Neplánované situace - ZAKLÁDÁNÍ OHNĚ

Neplánované situace - ZAKLÁDÁNÍ OHNĚ

Způsoby a postupy při zakládání ohně

V minulém článku jsme si přiblížili pár základních informací o ohni a jeho přípravě. Nyní se podíváme na to, jak samotný oheň vlastně rozdělat. Způsobů rozdělání ohně je mnoho. Na některé postupy se v tomto článku podíváme blíže.

Obsah článku

Způsoby rozdělávání ohně

Obecně bych mohl rozdělit zakládání ohně do několika kategorií podle toho, jakým způsobem oheň zapálíme:
 

  • PŘÍMÝ PLAMEN, JISKRA: sirky, zapalovač, křesadlo,ocílka + kámen…
  • TŘENÍ DŘEV: ručně, pomocí luku, bambusová ohnivá pila…
  • ČOČKA: lupa, brýle, pomocí vody v PET láhvi, kondomu, igelitovém pytlíku, žárovce…
  • ELEKTRICKÝ ZDROJ: všechny druhy baterií…
  • CHEMICKÁ REAKCE: hypermangan, náboj, patrona…

PŘÍMÝ OHEŇ, JISKRA

  • Zapalovač, sirky: Pakliže máte zapalovač nebo sirky, máte vyhráno. Je dobré mít také na paměti, že ne vždy zapalovač nebo sirky budou fungovat. Zapalovač je dobré mít někde při těle (vnitřní kapsa bundy), protože v mrazech přestává fungovat (ani prázdný zapalovač nevyhazujte, protože jiskra ze škrtnutí zapalovačem bohatě vystačí na zapálení troudu). Sirky vám můžou zvlhnout a už s nimi také nic nezapálíte. Hlavičky sirek můžete opatřit vrstvou vosku, která chrání před vlhkostí. Před použitím pouze seškrábněte vrstvičku vosku z hlavičky sirky.
  • Křesadlo: Jestliže najdete ve své výbavě křesadlo, o vlhkost a mráz se starat nemusíte. Křesadlo funguje za všech okolností. Potřebujete pouze najít vhodný troud, který vám pomůže z jiskry, která má až 3000 stupňů Celsia, zažehnout plamen.
  • Kámen: Další způsob je mít u sebe nějakou ocelovou „věc“ a najít vhodný kámen. Tady už to začíná být trošku komplikovanější, protože ne vždy se vám podaří oheň skutečně založit. Ocelovou věcí se může rozumět ocelová karabina, kus plátku z pilky, nebo nějaký výrobek z tvrdého kovu (pokud možno s hrubým povrchem). O vhodném kameni můžeme také polemizovat. V kamenech se moc nevyznám, ale funguje třeba křemen. O vhodnosti kamene se však můžete přesvědčit sami a to tak, že začnete křesat ocelí o kámen a když uvidíte odlétávat jiskry, tak je to ono (vykřesat jiskru můžete také pomocí dvou křemenů). Pak už stačí „jen“ chytit jiskru do troudu a jemně začít rozfoukávat žhavé místo. K tomuto postupu doporučuji zachovat klid a hlavně trpělivost (jiskry jsou opravdu velmi malé a nemají takovou teplotu jako třeba křesadlo, nicméně funguje to…).
PŘÍMÝ OHEŇ, JISKRA

TŘENÍ DŘEV

Třením vzniká teplo. Tuto frázi jsme mohli slyšet už na základce v hodinách fyziky. Je tomu skutečně tak. Pomocí tření dřeva o dřevo dokážeme vyvinout takové teplo, které nám bohatě stačí na zapálení ohně. Při rozdělávání ohně pomocí tření dřev si připravte hodně trpělivosti a pevné nervy. Jakmile se naučíte ten správný grif, máte napůl vyhráno. Vytvořit si žhavý uhlík pak bude záležitostí pár minut. Vše je jen o zručnosti a praxi. .

