Neplánované situace - OBSTARÁVÁNÍ POTRAVY

Neplánované situace - OBSTARÁVÁNÍ POTRAVY

Hledání potravy

V tomto článku se podíváme na to, jakými způsoby si můžeme v nouzové situaci opatřit nějakou potravu na přežití, vhodně ji upravit a prodloužit její trvanlivost.

Obsah článku

Hlad

Lidské tělo může sice vydržet i několik týdnů hladovění, ale již po několika dnech bez jídla se nám začínají objevovat jak projevy hladu, tak i psychické problémy. První, co nás většinou „odrovná“ v nouzové situaci je náš psychický stav. Pocit hladu našemu psychickému stavu nepřidá. Jak si tedy obstarat potravu? Na to se podíváme blíže v tomto článku.

Obstarávání potravy

Jak si opatřit něco k snědku?

Obstarání jídla můžeme obecně rozdělit na dva základní způsoby:

Sběr:
Sbírat můžeme jak rostliny, bobule, ovoce, tak i hmyz, hmyzí larvy, vejce…

Lov:
Lovit můžeme jak drobné hlodavce, ryby, tak i větší zvířata…

Při obstarávání potravy mějme na paměti, že výdej energie na sběr či lov by měl být vždy menší, než příjem energie z potravy. Je nesmysl se honit půl dne za nějakým malým hlodavcem a pak z něj mít dvakrát do pusy. Lepší je třeba při hledání trasy sbírat jedlé rostliny…

Sběr

Sběr je nejjednodušší a energeticky nejméně náročný způsob obstarání potravy.

Sběr jedlých rostlin:
Konzumací neznámých rostlin se vystavujeme riziku žaludečních potíží a možné otravě. Vždy je dobré si předem ověřit, jaké jedlé rostliny se vyskytují v místě našeho pobytu.
Konzumovat můžeme také například smrk, lekníny, lesní ovoce, houby. Spodní vrstva kůry smrku obsahuje hodně vitamínu C. Lekníny jsou jedlé od shora až dolů (semena, hlízy i stonky), jen semena leknínů jsou trošku hořká…

Test poživatelnosti rostlin:
V nouzových situacích můžeme většinu jedovatých rostlin vyloučit pomocí testu.
Rostliny, ze kterých vytéká bílá šťáva, okamžitě vylučte. To samé platí i u rostlin, které jsou cítit po broskvích či mandlích.
Testovanou rostlinou si jemně potřete vnitřek předloktí, tím zjistíte, jestli nedráždí kůži nebo zda nezpůsobuje vyrážku.
Poté vyzkoušejte reakci na rtech. Jestliže nepocítíte trnutí či pálení na rtech, zkuste rostlinu přiložit na pár vteřin na špičku jazyka. Poté zkuste kousek rostliny sníst a několik hodin vyčkejte. Jestliže se nedostaví nevolnost, průjmy a další nepříznivé reakce, je rostlina pravděpodobně jedlá.

Když jsem se bavil o sběru rostlin a plodů s Amazonským indiánem a ptal se ho, jestli je nějaký způsob, jak v džungli poznat jedlé a nejedlé rostiny, začal se smát. Já ho nechápal, proč se mi směje. Poté mi vysvětlil, že je to snad jasný, ne? Stále jsem nechápal. Poté mi to vysvětlil: „Vidíš ty opice a vidíš, co jedí? My jsme vlastně také opice, tak můžeš s klidem jíst to, co ony. Nic jedovatého nesežerou. Jo a jestli je uvidíš zdrhat, tak zdrhej taky, protože se blíží nějaký průšvih…“ Jak jednoduché, že? Někdy stačí opravdu jen pozorovat okolí…

Sběr hmyzu, larev, vajec:
V přírodě můžeme běžně narazit na mraveniště, staré stromy, pařezy, ptačí hnízda… Všechny tyto věci pro nás mohou znamenat možnost potravy.

V mraveništi můžeme najít mnoho larev mravenců. Tyto larvy můžeme konzumovat jak za syrova, tak je také můžeme třeba upražit na ohni, po této úpravě chutnají skoro jako oříšky :-). Pozor však na některé tropické druhy mravenců, jejichž kousnutí je velmi bolestivé a při větším počtu kousanců můžeme mít závažnější zdravotní problémy.

