Výstup na Refugio de Altavista

Východisko výstupu na sopku Pico de Teide je parkoviště (2 350m n. m.) na 40km Canadaské silnici, jen 2,5km od stanice lanovky. Odtud stoupejte zvolna po vozové cestě.

Po chvíli se vám otevře výhled na kterém je vidět vše podstatné z této túry: vrcholek Teide – Pan de Azucar „Homole cukru“, vrchni stanice lanovky, chalupa Refugio de Altavista, kde je možné přespat, pokud se necítíte, že byste tuto túru zvládli během jednoho dne, či chtěli být na vrcholu Teide na východu slunce a nakonec i zakulacený kopce Montana Blanca (2 750m n. m.)

Krajina okolo vás je typická sopečná barevná pustina hrající od bílých až po oranžové odstíny. Po zhruba desetiminutách narazíte na rozcestí, držte se nalevo, blíže k sopce.

Vozová cesta stoupá v zákrutech, které lze často zkrátit vyšlapanými pěšinami. Po víc jak půl hodině výstupu od parkoviště je už velmi pěkný výhled po krajině, která by ani Marsu nedělala ostudu. Přímo pod vámi je pešina v prudkém suťovém svahu, kolmá na vrstevnici. Ta rozhodně není dobrá na výstup, ale pokud máte zkušenosti s takovýmto terénem a budete se vracet stejnou cestou, ideální na sestup – seběhnete svah během pár minut – dobré boty samozřejmě podmínkou.

Parkoviště, respektive startovací místo túry vidět není, je schované za masivní sopečnou hromadou. Na obzoru jsou vidět zbytky bývalého kužele, které jsou od pohledu výrazně starší než sopečný materiál okolo vás.

Konečně se blížíte do plytkého sedla mezi Pico de Teide a Montanu Blancu. Je to velmi zajímavá oblast, kde se „válí“ spoustu gigantických kamenů, kterým se říká Huevos „vejce“ nebo bombas „bomby“. Nad vámi je i mohutný lávový proud, který doslova rozpůlil „červený kopec“

Výhled na sever není tak dramatický, zde z bývalého gigantického kráteru moc nezbylo. Je zde pouze vrcholek Risco de la Fortaleza (2 159m n. m.) „Pevnost“ většinou ještě čnící nad pasátovými mraky.

Zdejší sopečné vejce jsou opravdu zajímavé a některé z nich opravdu monumentální – největší zajímavost první části výstupu.

V sedle (2 725m n. m.), tzn. po vystoupaných 375 výškových metrech opustíte vozovou cestu vedoucí až na samotný vrchol Montany Blanca. Pokud máte chuť a čas, můžete vystoupat i na tento vrchol. Je to odtud už jen 600 metrů jedním směrem a 25 metrů výškových. Naše cesta však stoupá odtud prudce vzhůru podél mohutného lávového proudu. Po chvíli už budete mít celou Montanu Blanca jako na dlani.

Po půlhodině prudšího výstupu vystoupáte na malou plošinu plnou gigantických sopečných kamenů – Angličanův oddech, ležící už téměř ve třech tisícech metrů nad mořem. Ideální msto na vydýchání a svačinu.

Nad Angličanovým oddechem jdete částí, kde se daří i sporé vegetaci. Výhled do kraje je čím dál širší a teprve odtud je krásně vidět, že kaldera je opravdu pozůstatkem gigantického kužele.

Po nekonečných klikaticích konečně vystoupáte k Refugio de Altavista (3 260m n. m.). Pro ty, kteří vyrážejí na túru odpoledne, nebo si chtějí výstup rozdělit je to pro dnešek konečná. Pro ostatní, kteří mají výstup na jeden den jen místo na občerstvení.