  • Vrták a ohnivé prkýnko: Dřevo vybíráme samozřejmě co nejsušší. Sada na rozdělání ohně touto technikou by měla obsahovat dřevěný vrták (rovný suchý klacek, který zbavíte všech postranních větviček) a ohnivé prkénko (dřevěná podložka, o kterou budete třít dřevěným vrtákem). Obecně můžu říci, že dřevěný vrták by měl být z tvrdšího dřeva než ohnivé prkénko. Zkoušku tvrdosti dřeva si můžeme snadno ověřit. Do měkkého dřeva snadněji zaryjeme svůj nehet a zůstává po něm jasně zřetelný otisk. Do tvrdého druhu dřeva svůj otisk nehtu jen tak neuděláme (když už ano, musíme ho provést značně větším tlakem). Mně se v našich krajích osvědčila kombinace Divizna (vrták) + Lípa (ohnivé prkénko), nebo Černý Bez (vrták) + Smrk (ohnivé prkénko). V džungli jsem zkusil Açaí (vrták) + Babassu (ohnivé prkénko) a byl to docela „úlet“. Nejen, že je tam vše navlhlé a mokré, ale také vysoká teplota a vlhkost vzduchu mi hodně ubíraly na síle a trpělivosti. Nicméně asi po cca 45 minutách ustavičného tahání luku sem a tam se mi to přeci jen podařilo. Jestliže jste našli vhodné dřevo jak na vrták, tak na ohnivé prkénko, co dál?
  • Tření dřeva: Do ohnivého prkénka uděláme nožem důlek (velikost určíme podle průměru vrtáku) a párkrát vrtákem zatočíme v tomto důlku (hrany vrtáku trošku seřízneme, ale neděláme tam špičku). Důlek se nám poté vytvaruje do lepšího tvaru. Poté u důlku vyřízneme nožem žlábek do tvaru „V“, aby nám měl kam odpadávat navrtaný materiál a byl zabezpečen přísun vzduchu. Vrták si dáme mezi dlaně a protisměrnými pohyby rukou začneme „vrtat“ do ohnivého prkénka s mírným tlakem na vrták směrem dolů. Po nějakém čase „vrtání“ se začne od vrtáku kouřit a začne se ve žlábku tvořit žhavý uhlík, který potom přeneseme do troudu a rozfoukáme. No, zní to jednoduše, ale skutečnost je trošku jiná. První oheň, který jsem tímto způsobem rozdělal, mi dal hodně práce. Buď jsem měl špatně zvolené druhy dřeva (ne každý druh dřeva je vhodný) nebo jsem měl málo trpělivosti.
  • Luk: Tření dřev si můžeme také ulehčit vytvořením luku (kus čerstvé větve a třeba tkaničky od bot). Tětivu luku obtočíme okolo vrtáku a pohyby od sebe a k sobě začneme „vrtat“ do ohnivého prkénka se současným tlakem na vrták (pomocí např. kamene s prohlubní). Spousta videí se dá najít na internetu.
  • Drážka: Další způsob se moc neliší od vrtáku a ohnivého prkénka. Rozdíl je jen v tom, že vrtákem netočíme v důlku, ale přejíždíme po celé délce ohnivého prkénka. Tady, u této varianty si musíme udělat do ohnivého prkénka drážku, ve které budeme „klouzat“ vrtákem tam a zpět (vyvíjíme na vrták mírný tlak směrem dolů). Na konci drážky se nám po čase vytvoří žhavý uhlík. Pakliže se vám nedaří vyvolat ani kouř, zkuste vyměnit buď vrták nebo ohnivé prkénko za jiný druh dřeva ( ne všechny dřeva spolu „komunikují“).
  • Bambusová pila: Další způsob rozdělání ohně je pomocí bambusové ohnivé pily. Pakliže se pohybujete v místech, kde se hojně vyskytuje bambus, můžete zkusit založit oheň pomocí bambusové ohnivé pily. V první řadě musíme najít suchý bambus (ideálně s průměrem 8 cm a výše a asi metr dlouhý). Z vnějšku bambusu nastrouháme nožem jemné hoblinky (čím více, tím lépe). Poté ho pomocí nože nebo mačety podélně rozpůlíme. V první půlce bambusu odstraníme přepážky, abychom vytvořili jakýsi půlkulatý „žlab“. V druhé půlce bambusu (asi uprostřed) vytvoříme na vnější straně, skrz šířku stěny bambusu, příčný zářez, který nám bude „pasovat“ na hranu bambusu z první (vydlabané) půlky (malá skulinka zářezu musí být vidět z vnitřní strany). Poté přiložíme nastrouhané hoblinky bambusu na příčný zářez (vkládáme dovnitř bambusu) a začneme klouzat vnější stranou bambusu (se zářezem) na hraně vydlabané půlky bambusu (zapřeme si ji třeba o kmen stromu nebo o stehno asi v úhlu 45 stupňů). Bambus se začne vlivem tření zahřívat, kouřit a poté nám začnou hoblinky bambusu doutnat. Hoblinky bambusu poté rozfoukáme do plamene.
  • Bambusová pila II: U druhé varianty bambusové ohnivé pily je postup přípravy stejný, ale tření se provádí naopak. Na podložku (třeba z kůry) položíme chomáč hoblinek z bambusu. Tento chomáč přikryjeme půlkou bambusu s příčným výřezem tak, aby hoblinky bambusu byly pod výřezem. Mezi kůrou a touto půlkou bambusu musí zůstat trošku místa na přístup vzduchu (pod bambus dejte napříč dvě větvičky). Hranou vydlabané půlky bambusu poté „jezdíme“ ve výřezu sem a tam jako když řežeme pilou. Třením vznikne teplo, které posléze zapálí hoblinky. Od tohoto způsobu je také odvozen název Bambusová ohnivá pila.
TŘENÍ DŘEV