Pod kůrou starých stromů a ve starých pařezech se ukrývá mnoho různých druhů larev brouků. Larvy jsou velmi dobrým zdrojem energie, kterou budeme poté jistě potřebovat. Brouky, jako takové, doporučuji nekonzumovat vůbec. Většina z nich vylučuje obranné látky, které buď odporně páchnou a odporně chutnají, nebo mohou vylučovat i toxické látky (u nás např. Majka Fialová), které nám mohou přivodit závažné zdravotní problémy, někdy i smrt.

Výborně také chutnají i vosy a včely. Pozor však na žihadla. Najdete-li vosí hnízdo, spalte ho nejdříve ohněm. Vosám shoří křidélka a popadají na zem. Poté je zašlápněte, opatrně odstaňte žihadla (pozor, píchají i po smrti) a opražte… Z hmyzu chutnají asi nejlépe… Toto ovšem nedělejte v oblastech Afriky, Střední a Jižní Ameriky a okolo rovníkového pásu, kde žijí druhy útočných zabijáckých včel (Afrikanizované včely). Je to bohužel nepovedený experiment světových genetických vědců, který má na svědomí již pěknou řádku lidských životů.

Když budeme dobře pozorovat okolí, můžeme si všimnout i ptáků, kteří se v časových intervalech stále vracejí na to samé místo (ve stromech, v rákosí…). Zde je možnost sběru vajec či již vylíhlých holat. Vejce ptáků je vhodné tepelně upravit (třeba zahrabat do žhavého popela, napíchnout na klacek a ugrilovat, nebo uvařit ve vodě).


Kešu

Kešu

Zralé plody kešu. Dužina obsahuje výbornou sladkou šťávu. Dole ten cancourek je nám dobře známý kešu oříšek, který se po upražení a oloupání konzumuje.

Zpozorování, hledání a vybírání ptačího hnízda...

Zpozorovali jsme ptáka, který se vracel stále na to samé místo ve stromech…

Zpozorování, hledání a vybírání ptačího hnízda...

Vejce

A zadařilo se…

Vejce

Grilované vejce

Stačí nám k tomu vejce, úzký klacek, troška šikovnosti s naťuknutím obou konců vejcete a můžeme grilovat…

Grilované vejce

Vejce

Zahrabat do popela a počkat asi 20 minut a jídlo je hotové…

Vejce

Lov

Lov (hlodavců, ryb či větších zvířat) je další způsob, jak si opatřit něco do žaludku. Je to sice více energeticky náročnější způsob, ale při úspěšném lovu můžeme přijmout daleko více kalorií, než sběrem.


Lovit můžeme pomocí pastí, nebo si zhotovit různé primitivní zbraně.

Lov pomocí pastí:
Výhoda lovu do pastí je ta, že nemusíme někde číhat na svoji „oběť“ a můžeme se věnovat jiné činnosti.
Primitivních pastí existuje hodně druhů, jako např.: nášlapné, bodcové, padací, proutěné pasti na ryby, oka, jámy…

Konstrukce jednotlivých pastí si určitě každý najde na internetu, těžko se to popisuje slovy, lepší jsou instruktážní videa třeba na Youtube.

U pastí bych se ale rád trošku zdržel a to u způsobu kladení a výběru vhodného místa.
Při přípravě pastí si dáváme pozor na náš pach, který zvířata moc dobře cítí. Pasti se pokoušíme připravovat (kolíky, zářezy, oka…) vždy mimo místa, kam chceme posléze svoji past nalíčit. Svůj pach můžeme také částečně eliminovat tím, že si před přípravou pasti potřeme ruce nějakým přírodním materiálem (mech, jehličí, tráva, hlína, bobule, bláto…).
Pasti klademe na místa, kudy zvířata nejčastěji chodí. Určitě nepřehlédneme v lese vyšlapané pěšinky… Na tyto pěšinky se snažíme co nejméně šlapat a nezanechávat tam zbytečně svůj pach. Po nakladení pasti můžeme svůj záměr znásobit ještě nasměrováním zvířete do naší pasti. Nasměrování se provádí zapíchnutím zašpičatělých kolíků do země takovým způsobem, aby nám vznikl jakýsi velký trychtýř, který se zužuje směrem k pasti. Zvířeti přijde jednodušší běžet podél kolíků, než je složitěji přeskakovat a neví, že se řítí do pasti.
Pasti můžeme také opatřit zvukovým zařízením, abychom věděli, že se nám spustila past. Stačí nám na pohyblivou část ( lanko, větev…) přivázat třeba prázdnou plechovku s pár kamínky, která nás chrastivým zvukem upozorní na aktivaci pasti.
Pasti chodíme také kontrolovat, jelikož úlovek může rychle podléhat zkáze (hlavně v oblastech s vyšší teplotou a vlhkostí), nebo může být snadnou kořistí pro jiné zvíře.

