Výstup na Pic de Casamanya

Možných výchozích míst je celá řada – Canillo, Ordino, Ansalonga, Arans a další. Pravděpodobně nejsnažší výstup na vrchol je z parkoviště, které je v sedle mezi městy Canillo a Ordino. Samotné parkoviště je ve výšce téměř 2 000 m n. m. a tak převýšení, které je nutno zdolat, není nijak dramatické. My jsme vycházeli z parkoviště, které je o něco níže směrem na Canillo a do sedla jsme museli jít zhruba 1 km po silnici. Provoz však nebyl nijak velký a při pohledu vzad jsme měli náš cíl jako na dlani.

V sedle již začíná turistická stezka. Nejdříve pozvolna stoupá lesem. Nad horní hranicí lesa se otevře výhled na okolní hory a údolí.

Zároveň je vidět i velká část cesty, která je stále před námi. Zdánlivý vrchol na fotce ovšem ještě není skutečný vrchol (vrcholy). Ten je zatím schován, resp. jeden z vrcholů trochu vykukuje mezi tímto zdánlivým vrcholem a bočním hřebenem.

Cesta pokračuje vyšlapanou stezkou po širokém hřebeni porostlém trávou, jehož svahy na obě strany zpočátku mírně, později prudce klesají. Ve vyšších polohách se začínají objevovat i skalní výchozy.

Po necelých dvou hodinách neustálého stoupání už je na dohled první vrchol – Pic Oest de Casamanya. Zatímco východní svah je stále porostlý trávou, západní svah je pokrytý kamenným mořem, které brzy přejde ve skalní stěnu. Na vrcholu je postavena kamenná mohyla a je odtud krásný výhled do všech stran.

Výhled z vrcholu severním směrem.

Stezka se na vrcholu stáčí k východu a klesá do sedla před Casamanya Mig. Při pohledu zpět ještě více vynikne rozdíl mezi jihovýchodním a severozápadním svahem…

… a při pohledu vpřed před sebou máme nejvyšší z trojice vrcholů – Casamanya Nord.

Nakonec ještě zpětný pohled na prostřední vrchol (včetně prvního vrcholu v pozadí). Stezka ho pouze obchází, ale i na něj se dá vystoupit.

Po vystoupání na Casamanya Nord se začalo rychle měnit počasí. Vítr přivál mraky, schylovalo se k dešti. Na druhou stranu jsme ale před sebou měli nádhernou podívanou – jedna strana hřebene zahalena hustými mraky, na druhé straně zatím ještě svítilo Slunce.

Stezka pokračuje dále přes vrcholovou plošinu do sedla Col d'Arenys, odkud je možné sestoupit buď východním směrem do Canilla nebo západním směrem po stezce, která se následně rozděluje do několika směrů vedoucích do různých městeček či vesnic v údolí. Kvůli zhoršujícímu se počasí a nutnosti dostat se zpátky k parkovišti, odkud jsme vyšli, jsme zvolili sestup stejnou trasou, jako jsme přišli. Sotva jsme se dostali k prvním stromům, přišla bouřka. Naštěstí byla krátká a brzy odezněla.

Při cestě zpátky do Canilla se rozhodně vyplatí zastavit u vyhlídky Mirador Roc de Quer. Vyhlídková plošina je umístěna na skále vysoko nad městečkem a naskýtá se z ní takřka letecký pohled do údolí pod námi.