Detail "V" zářezu na ohnivém prkénku

Zde se vám po čase vytvoří žhavý uhlík

Detail "V" zářezu na ohnivém prkénku

Pomoc při ručním tření dřev

Při ručním „vrtání“ nám ruce sjíždějí směrem dolů. Můžeme tomu předejít jednoduchým způsobem. Pomocí provázků s očky na koncích, do kterých navlékneme palce, zabráníme sjíždění rukou.

Pomoc při ručním tření dřev

ČOČKA

Technika založení ohně pomocí čočky se nám může hodit v případě, že svítí slunce (slunce ovšem můžeme nahradit hodně silnou baterkou s halogenovou žárovkou, nefungovala mi žádná baterka s LED diodami). Určitě jste, jako malí, zkoušeli lupou něco zapalovat.

  • Lupa: Lupu musíme nasměrovat tak, aby paprsky slunce procházely skrz lupu a vytvořily nám kulatý tvar paprsku na troudu. Oddálením nebo přiblížením lupy se snažíme vytvořit na troudu co nejmenší kolečko světelného paprsku. Čím menší kolečko paprsku vytvoříme, tím větší je teplota, která zapříčiní doutnání troudu, který poté jemně rozfoukáme a dojde k zažehnutí plamene.
  • Brýle: Na stejném principu jako lupa také fungují dioptrické brýle.
  • PET láhev: Jestliže máme k dispozici PET láhev (musí mít ovšem alespoň část těla v kulatém tvaru), můžeme ji zcela naplnit vodou a vytvořit si tak čočku, která funguje stejně jako lupa. PET láhev musí být ovšem průhledná a voda také co nejčistší.
  • Kondom, igelitový sáček: Stejným způsobem jako u PET láhve můžeme vodou naplnit kondom nebo igelitový sáček (opět musíme zatočením konců vytvořit kouli).
  • Žárovka: Ideální tvar má i žárovka. Po vybrání vnitřku a naplnění čistou vodou funguje úplně skvěle (pozor při rozebírání, může vám v ruce prasknou a pořezat vás!!!). Ale ruku na srdce. Kdo z nás tahá žárovku v batohu pro případ, že si bude muset rozdělat oheň…
ČOČKA

ELEKTRICKÝ ZDROJ

Pravděpodobně každý cestovatel najde u sebe v batůžku nějakou baterii. Je vlastně úplně jedno jakou. Může to být baterie ze svítilny, mobilního telefonu, navigace, fotoaparátu atd.. Pakliže cestujete autem, může se vám při rodzělávání ohně hodit autobaterie. Jestli dokáže baterie rozžnout vlákno v žárovce či rozsvítit mobil, proč by nemohla také zapálit troud?