Pakliže se nacházíme v okolí řek a vody, dobrou možností v nouzové situaci je rybolov. Past na ryby si můžeme snadno zhotovit z proutí, kde výsledkem je jakýsi proutěný koš, který má místo víka trychtýř, který směřuje směrem dovnitř. Ryby se snadno dostanou dovnitř, ale jelikož je trychtýř směrován dovnitř, nenajdou cestu ven. Do této pasti je vhodné umístit větší kámen, aby šla past ke dnu, jinak plave a moc ryb se nám tam nechytí. Nezapomeňme na pevné uvázání této pasti, může nám ji snadno vzít proud řeky…

Lov pomocí primitivních zbraní:
Výroba primitivních zbraní jako je luk a šípy nebo oštěp není nijak náročná. Základem je pružné a zároveň pevné dřevo (u nás třeba jasan).
Při výrobě luku začneme tím, že najdeme rovnou větev s průměrem asi 8 až 10 cm, kterou podélně rozpůlíme. Dohladka opracujeme střed (cca 20 cm), za který budeme poté samotný luk držet. Poté zúžíme zbylou část luku tak, abychom zachovali šířku luku a zužujeme pouze vnitřní část. Tímto docílíme dobré ohebnosti. Na tětivu můžeme použít např. lýko z vrby spletené do provazu, nebo také tkaničky od bot nebo padákovou šňůru (jestliže ji máme po ruce). Lýko na pletení provázku je dobré asi 10 minut povařit ve vodě s dřevěným uhlím z ohniště. Stává se potom více odolnější.
Na šípy je v našich podmínkách výborná třeba líska. Pruty vybíráme co nejrovnější. Případné lehké nerovnosti můžeme napravit nahřátím prutu nad ohněm a ohýbáním do požadovaného (rovného) tvaru. Hrot šípu (silnější konec prutu) ořežeme do špičky a částečně opálíme nad ohněm. Tímto dojde k vytvrzení hrotu a stává se odolnějším. Na hrot šípu můžeme také použít například vhodný ostrý, špičatý kamínek (pazourek), kosti upravené do špičky, malou čepelku od nože, nebo cokoli jiného, co nám udělá stejnou službu.
Můžeme si také vyrobit oštěp. Postup je cca stejný jako při výrobě šípu. Hrot oštěpu můžeme také křížem naštípnout a vytvořit si tak na konci oštěpu čtyři ostré hroty, které mohou znásobit šance na úspěch.
K oštěpu si můžeme vyrobit také Atlatl, který znásobí naši sílu při vrhání oštěpu. Jedná se vlastně o cca metrový klacek, který má na jednom konci udělaný jakýsi háček, který přesně zapadne do konce oštěpu. Tato technika vrhání oštěpu chce již trošku praxe.
Při lovu ryb oštěpem ještě mějte na paměti lom světla o vodní hladinu. Pakliže vidíte pod vodou plavat rybu a chystáte se ji ulovit oštěpem či šípem, miřte vždy kousek za ni. Hladina vody deformuje světlo a čím je ryba hlouběji, tím více musíme mířit za ni.


Detail hrotu šípu

Detail hrotu šípu

Hrot šípu vyrobený z kostí a připevněn lýkem palmy Babassu

Luk a šípy

Luk a šípy

Běžná zbraň Amazonských indiánů

Rybolov

Noční lov ryb pomocí oštěpu

Rybolov

Lov kajmana

Kajman se nám chytil do pasti (do oka)

Lov kajmana

Kajman

Chytit kajmana do pasti je jedna věc, udolat ho oštěpem je věc druhá… Nicméně hlad je hlad…

Kajman

Úlovek

Jak bezpečně manipulovat s úlovkem, vhodně upravit a prodloužit jeho trvanlivost?

