Výstup na Praděd, Sokol a Lyru

Východiskem trasy je Karlova Studánka, malé lázeňské městečko nebo možná spíše vesnička, ležící v údolí uprostřed hlubokých lesů. Nabízí takřka kouzelnou atmosféru. Velká část lázeňských budov je ze dřeva a nebýt některých moderních vymožeností, člověk by si zde mohl připadat jako v jiném světě, v jiné době. Rozhodně stojí za podrobnější prohlídku, která vzhledem k malé rozloze městečka nezabere příliš času. Městečkem protéká Bílá Opava, pramenící vysoko ve svazích Pradědu a která nás bude provázet po velkou část výstupu na jeho vrchol. Nejdříve se ale napojíme na naučnou stezku s podivným názvem Muzeum Wide Web, vedoucí kolem umělého vodního kanálu ve svahu nad Karlovou Studánkou. Cestou mineme i umělý vodopád (shora z něj není moc vidět) a příjemnou lesní cestou dojdeme k silnici, kde se dáme doleva a po několika desítkách metrů odbočíme na stezku po které vede souběžně modrá a žlutá turistická stezka společně s naučnou stezkou Bílá Opava.

Máme před sebou jedno z nejkrásnějších míst celého Hrubého Jeseníku. Bílá Opava zde protéká hlubokým, poměrně divokým údolím a vytváří řadu peřejí a malých vodopádů. Cesta je zpočátku pohodlná, ale brzy začíná být náročnější. U rozcestí Na paloučku se cesty na nějakou dobu rozdělují, aby se po zhruba 1,5 km opět spojily. Zatímco modrá vede výše ve svahu a vyhýbá se náročnějším místům (ovšem zároveň také těm nejatraktivnějším), žlutá pokračuje stále kolem potoka a je plná dřevěných lávek a žebříků, v některých místech jsou i řetězy. Kousek před opětovným spojením s modrou značkou míjí i nejvyšší, 8 metrů vysoký vodopád.

Na rozcestí Nad vodopády Bílé Opavy se modrá a žlutá značka opět na chvíli sejdou, zanedlouho se však znovu rozejdou na rozcestí Pod Ovčárnou. Žlutá vede na Ovčárnu, odkud se dá již po asfaltce pokračovat na Praděd, ale lepší volbou je vydat se kratší a příjemnější cestou po modré k turistické chatě Barborka.

Od chaty pokračuje modrá značka již po asfaltové cestě k rozcestí U Barborky, kde odbočíme doprava a po červené pokračujeme až na rozcestí Praděd – rozc. Tato část výstupu je poněkud fádní, ale alespoň docela rychle utíká. Od rozcestí už zbývá pouze poslední kilometr k vrcholu Pradědu. Sice stále po silnici, ale už nad hranicí lesa a tak si můžeme užívat parádní výhled na okolní kopce.

Na vrcholu Pradědu, ve výšce 1 491 m n. m. stojí mohutný vysílač. Není sice tak pohledný jako ten na Ještědu, ale jistý půvab se mu nedá upřít. Součástí stavby je i restaurace a vyhlídková plošina ve výšce 80 metrů, přístupná pomocí výtahu po zaplacení vstupného. V případě hezkého počasí je seshora nádherný výhled nejen na Jeseníky, ale i na Beskydy a občas prý i na Vysoké Tatry, Malou Fatru nebo Alpy.

Kvůli výhledům ovšem není nutné utrácet peníze za vstupné na rozhlednu. I ze země je výborný výhled. Například jižním směrem na Ovčárnu, Petrovy kameny a Vysokou holi.

Dalším cílem je chata Švýcárna. Z vrcholu Pradědu jsou to k ní necelé 4 kilometry pozvolného klesání. Nejdříve zpět na rozcestí Praděd – rozc. a poté doprava po červené až k chatě. Před chatou stojí malá zvonička s pamětními deskami se jmény tragicky zemřelých horolezců pocházejících z tohoto kraje. V místní restauraci je poslední možnost občerstvení. Ve zbývající části trasy už je nutné se spolehnout pouze na vlastní zásoby nebo na to, co najdete v lese.

Na rozcestí u chaty odbočíme doprava po modré a konečně se zbavíme asfaltu. Modrá stoupá přes hřeben Malého dědu (1 368 m n. m.), ale nevede bohužel přímo přes vrchol, který je necelých 200 metrů od stezky a je tak pro běžného turistu nepřístupný, jelikož se nacházíme v NPR Praděd, kde je povolen pohyb pouze po značených stezkách. Ale i ze stezky je pěkný výhled na blízké i vzdálenější kop­ce.