  • Autobaterie: Pro zapálení ohně z autobaterie se nejlépe hodí startovací kabely. Stačí je napojit na autobaterii (obvykle červený na + a černý na -), škrtnout o sebe a máte jiskru, se kterou můžete zapálit troud. Jestliže nemáte přímo startovací kabely, zkuste jakékoliv vodivé drátky. Můžete také použít montážní klíč na kola, kterým propojíte oba póly na autobaterii (položte montážní klíč na + a poté škrtněte o -). Nikdy nespojujte oba póly autobaterie na dlouhou dobu, vždy pouze krátce škrtněte (!!!!!POZOR!!!!! může dojít k poškození baterie a dokonce také k jejímu výbuchu!!! PROVÁDĚJTE POUZE V NOUZOVÝCH SITUACÍCH).
  • Klasické baterie a baterie z aparátů: Pří této variantě zakládání ohně budete potřebovat pouze dvě věci. Baterii a kousek alobalu nebo jiné kovové fólie (stříbrný obal od žvýkaček, stříbrný vnitřek z krabičky od cigaret, staniol od čokolády…). Z kovové fólie vyřízneme proužek o takové délce, aby nám dosáhl od kladného pólu baterie k zápornému. Poté proužek fólie přehneme napůl a vyřízneme takovým způsobem, abychom co nejvíce zúžili prostředek proužku (viz úvodní foto kapitoly). Když poté pomocí tohoto proužku propojíme oba póly baterie, začne se nám zúžený střed proužku zahřívat na takovou teplotu, která stačí na zapálení troudu. Pokud ale máme proužek třeba z krabičky od cigaret, tak tam už z jedné strany papír je, takže po pár okamžicích od propojení obou pólů baterie dojde ke vznícení (je to docela rychlý proces, takže mějte připravený troud, na který přenesete plamen od papírku). Jestliže máte silnější baterii než třeba tužkovou (1,5V), můžete založit oheň pomocí ocelové vaty (dá se koupit skoro všude, slouží hlavně k čištění). Stačí k tomu baterie z mobilního telefonu nebo 9V baterie. Opět stačí pouze propojit kladný a záporný pól baterie ocelovou vatou. Na ocelové vatě poté uvidíte „běhat“ spousty žhavých jiskřiček, od kterých snadno zapálíte troud.
ELEKTRICKÝ ZDROJ

CHEMICKÁ REAKCE

Oheň můžeme také založit pomocí chemické reakce. Chemických reakcí, které uvolňují teplo je určitě mnoho. Zabývat se ale budu pouze jednou chemickou sloučeninou a tou je Hypermangan, protože je snadno k dostání v každé lékárně.

