Výstup na Galdhøpiggen

Dovolenou v Norsku jsme plánovali zhruba od března. V polovině června ovšem bum – padám z kola. Zlomená klíční kost, okamžitě operace, místo kosti titanová dlaha a šrouby a prý 3 týdny ortéza. Přesně za 3 týdny máme odjíždět. Norska se nechci vzdát, jsem ochotna slevit z náročnosti dovolené, ale chci tam jet. Tak hold na ten Galdhopiggen nevylezu no:-( Budeme se jen procházet…. napadá mě;-). První 3 dny ještě chodím s ortézou kratší treky (třeba na trolí jazyk – 25km), postupem času mi otrne a sundávám ortézu,nasazuji batoh (popruh jen na levé rameno) a v pátek 14.7.to podle počasí (hlásí azuro) vypadá na jediný hezký výstupový den na nejvyšší horu Norska.

Ve čtvrtek večer se přesouváme co nejblíže pod kopec a to do města Lom. Nocujeme kousek od závory u placené silnice, která vede na Juvasshytta (výchozí místo). Ráno za 80 NOK vyjedeme pár kilometrů po silnici k zmíněné chatě Juvasshytta do nadmořské výšky cca 1800 m. Zde na velkém parkovišti necháváme (gratis!!) auto. Počasí nám přeje – 2 stupně nad nulou a sluníčko. Do batohů balíme sedáky, lano (+ pro mě pro maroda mačky), protože se všude píše, že nahoru se chodí s průvodcem a ještě navázaní na laně. O průvodce zájem nemáme, vyrážíme sami.

Lyžařské středisko (téhož času v provozu) necháváme po pravé straně a vyrážíme po ne zrovna značené kamenné stezce. Sledovat se musí mužíci (malé mohyly). Před sebou vidíme lidi a tak jdeme zhruba za nimi. Ona tam jiná cesta ani nevede, takže pokud víte směr, zabloudit se nedá. Cesta vede nejprve po kamenech, poté se střídají kameny se sněhem. Asi po 20 minutách se před námi ukáže Galdhopiggen v celé své kráse plus další o něco málo menší vrcholy a také dlouhé sněhové pole. Nevidíme důvod se navazovat na lano a tak pokračujeme přes sníh po vyšlapané cestě dál. První část je skoro úplně po rovině, pak následuje sněhový kopec, v němž předcházíme skupinu vedenou průvodcem a jsme upozorněni, že je to nebezpečné jít nenavázaní (nejištění). Usmějeme se a jdeme dál. Po asi 200m se sníh mění ve skálu a trasa vede opět po kamenech. Konečně to trochu stoupá. 20 min po kamenech a jsme zase na sněhu. Prudký kopec na vrchol a jsme nahoře. Celkový čas na vrchol od Juvasshytta= 1h 40 min. (bylo nám řečeno, že to trvá 3h). Celá cesta byla vyšlapaná a jasná.

jedna z vrcholu

za ty výhledy to stálo :-)

Pár vrcholových fotek, svačinka a mažeme dolu. Vidíme totiž, co se valí nahoru – obrovské množství lidi, jdoucí navázaní na laně jako nekonečný had. Nechceme se s nimi potkat na sestupu po šutrech (úplně tak široké to zase není). Na cestu dolu si nasazuji mačky (když už je táhnu nahoru), abych zamezila tomu, že při sestupu na nemocnou ruku žuchnu. Nevidím sice důvod se na posledním sněhovém poli navazovat, ale přítel mě přesvědčí, že se budeme muset vyhýbat asi 300 lidem mimo vyšlapanou trasu. Což má pravdu, tak se navazujeme (spíš aby se neřeklo a abychom neprudili ty průvodce vedoucí turisty). Po cestě potkáváme navázané děti a dokonce jednoho mopse !! Kromě jedné, malinké, 3m hluboké trhliny se výstup tváří naprosto bezpečně a soudě podle lidí co jsme potkali, ho shledávám proto vhodný pro děti, důchodce i psy ;-) Celkově převýšení 700m nahoru, 700m dolu. Vyplatí se za hezkého počasí, protože výhledy jsou famózní. Na druhou stranu počítejte, že při hezkém počasí bude mít podobný nápad o výstupu i ½ norského národa – a že jich je ;-)

Cca 300m od Juvasshytta. Příště bych ale volila variantu z druhé strany hory, která vede z nadmořské výšky 1100 m.n.m. a je mnohem delší.