Výstup na Parstleswand

Vhodným výchozím místem může být Plangeross, případně malé parkoviště mezi Plangerossem a Weisswaldem, stejně jako pro výstup na protější Hohe Geige. V obou případech je třeba nejdříve po některé z lávek přejít na druhou stranu říčky Pitze a napojit se na značenou cestu vedoucí kolem potoka Lussbach směrem na Kaunergrathütte (samotný Parstleswand se na ukazatelích objeví teprve až na posledním rozcestí pod vrcholem). Cesta vede na počátku prudkým svahem mezi stromy. Po vystoupání přibližně 150-ti výškových metrů se objeví první (a největší) vodopád. Postupně stromy ubývají, cesta již není tak strmá. U dalšího vodopádu přechází na druhou stranu potoka. Kousek nad lávkou je malá chata, sloužící zřejmě hlavně pastevcům krav. Nicméně je možné si zde s trochou štěstí i koupit něco k pití (dopoledne před chatou stála cedule s nabídkou nápojů a na střeše chaty stál místní pastevec a s dalekohledem dohlížel na krávy v okolí, při návratu v pozdním odpoledni už byla cedule uklizena a pastevec zřejmě pryč).

Nad chatou se před námi postupně otevírá krásné údolí. Po levé straně ho ohraničují vrcholy Hoher Kogel a Seekarlesschneid, po pravé straně svahy Parstleskogelu a daleko vpředu se tyčí dvojvrchol Watzespitze (též označován jako Waze), s nadmořskou výškou 3 532 m je nejvyšším vrcholem Kaunergratu. Stezka je nyní pohodlná, jen s malým stoupáním až k rozcestí ve výšce cca 2 180 m n. m. Zde budeme pokračovat rovně, stále směrem na Kaunergrathütte.

Čeká nás zdolání dalších asi tří set výškových metrů k následujícímu rozcestí. Na rozcestí se stezka rozděluje do dvou, přičemž obě vedou na Kaunergrathütte. My budeme pokračovat po stezce odbočující vpravo, po které lze dojít mj. i k jezeru Mittelberglesee. Kousek nad rozcestím je menši planina s chatkou (asi také pasteveckou), od které se naskýtá hezký výhled na protější hřeben Geigenkamm v čele s nejvyšší Hohe Geige.

Cesta nás dále vede do sedla ve výšce asi 2 700 m n. m., odkud je báječný výhled do všech stran – směrem k Mittelberglesee, na Geigenkamm a především na Parstleswand a Watzespitze. Zde se také odděluje trasa k Mittelberglesee. My budeme pokračovat stále k chatě Kaunergrathütte, od které nás dle ukazatele dělí ještě 2 hodiny času (ovšem bez započtení odbočky na Parstleswand).

Ze sedla znovu sestoupíme o necelých 100 výškových metrů k malému jezeru Mainzer See přímo na úpatí Parstleswandu. Na fotce to možná tak úplně nepůsobí, ale v reálu odtud vrchol vypadá docela hrozivě, až člověk začíná trochu pochybovat, jestli to není cíl spíše pro horolezce než pro obyčejného turistu.

Kousek za jezírkem následuje první trochu obtížnější úsek, v nejtěžším místě jištěný řetězem. Příkré stoupání stěnou je ale poměrně krátké a po jeho zdolání opět pokračuje pohodlná cesta s krásnými výhledy až do sedla Steinbockjoch ve výšce 2 960 m n. m., kde se nachází další rozcestí, konečně už s ukazatelem na Parstleswand, od kterého nás dělí posledních 30 minut. Ukazatel ukazuje, ale cesta k vrcholu kupodivu není nijak značena. Ze začátku je sice zřetelná pěšina, ta ovšem záhy končí a před námi je už jen „hromada kamení“. Občas je někde vidět kamenný mužíček naznačující vhodný směr, později už ani mužíčci nepomáhají. Naštěstí směr k vrcholu je jasný a brzy už je vidět i dřevěný kříž na vrcholu.

Poslední část výstupu (a poté sestupu) je druhým trochu náročnějším úsekem. Je nutné dávat si pozor, kam šlápnout, občas si pomoci rukama, ale za příznivého počasí a s trochou opatrnosti žádné větší nebezpečí nehrozí. Na vrcholu není příliš místa, ale výhledy jsou překrásné a stojí za to se tu chvíli zdržet a pokochat se jimi. Stejnou cestou – necestou se vrátíme do sedla Steinbockjoch. Za dobré viditelnosti to není problém, sedlo je stále vidět pod námi, ale při silné mlze by to mohlo být vzhledem k absenci značení docela dobrodružství.

Po návratu do sedla pokračujeme k chatě Kaunergrathütte. Cesta klesá napříč strmým svahem a rychle utíká. V poslední části je na několika místech jištěna lany. Během letní sezóny je možné se zde najíst, případně ubytovat. Mimo sezónu by měla být volně přístupná vedlejší malá chatka (bez záruky).

Od chaty je možné vystoupat na vyhlídku Plangerosskopf, případně do sedla Madatschjoch, nicméně v rámci jednodenní túry už by se to asi těžko stíhalo. Pokračujeme tedy dolů, směrem na Plangeross a po asi 1,5 km se dostaneme zpátky na rozcestí poblíž malé chatky, kde jsme při výstupu odbočovali doprava. Návrat na parkoviště nebo do Plangerossu už je odtud po stejné cestě kolem Lussbachu jako jsme stoupali nahoru.