Výstup na Schafberg

Od vlakové stanice zubačky vyrážím po značkách Schafberg uličkami mezi domky. Chvíli se zdá jako malé bludiště, které mě vyvede do lesíka a k místní salaši, kde funguje malá restaurace se zahrádkou. Cesta je zpevněná, zpočátku zasypaná chrousty obecnými, a když docházím k soukromé chatě či salaši v 1000m, mění se cesta v turistický chodník vedoucí převážně bukovým lesem. Takto pokračuji až na louku s chatkami a výhledem na celé okolí i vrchol Schafbergu, který vypadá že už je na dosah. Tady se napojuje chodník od St. Gilgen. Přecházím nad mezistanicí zubačky a chodník se mění v pěšinku, kterou začíná střídat místy kamenitý terén. I stoupání se zvětšuje, ale pravidelnými kroky se posouvám stále výš a výhledy začínají nabírat na kráse. Cestou potkávám převážně české turisty, kteří už sestupují dolů. Dovídám se, že chata nahoře je zavřená, což by ani tak nevadilo, mám sebou spacák a počasí hlásí celý víkend hezky, tak si někam lehnu, jen to nebude s teplou večeří a čepovaným pivkem. Na vrcholu jsem ještě před sluncem západu a mám dostatek času se kochat panoramaty. Téměř všechny jezera mám jako na dlani a jde vidět i masiv Dachsteinu, nad kterým se tvoří bouřkové mraky. Chata otevírá až na začátek letní sezony, jinak je zavřená. místo na přespání volím místní vlakovou stanici, která je na rozdíl od chaty otevřená celoročně a topí se v ní. Ráno sice východ slunce zaspím, ale i tak je nádherně azuro. Dolů kousek sejdu abych odbočil a traverzoval celý vrchol. Potkávám stádo kamzíků a překonávám pár skalních míst, než dojdu k lehké ferratě. Sice překonám asi 50 výškových metrů skoro kolmo, ale ocelové lano a schody vytesané do skály dělají dobrou schůdnost terénu. Je fakt, že více bych si toto místo užil opačným směrem. úzkou pěšinkou se dostávám zpět do lesa a docházím k jezeru Mönichsee. Tady je ještě spousty sněhu, díky tomu jak se jezero zařezává do masivu hory. Na rozcestí se pak vydávám přímo dolů. Chodník strmě klesá a nedá nohám odpočinout, až dojdu k první malé chatě, kde se napojuji na zpevněnou cestu vedoucí až do obce St. Wolfgang. Cestou nahoru jsem měl možnost dobrat vodu jen jednou a to ve výšce 800m, kde cesta křižovala potůček, cestou dolů byla možnost až u malé salaše, kde bylo slyšet potůček. Jinak hora patří k suchým místům bez vody, zvláště v létě.

Zpočátku trochu kličkuji uličkami, ale nakonec mě cesta vynáší do lesa a míří k dnešnímu cíli

tenhle třícentimetrový brouček mě doprovázel ve velkém počtu hned za obcí.

louka s chatami, mezistanicí zubačky a vrcholem Schafbergu

kamzíci byli vidět až od louky nahoru

kopec na druhou stranu padá kolmo několik set metrů, pohled na jezero Attersee

pohled na stanici lanovky pod vrcholem, jezero Wolfgangsee a v pozadí Dachstein

… :-)

jezero Wolfgangsee, uprostřed špičatá hora Sparberg (o které tady taky píšu) a v pozadí Dachstein

kostelík a luxusní hotel v St. Wolfgang

u jezera se díky stínu drží dostatek sněhu i v květnu

závěrečné klesání do obce