 2–3 cm hlouběji. Proto na vrcholku kaňonu je vidět krásná rovina. Během cesty dolů jsme nepotkali víc jak 30 lidí. Teď pokračujeme asi 3 km po břehu Colorada až narazíme na stezku Bright Angel Trailu. Výstup zde není tak náročný po fyzické stránce, ale je náročný díky slunci, kterému zde nejde uniknout. Jdu podél potoku, který vede až k Indiánským zahradám. Osvěžuji se a chladím hlavu. Pořád mi běží hlavou, že to nemohu vyjít. Začíná mi docházet voda. Rty suché jak stromová kůra. Jen k Indiánským zahradám jsem vypil na 2 litry vody a to jsem to šel 2 hodiny. A to jsem směrem dolu vypil pouze jen 1 litr vody. U napajedla pro mezky jsem se musel zchladit i já. Od Indiánských zahrad se jde dobře. Je to takřka rovné. Stromy připomínají sady. I zde se nachází jeden kemp na přespání. Dostávám se pod skály a začínám traverzovat nahoru. Zde je opět záchytný bod Three Mile Resthouse. Zde opět nabírám vodu. A posledních 5 km je nekonečných. Únava je znát a k tomu zde je už i více lidí, kteří scházejí pár kilometrů dolů a zpět. Musím to vyjít i kdyby nechtěl. Protože pak v podvečer Rangerové co jdou nahoru by mě vyhnali nahoru. Za celou dobu jsem vypil kolem 5 litrů vody aniž bych šel na záchod. Což značí to, jak je tahle túra náročná. Na vršek jsem se dostal po 18. hodině.