Z Malého děda cesta klesá k rozcestí Černík, kde odbočíme doprava, stále po modré. Asi po 350 metrech je neznačená odbočka vlevo vedoucí na Kamzičí vrch (1 173 m n. m.). Díky tomu, že už jsme mimo NPR Praděd, můžeme si dovolit opustit značenou trasu a zdolat další vrchol, který sám o sobě sice není příliš zajímavý, zato o něco dál je několik skalisek, ze kterých je hezký výhled. Následně se vrátíme zpět na modře značenou stezku, stále klesající dolů. Brzy narazíme na širokou lesní cestu (zatím naštěstí ještě není vyasfaltovaná). Modrá pokračuje stále dolů, ale my se vydáme po této neznačené cestě, v mapách uváděné jako Silonová trasa. Nejprve mírným stoupáním a poté téměř po vrstevnici dojdeme až pod sedlo mezi Pradědem a Sokolem, kde ze Silonové trasy odbočuje doprava pěšinka vedoucí nahoru do sedla pod Sokolem.

V sedle odbočíme doleva, stromy se brzy rozestoupí a dojdeme k prvním skaliskům, odkud se naskýtá pěkný výhled. Zdálo by se, že jsme již na vrcholu Sokola (1 187 m n. m.), ale není tomu tak. Samotný vrchol je ještě o téměř 300 metrů dále a kromě malého dřevěného křížku není nijak nápadný. O dalších zhruba 100 metrů dále, o něco níže ve svahu, leží nejvýraznější dominanta vrcholu, Sokolí skála (na fotce níže je vidět pouze její malá část vyčnívající v dálce nad stromy na konci hřebene vpravo).

Sokolí skála je mohutná skalní stěna, vysoká kolem dvaceti metrů. Ale díky tomu, že je částečně „zapuštěná“ ve svahu, dá se na ní shora bez problému dostat. Ze skály je především výborný výhled na Praděd, ale stejně tak pěkný výhled je i na další vrcholy – např. Orlík, Medvědí vrch, Prostřední vrch a někde mezi nimi je i další dnešní cíl, Lyra.

Vrátíme se zpět do sedla mezi Sokolem a Pradědem a odbočíme doleva po zpočátku prudce, později mírněji klesající pěšině kolem Sokolí chaty, která nás dovede až k pohodlné Dřevařské cestě. Po ní se dáme doprava a obejdeme Prostřední vrch a Ostrý vrch. Občas se mezi stromy otevře hezký výhled po okolních lesích. Cesta nás dovede až k silnici 450 mezi Karlovou Studánkou a Vidly.

Pokud už toho máte dost, můžete se po silnici vydat ke Karlově Studánce. Pokud toho ještě dost nemáte, můžete zdolat ještě jednu méně známou tisícovku, Lyru. Přejdeme silnici a pokračujeme po lesní cestě, která se po několika desítkách metrů rozvětvuje do dvou směrů a obchází tak hřeben Lyry z obou stran. Zhruba v místě tohoto rozvětvení je třeba najít nenápadnou pěšinu vedoucí na vrchol. Lyra má vlastně vrcholy dva, jižní má výšku 1 086 m n. m., vyšší a oficiální vrchol je ještě o 6 metrů vyšší. Samotný vrchol není příliš zajímavý, nenabízí žádné výhledy a nebýt geodetické značky, ani bychom pořádně nepoznali, kde přesně je. Ale o kousek dál je několik skalisek, ze kterých je docela hezký výhled.

Z Lyry sestoupíme po pěšině vedoucí východním svahem, přejdeme Hraniční cestu a poté se napojíme na další neznačenou cestu. Po 1,5 km dojdeme k rozcestí s naučnou stezkou Muzeum Wide Web. V tomto místě je i krátká odbočka k poslední zastávce – Rolandově kameni. Jedná se o poměrně výraznou skálu s dřevěným křížem na vrcholu. Výhled seshora je částečně omezený stromy, ale rozhodně stojí za tu trochu námahy s výstupem. A nakonec už je před námi jen závěrečný sestup zpět do Karlovy Studánky, buď kratší variantou po některé z neznačených cest nebo delší variantou po naučné stezce Muzeum Wide Web.