Výstup na Sinú, Bôr a Zákľuky

Trasa začíná na rozcestí Bielá Púť v Demänovské Dolině, v místní části Jasná. Poblíž je několik parkovišť a o kousek dál autobusová zastávka. Na okraji Jasné se rozkládá malebné jezírko, v jehož hladině se zrcadlí masiv Bôru – jeden z cílů dnešní výpravy. Než se tam však dostaneme, čeká nás nejdříve Ostredok a především Siná.

Z rozcestí Bielá Púť se vydáme po žluté k prvnímu cíli – vrcholu Ostredok. Vrchol je součástí relativně nízkého, ale přesto výrazného hřebene uprostřed Demänovské doliny, který ji rozděluje na dvě části. Po pohodlné cestě se rychle dostaneme na hřeben, ze kterého je výborný výhled na okolní hory i do údolí. Ovšem především kvůli tomu, že ani tomuto místu se nevyhnula kalamita, v jejímž důsledku je velká část svahů holá. Vpředu po levé straně je vidět Siná a dále vlevo navazující hřeben Bôru (mimo záběr). Hned na kraji hřebene je nově postavená rozhledna, která je zde ale jaksi trochu zbytečná a ještě pár let asi zbytečná bude než výhled z cesty zakryjí mladé stromky. Vzápětí mineme pomník neznámým bojovníkům a hned za ním je pomník Jána Švermy. Pár metrů za pomníkem je turistický ukazatel označující vrchol Ostredoku (1 167 m n. m.). Nejvyšší bod hřebene je ale ještě asi o kilometr dále a je zhruba o 40 metrů vyšší. V nejvyšším místě se nachází symbolický cintorín obětem Nízkých Tater. Za ním už se z cesty stane pěšina, která místy docela prudce klesá do údolí až k rozcestí Demänovská jaskyňa slobody ve výšce 850 m n. m.

K samotné jeskyni je to od rozcestí doprava po modré ještě asi půl kilometru. U jeskyně je parkoviště (minimálně v otevírací dobu jeskyně je placené) a zastávka autobusu. Pokud se chystáte pouze na Sinú, je zde ideální místo pro začátek výstupu. Stejně tak zde může být alternativní start (a cíl) celého okruhu. Jestliže jdeme z Jasné, není třeba odbočovat k jeskyni, ale rovnou budeme pokračovat po žluté do Sedla Sinej. Pěšina vede zpočátku hlubokou roklí kolem potoka a mírně stoupá. Postupně se sklon zvyšuje, v jednom místě je i řetěz. Ve vyšších polohách je les dost poničen vývraty a spousta stromů zde ještě leží na zemi (září 2018). Nebýt několika nápisů na padlých stromech označujících správný směr, snadno by se dalo ze stezky sejít mimo. Stromy je potřeba často přelézat, podlézat nebo obcházet. O kus výše se dostaneme na zcela odlesněný svah. Kolem úzké pěšiny, která je obrostlá vysokou trávou, různým bodláčím, ostružiním apod. už jsou stromy odklizené, ale v okolí je několik míst, kde stále leží velké množství stromů tak, jak padly. Začíná se otevírat výhled na okolní kopce, ale když si člověk uvědomí, že ještě před pár lety tu všude byly husté lesy, je to smutný pohled. Zhruba po jedné a půl hodině se konečně dostaneme do Sedla Sinej ve výšce 1 301 m n. m.

V sedle se vydáme doprava, stále po žluté. K vrcholu Siné je to už jen necelá hodina cesty a zhruba 260 m převýšení. Na hřebeni zůstal les zachován, ale přece jen je v některých místech nutné překonat vyvrácené stromy. Cesta pokračuje kolem několika skalních stěn, někde je jištěná řetězem. Po necelé půlhodině se dostaneme nad hranici lesa. K vrcholu zbývá už jen kousek strmým, travnatým svahem.

Na vrcholu, ve výšce 1 560 m n. m., je umístěn dvojitý dřevěný kříž s vrcholovou knihou. A samozřejmě je odtud úžasný výhled. Jak třeba na hřeben Bôru a Chopok, tak i na Liptovský Mikuláš a vodní nádrž Liptovská Mara. Při dobré viditelnosti je možné zahlédnout i Vysoké Tatry.

Na vrcholu Siné značená stezka končí a nezbývá nic jiného než se stejnou cestou vrátit do Sedla Sinej. V případě, že jste měli v plánu pouze výstup na Sinú, ze sedla dále sestoupíte až k Demänovské jeskyni svobody (opět stejnou cestou jako při výstupu). V opačném případě budeme pokračovat dále na Bôr, stále po žluté. Následující úsek mezi Sedlem Sinej a Poľanou je přístupný pouze v období od 1. 7. do 30. 9. Cesta na vrchol Bôru odtud trvá přibližně dvě hodiny. Stezka pomalu stoupá lesem, až zhruba po hodině chůze se ocitneme nad hranicí lesa. Rázem se nám otevře krásný výhled do okolí. Čím jsme výše, tím je působivější. Při pohledu zpět vidíme část hřebene, po kterém vede stezka a v dálce za ním Sinú.

Na vrchol Bôru ve výšce 1 888 m n. m. nás dovede poměrně pohodlná pěšina. Na vrcholu je triangulační tyč a o několik metrů dále dřevěný kůl. Hluboko pod námi je Jasná, jedno z největších lyžařských středisek na Slovensku.

Cesta pokračuje stále dále po hřebeni, po mírném klesání začíná opět stoupat. Před sebou po levé straně máme hlavní hřeben Nízkých Tater – Dereše, Chopok s lanovkou a sjezdovkami a v dálce Ďumbier.

Zhruba po sedmi stech metrech od Bôru vystoupáme na další, jen o několik metrů nižší a pravděpodobně bezejmenný vrchol. Spíše jen mezivrchol.

Po dalších asi šesti stech metrech dorazíme na další, tentokrát už regulérní vrchol. Zákľuky jsou s nadmořskou výškou 1 914 m nejvyšším bodem hřebene a také nejvyšším bodem dnešní túry.

Ze Zákľuk je to už jen necelý kilometr k poslednímu vrcholu této trase – Poľaně (1 889 m n. m.), oddělené mělkým sedlem. Netřeba připomínat, že i odtud, stejně jako z celého hřebene, se naskýtají parádní výhledy.

Nyní už nás čeká pouze neustálé klesání po žlutě značené trase až do Jasné. Na rozcestí u vrcholu Poľany se dáme doleva do Sedla Poľany, kde začíná sestup z hřebene. S trochou štěstí je možné přímo na stezce potkat i kamzíky. Přes rozcestí Tri vody a kolem Vrbického plesa (případně přes Jasnou) se vrátíme zpět do výchozího bodu, k rozcestí Bielá Púť. Podrobnější popis tohoto úseku (v opačném směru) je uveden v článku Výstup na Chopok a Skalku.