Bezpečná manipulace s úlovkem:
Při manipulaci s úlovkem (zvláště pak s teplokrevnými zvířaty) bychom měli dbát zvýšené opatrnosti. Nikdy nevíme, čím může být zvíře nakaženo.
Po ulovení zvířete se nejdříve přesvědčíme, zda nevykazuje známky nějaké nemoci. Mělo by mít čiré oči, srst by měla být bez viditelných kazů (vyškrábané lysiny, boláky atd.), nemělo by mít také nějaké hnisající rány. Poté zkontrolujeme naše ruce zda nejsou někde poraněny. Do otevřených ran si snadno zaneseme infekci ze syrového masa. Poté je vhodné bez jakéhokoliv kuchání, řezání atd. dát ulovené zvíře do ohně a řádně opálit. Dost to tedy smrdí, ale společně se srstí, chlupy a drápy spálíme také veškeré parazity na těle zvířete. Poté můžeme zvíře vykuchat (vyvrhnout). Prostě z něj odstraňte vše, co uvidíte uvnitř. Oddělte také hlavu. Při manipulaci se syrovým masem je také vhodné použít nějakou ochranu na ruce. Latexové rukavice u sebe asi mít nebudeme (možná v lékárničce ano), ale stejně tak nám může pomoci igelitový pytlík nebo kondom. Stáhněte také kůži. Maso poté ve vodě řádně umyjte a odstraňte veškerou sraženou krev. Takto upravený úlovek je již připraven na tepelnou úpravu.

Tepelná úprava úlovku:
Vždy dbejte na dostatečnou tepelnou úpravu masa. Zvíře může být nakaženo vzteklinou, vnitřními parazity a Bůh ví čím ještě. Většinu zabijete teplem vyšším než je 65 stupňů Celsia. I tak raději upřednostňuji grilování nad ohněm než vaření ve vodě. Vařící voda má okolo 100 stupňů Celsia, oheň okolo 650 stupňů Celsia. Nekonzumujte mozek a vnitřnosti, obsahují největší počet vnitřních parazitů. Můžeme je použít třeba jako návnadu na další lov.

Prodloužení trvanlivosti úlovku:
Může se nám stát, že úlovek bude větší než co dokážeme za den sníst. V tomto případě syrové maso můžeme buď konzervovat kouřem, mrazit nebo sušit.
Konzervace kouřem:
Nad menším ohněm vytvoříme od země stříšku ze syrových větví a listů tak, aby nám co nejméně utíkal kouř mimo a zároveň nám nechytla od ohně. Maso zavěsíme do stříšky a udíme několik hodin. Výrazně tak prodloužíme trvanlivost masa.
Sušení masa:
Jestliže se nacházíme v prostředí, kde nám svítí slunce, můžeme dát maso sušit na sluníčko. Maso nakrájíme na co nejtenčí plátky, abychom ho měli co nejdříve usušené. Sušením prodloužíme trvanlivost. Sušené maso před spotřebou namočíme do vody a dále tepelně upravujeme.
Mražení masa:
Je to jednoduché. Jestli se nacházíme v oblasti sněhu a ledu, kde mrzne, zahrabeme maso do sněhu. Tady ovšem dáváme pozor na ostatní zvířata, mají také hlad a mohou nám náš úlovek vyčmuchat a sebrat.


Ulovený pásovec

Dejte přednost grilování nad ohněm před vařením ve vodě.

Ulovený pásovec

Sušení ulovené ryby

Vždy se pokuste udělat z úlovku co nejtenčí plát, výrazně zkrátíte dobu sušení.

Sušení ulovené ryby

Čištění ulovených ryb

Odstraňte veškeré šupiny, ploutve a vše, co je uvnitř.

Čištění ulovených ryb

Ulovená piraňa

Ulovená piraňa

Dávejte pozor na poranění při manipulaci. I škrábnutí o kost nebo ostré zuby se může snadno zanítit.

Závěr

Dlouho jsem přemýšlel, co k tomu všemu na závěr dodat. Napadlo mě jediné: Nic není tak jednoduché, jak se zdá. Jestliže se člověk dostane do situace, kdy si opravdu bude muset obstarat něco k snědku, aby přežil, určitě se u toho nebude cítit jako dobrodruh a lovec na super čundru, ale spíše jako trosečník v bezvýchodné situaci. Okolo nic jedlého neporoste, lov se nemusí vždy podařit a pasti mohou zůstat prázdné… Nicméně mějme na paměti, že lidské tělo vydrží bez jídla i pár týdnů. Opět je to jen naše psychika, která nám říká, že musíme jíst alespoň 2× až 3× za den. Naše tělo vydrží víc, než si myslíme…

Na úplný závěr tohoto článku bych chtěl upozornit, že lov zvěře, ryb atd. je bez povolení ve většině zemí zakázán. Věřím, že tyto informace použijete výhradně a jen v nouzových situacích a nebo tam, kde je tato činnost legální.