  • Hypermangan: neboli Manganistan draselný (KMnO4), jsou malé fialovo-černé krystalky. Osobně ho mám v cestovní lékárničce, protože má antiseptické účinky. Můžete s ním (po rozpuštění ve vodě v určitém poměru) dezinfikovat oděrky na kůži. Jak ale pomocí Hypermanganu založit oheň? Kromě Hypermanganu budete také potřebovat obyčejný cukr. V poměru půl na půl opatrně smíchejte krystalky Hypermanganu a cukru. Poté třeba kamenem nebo klackem začněte silně „drtit“ tuto směs. Vlivem silnějšího tření této směsi dojde k chemické reakci a výsledkem je zažehnutí plamene. Poté stačí pouze přiložit troud a oheň je na světě. Dalším způsobem, jak založit oheň pomocí Hypermanganu, je chemická reakce s Glycerinem. Glycerin je součástí nemrznoucích směsí. Když zůstanete někde „viset“ s rozbitým autem, může se vám trošku Fridexu z auta hodit na zapálení ohně. Nasypte cca jednu kávovou lžičku Hypermanganu někam na kupičku a zakápněte 1 – 2 kapkami Glycerinu. Chvilku se nic zjevného dít nebude, ale po několika vteřinách dojde k chemické reakci, při níž dojde k zažehnutí plamene. Pak stačí přiložit troud a máte oheň…
  • Patrony: Další způsob rozdělání ohně je pomocí patrony nebo nábojnice. Dlouho jsem přemýšlel, jestli tu mám tuto variantu vůbec zveřejňovat. Manipulace s ostrým nábojem je dost velký hazard se životem. Rozhodl jsem se proto tuto variantu pouze nastínit. Doufám, že jste rozumně smýšlející lidé a nebudete tuto variantu zkoušet stylem „pokus – omyl“ (druhý pokus už nemusíte zažít) a v případě nutkání požádáte o radu zkušeného odborníka přes zbraně a střelivo, aby vám to dopodrobna vysvětlil. Takže stručně: Nábojnice obsahuje kromě střely a prachové náplně také zápalku, která má za úkol zapálit prachovou náplň nábojnice a tím dojde k vystřelení střely. Když tedy zápalka dokáže zapálit prachovou náplň uvnitř nábojnice, dokáže také zapálit troud. Přesný postup tu zveřejňovat nebudu. Sám jsem si tuto variantu osobně zkusil, ale pouze pod dohledem profesionála na střelivo a střelné zbraně. Tato varianta založení ohně je pro mne pouze takovou raritkou a vůbec tou poslední možností, jak založit oheň.
CHEMICKÁ REAKCE

PŘENÁŠENÍ OHNĚ

Abychom nemuseli při přesunech pokaždé zakládat nový oheň, můžeme si ho jednoduše vzít s sebou. Než se nám v nouzové situaci podaří rozdělat oheň, dá to někdy hodně práce a sebere nám to hodně cenné energie, kterou bychom mohli později potřebovat. Jednou z možností, jak si tuto situaci ulehčit, je přenesení již zapáleného ohně, nebo žhavých uhlíků.

  • Dřevokazné houby: Výborně se k tomuto způsobu přenášení ohně hodí dřevokazné houby (různé druhy Chorošů, Troudnatců atd.). Rostou zejména na odumřelých kmenech stromů a stromů napadených hnilobou. Do Troudnatce uděláme nožem důlek, do kterého vložíme kousek žhavého uhlíku. Houba nebude hořet žádným plamenem, ale bude pouze dlouhou dobu doutnat. Podle velikosti houby může doutnat i několik hodin. Vždy stačí pouze na žhavé místo v houbě přiložit troud a rozfoukat ho.
  • Přírodní podložka: Další způsob přenášení žhavých uhlíků je udělat si z čerstvých větví jednoduchou konstrukci, kterou pokladete čerstvými listy. Vznikne vám něco jako podložka nebo tác. Na tuto podložku dejte dostatečnou vrstvu hlíny nebo písku, která zabrání propálení nebo zapálení podložky. Poté můžete do vrstvy hlíny nebo písku dát žhavé uhlíky a přenést je tak na jiné místo. Je to sice těžší do ruky, ale někdy je to lepší varianta, než znovu zakládat nový oheň.
PŘENÁŠENÍ OHNĚ

Dřevokazná houba

Takto vypadá dřevokazná houba po dvou hodinách doutnání…

Dřevokazná houba

Rozdělávání ohně je dobré si předem nacvičit a osvojit techniky. Spousta technik není tak jednoduchá, jak se na první pohled zdá. Navíc si k tomu můžete příčíst i stres a nervozitu, která vás bude (více či méně) provázet v nouzové situaci.

Rozsáhlé požáry nad územín Portugalska

Závěrem této kapitoly bych chtěl upozornit na zvýšené riziko požárů při zakládání a manipulaci s ohněm. Vždy dbejte na bezpečnost. Nerozdělávejte oheň tam, kde může dojít k jeho nekontrolovatelnému rozšíření. Platí staré známé heslo „Oheň je dobrý sluha, ale zlý pán“. Aktuální velké požáry byly v Portugalsku a Kalifornii.

Rozsáhlé požáry nad územín Portugalska

V příštím článku si řekneme něco o vodě a dehydrataci…