Výstup na Uhuru

Finální výstup na Uhuru peak začíná o půlnoci, takže většina turistů startuje totálně nevyspalá. Navíc problémy z výšky trápí skoro každého. Je problém do sebe dostat vůbec něco k snídani. Celá řada turistů se nakonec rozhodne skončit s výstupem během několika prvních minut. Důvodem brzkého vstávání je snaha stihnout východ slunce přímo na vrcholu hory. Tím pádem stoupáte celou cestu ve tmě. Fotky jsou tedy v tomto článku až ze sestupu. Ze začátku vás čeká rovnou kilometrové převýšení suťovým žlabem, který je čím dál prudší. To co budete nahoru stoupat hodiny seběhnete dolů pak za pár minut.

Suťoviska jsou čím dál více plná větší sopečných vyvřelin. Výstup v noci zpestřují čelovky velkých výprav, kdy to ve stěně vypadá jako kdyby tam lezly velcí světelní hadi. Při návratu je už pěkně vidět celá cesta i s Kibo hut uprostřed sopečné pustiny. Konečně se přibližujete hraně kráteru.

Konečně vystoupáte na hranu kráteru – na Gilman´s Point. Jste ve výšce 5 681m n. m. Na samotný vrchol už to tedy je jen nějakých 200 výškových metrů, ale víc jak dva kilometry daleko. Teplota klesá na –10 stupňů a vy si vůbec nepřipadáte jak na rovníku. Z původně velkého ledovce tu zůstaly už jenom ohlazené svahy a jen malé kousky ledu obzvláštňují jinak pustou krajinu.

Z Gilman´s Pointu následuje cesta po hraně kráterumezi sopečnými skalkami. Cesta už konečně vede jen zvolna do kopce, ale v této výšce je to i tak náročný pochod. Naštěstí v noci alespoň nevidíte cíl, který se totiž za světla zdá odtud ještě pěkně daleko.

Stále stoupáte nad plytkým kráterem a pomalu se blížíte k vyhlídce na zbytky ledovce. Těsně před opravdu finálním výstupem se k vám připojí trasa Mweka a turistů zase přibude.

Zbytky vrcholového ledovce jsou nejkrásnější části celé hory, protože jinak je okolo vás ne moc zajímavá krajina.

Finální výstupová cesta je opravdu pohodlná, ale v této výšce je už každý metr znát. Ledovec je nalevo, plytký kráter napravo a mezitím suť a malé skalky

V okolí vrcholku je pekelná zima dost fouká, ale vyplatí se vydržet co nejdéle a kochat se výhledy po východu slunce.

Po šesti hodinách výstupu konečně na vrcholu Uhuru – nejvyššího bodu Afriky.

Čekání na východ slunce je v zimě zde panující docela kruté. Po rozednění se vzduch konečně začíná ohřívat. Zpáteční cesta je už výrazně rychlejší zvlášť když se nebojíte seběhnout suťový žlab.