Výstup na Parinacotu

Výstup na Parinacotu

Výstup na nádhernou sopku

Chci tam
Byl jsem tam
Hodnocení:Vynikající
Přelidněnost: Velmi malá
Obtížnost: Velmi těžká
Čas: 3 dny

Parinacota (6 342m n. m.) je považována za jednu z nejkrásnějších sopek Jižní Ameriky. Výstup na ní je možný jak z chilské tak bolívijské strany. Po technické stránce není výstup příliš obtížný, ale už to rozhodně není klasický trekový vrchol. Je potřeba výbava na ledovec. V tomto článku je popsaný výstup z bolívijské strany.

Obsah článku
Ubytování
Recenze

Vesnička Sajama s kostelíkem

Navigovat na mapě
4 238 m / 13 904 ft

Nejklasičtější výstup na sopku Parinacota začíná ve vesnici Sajama (4 250m n. m.) ležící pod stejnojmennou nejvyšší horou Bolívie. Před vámi jsou minimálně tři tvrdé dny, než vystoupáte na vrchol hory a vrátíte se zpět.

Vesnička Sajama s kostelíkem

Východ slunce nad Pomerape a Parinacotou

Navigovat na mapě
4 233 m / 13 888 ft

Díky vysoké nadmořské výšce vesnice se vám vůbec nemusí spát dobře. Málo aklimatizovaní turisté můžou trpět nespavostí či mít horečnaté sny. Přitom toto je nejnižší nocleh, který vás zde čeká. Na cestu si musíte zabalit také velké množství vody – není totiž kde dobrat. Spolu se stanem a další trekovou a horolezeckou výbavou budete mít určitě velmi těžký batoh, tak počítejte s pomalejším postupem.

Východ slunce nad Pomerape a Parinacotou

Výhled na Parinacotu

K samotné sopce je to ještě relativně daleko, přes 25 kilometrů pustou náhorní plání. Je proto lepší si alespoň na část cesty domluvit odvoz. Terénní auto vás posune o cca 15 kilometrů a dá se domluvit v cenách okolo 200bol. Cesta autem je krkolomná, ale ušetří vám hodně sil.

Výhled na Parinacotu

Výstup plání (Sajama v pozadí)

Navigovat na mapě
4 503 m / 14 774 ft

Auto vás vysadí ve výšce necelých 4 500 metrů nad mořem. Nyní vás čeká po zbytek dne pomalý postup vzhůru. Záleží, jak jste aklimatizovaní, ale s tou těžkou zátěží na zádech v této výšce budete stavět každou chvíli na nadechnutí

Výstup plání (Sajama v pozadí)

Cesta skalkami

Rychle se stmívá a večer fouká silný vítr tak zavčas hledejte místo na přespání ideálně někde v závětří. Dávejte pozor, ať nestavíte stan přímo pod skalními vyvřelinami, často zde padají kameny. Další možností je přežít noc v jednoduché útulně (5 145m n. m.) poblíž sedla mezi Parinacotou a Pomerape

Cesta skalkami

Cesta do sedla mezi Parinacotou a Pomerape

Ráno konečně nastává čas výstupu. Nejdříve je potřeba dojít do sedla mezi sopkami, kam vám to může trvat okolo hodiny. Záleží, kde jste večer postavili kemp.

Cesta do sedla mezi Parinacotou a Pomerape

Finální výstup na Parinacotu

Finální výstup ze sedla prověří vaši aklimatizaci. Mnoho turistů zde často končí svou pouť. Následuje nejobtížnější část výstupu – ledovec. (pokud nemáte svůj vlastní cepín a mačky, je možné vypůjčit v budce národního parku Sajama). Vlastní výstup po ledovci se zdá opravdu nekonečný. Důležité je neztratit naději.

Finální výstup na Parinacotu

Vrcholovka

Navigovat na mapě
6 295 m / 20 653 ft

Výstup je opravdu nekonečný. cepín držím oběma rukama za hlavu a zapírám se o něj. Šest kroků a odpočinek…stále dokola. Najednou stojím na kraji kráteru a vidím, že mi zbývají poslední metry. Ve 2:15 jsem na vrcholu. Jsem šťastný! Užívám si výhledy. Ve 2:30 začínám sestupovat. Krásné jsou výhledy na vedlejší Pomerape. V případě obejití vrcholového kráteru i na druhou stranu na jezero Chungará.

Vrcholovka

Osobní zážitek autora

Ztráta cesty při sestupu

Dolů to jde rychle, ani nezastavuji. Jen se divím, jak jsem to nahoru vylezl, ledovec je nekonečný. Cestou dolů pln nadšení a euforie nedávám pozor a scházím jinudy! Jsem na okraji ledovce a hůlky s vařičem nikde. Pomalu mi dochází, že jsem sešel do jiného sněhového jazyku na okraji ledovce. Náhle mi z nohy sklouzne mačka. Při jejím sundávání se mi začne odložený fotoaparát kutálet kamsi dolů. Rozběhnu se za ním a po pár skocích se na suti pod ledovcem pěkně natáhnu…ale mám ho. Nalevo ode mě, směrem kde leží mé odložené vybavení je příkrý skalní masiv. Ale na to abych ledovcovým jazykem vystoupal nahoru již nemám sílu. Rozhodnu se tedy traverzem projít přes vyvřelé skály. Dostávám se do nepříjemně exponovaného terénu, který je místy tvořen volnými balvany zamrzlými v ledu. Když jeden z nich oblézám, najednou se se mnou vytrhne. Padám po zádech na skalní římsu kousek pode mnou a kámen dopadá těsně vedle mě. Stehnem mi vystřelí do celého těla paralizující bolest, která ale naštěstí po chvíli poleví. Uleví se mi, když zjistím, že nemám nic zlomeného a můžu dál pokračovat. Lezu dál. Stále podkluzuji a padám. Kameny se na mě valí a suť podjíždí. Bloudím ve špatně prostupných úsecích, vracím se a zkouším nové cesty. Nakonec se dostanu k dalšímu ledovcovému jazyku. Vidím hůlky asi 50m nad sebou. Sundám krosnu a po čtyřech lezu nahoru…skoro tam už ani nemohu vylézt. Když se připravuji na sestup je už tma. Zapínám čelovku a začínám sestupovat. Fouká silný vítr, který mi do očí vhání sopečný prach a díky tomu toho moc nevidím. Cesta dolů proběhne celkem v pohodě, pár pádů, ale po sutí se jde/klouže dobře. Dostávám do pasu mezi obě sopky. Vítr stále fouká a zvedá oblaka prachu. Na úpatí míjím obrovské balvany, které se přede mnou zjevují v kuželu světla z čelovky jako nějaké přízraky. Naštěstí je trasa, kudy jsme ráno stoupali celkem zřetelná. Konečně nacházím stan – přežil jsem to!

Cesta zpět

Pokud nejste domluvený, že třetí den vám někdo dojede naproti, čeká vás více jak 25 kilometrová túra zpět náhorní plání. Je to velmi únavný den po předchozím výstupovém dnu. Naštěstí se můžete neustále kochat výhledy na Parinacotu a Sajamu.

Cesta zpět

Lamy a Parinacotu

Těsně před vesnicí Sajama můžete potkat spoustu lam, které jsou spolu s okolními vrcholy velmi fotogenické.

Lamy a Parinacotu

Články v okolí
Zajímavosti v okolí
Ubytování v okolí
Načítám
Chtějí tam
Chci tam
Byli tam
Byl jsem tam