Německo

Velká cesta malého kluka na Šumavu

Mé první dobrodružství

Petr Dvořák
Napsal/a 3 článků a sleduje jej/ji 2 cestovatelé
(2 hodnocení)
Velká cesta malého kluka na Šumavu
Vloženo: 18.04.2019
© gigaplaces.com
Vhodné pro:
Dobrodruhy
Byli tam:

Šumava – pohoří s hlubokými černými lesy a krásnými jezery.

Rok 1983, letní prázdniny

Ledeč nad Sázavou

Tento článek je trochu jiný, přesto si myslím, že sem patří. Bude o mém prvním dobrodružství – o cestě, na kterou nikdy nezapomenu a kterou jiná už nepřekoná.
Už jako malého kluka mě můj dědeček často brával na různé cesty po republice. Na hory, do lesů, na výlety po hradech a zámcích. S rodiči jsem často jezdil na šumavský Špičák za příbuznými. Tam mě brával na tůry po kopcích můj strýc. Touhu po dobrodružství a cestách si v sobě nesu už od mala. Mám takový (zlo)zvyk, že neplánuji nic dlouho dopředu. Většinou se rozhoduji na poslední chvíli. Neplánuji místa, trasy, momentální dostupnost a situaci. Sleduji pouze počasí. Tím pádem se mi občas stává, že přijedu na místo a vše je jinak a musím improvizovat. A tohle mě právě baví. Mám rád pocit nejistoty a nechávám se rád překvapit i když je to překvapení občas nepříjemné. Tohle je pro mě dobrodružství.

Tenkrát bylo horké prázdninové léto, rok 1983. Mě bylo 12 let. Máma odjela za příbuznými na Šumavu a já jsem zůstal s tátou doma na Vysočině, v Ledči nad Sázavou. Měli jsme v plánu chodit na ryby a s kamarády jsme rajtovali na kolech nebo čutali mičudu. Jenže tátovi náhle zrušili dovolenou a musel do služby. A já zůstal doma sám. Přemýšlel jsem, co budu dělat. Celé odpoledne jsem byl s kamarády venku. Kolem šesté večer přišel táta z práce, připravil nějakou večeři a navařil mi na další den. Šel brzy spát. Já byl ve svém pokoji. Prohlížel jsem atlas světa a hledal místa, která bych chtěl vidět. Pak jsem četl nějakou knihu o horách. Hory, dobrodružství a cestování…o tom jsem snil už tenkrát. Venku už byla tma a mě napadla šílená věc, „Co kdybych ráno vstal a jel sám za mámou na Špičák?! Cestu znám, nikde se nemůžu ztratit.“ S tímhle nápadem jsem ze začátku spíš jen koketoval, ale po pár minutách jsem byl rozhodnutý. „Ano, pojedu tam. A pojedu SÁM!“ Byl jsem jak na trní. Tolik jsem se těšil… Byl jsem tak rozrušený, že jsem pak téměř celou noc nemohl spát. Potichu jsem si sbalil pár věcí a vybral jsem z pokladničky téměř všechny své úspory. Měl jsem tam kolem 350,–Kčs. Pro představu – tenkrát to byla asi čtvrtina platu mé mámy. Šetřil jsem si na novou hokejovou výzbroj. Moc jsem si ji přál. Ale s vidinou dobrodružství a cesty, kterou podniknu sám, bez dospělých, jsem na hokejovou výzbroj zapomněl. A vůbec mě to nebylo líto. Umíte si představit třeba dnešního kluka, který si šetří na nový telefon nebo Playstation a své úspory najednou utratí za cestování? Takhle jsem to měl tenkrát já.
Ráno táta vstal a před šestou odešel do práce. Já vstal hned po něm. V rychlosti jsem si vyčistil zuby, oblékl se a namazal si 3 housky se sýrem na svačinu do baťohu. Na kus papírku jsem tátovi napsal vzkaz, že jsem odjel na Šumavu. V 7 hodin už jsem seděl ve vlaku na Špičák a v ruce jsem svíral jízdenku. Čekali mě 3 přestupy. První ve Světlé nad Sázavou, druhý v Praze a třetí v Plzni. Na Špičák jsem měl přijet kolem 13 hodiny. Cesta probíhala hladce. Já seděl u okna a sledoval ubíhající krajinu. Modrá obloha slibovala další slunečný den a já měl úžasnou náladu. Akorát v Praze byl komplikovanější přestup. Musel jsem se dostat z Nádraží Střed (dnes Masarykovo nádraží) na Hlavní nádraží. Ale i tuto cestu jsem znal. Na hlaváku prodávali smažené pirohy s mletým masem a zeleninou. Pár jsem si jich koupil, abych doplnil zásoby. Samozřejmě jsem nezapomněl na malinovku, žvýkačku Pedro a pytlík ovocných bonbónů ? Dojel jsem do Plzně a tam mě čekal přestup poslední. Na nádraží mě zaujali trampské klobouky, které tam prodávali. Napadlo mě, že když jsem na cestách, jeden takový bych měl taky mít. Tak jsem si ho za 35 korun koupil. Byl mě sice větší a padal mi až na uši, ale mě to nevadilo. Byl jsem přeci cestovatel a cestovatel musí mít klobouk. Pak jsem nasednul do vlaku, který mě měl dovézt do úplného cíle na Špičák.

Za Klatovy se krajina začala už dost vlnit a na obzoru jsem viděl šumavské kopce. A já dostal další šílený nápad. „Vystoupím zastávku předem, v Hojsově Stráži – Brčálník a zbytek půjdu pěšky. Vždyť jsem to tam znal jak své boty.“ Teď už jsem nebyl rozrušený, ale přímo opilý. V Hojsově Stráži jsem tedy vystoupil, šel kousek lesem kolem trati a pak jsem se napojil na Rozvodskou cestu. Tam už jsem začínal stoupat na vrchol hory Špičák. Otevřeli se mě nádherné výhledy do krajiny. Viděl jsem až za Klatovy, dál jsem viděl masív Jezerní hory, Jezerní stěnu, pod sebou obec Špičák a kousek dál Železnou Rudu. Slunko svítilo, bylo teplo, vál mírný vánek a já byl v tu chvíli nevýslovně šťastný. Měl jsem pocit absolutní svobody, obrovského prostoru…kdybych měl křídla, stačilo je jen roztáhnout. Pak mi podklouzla noha a já si ji odřel do krve. „Asi nemám dobré boty.“ říkal jsem si. „Asi bych si měl ušetřit na ty vysoké pohorky, co mají ostatní, které potkávám, na nohou. A taky bych si měl ušetřit na ty turistické podkolenky a šortky.“ Představoval jsem si pak sám sebe, v pohorkách a podkolenkách a v tom velkém klobouku, s baťůžkem na zádech, jak si to vykračuju po horách a dospělí, kteří mě potkávají, říkají „Vidíte toho malého kluka v těch pohorkách, podkolenkách a klobouku, jak si tady chodí? To je ale pašák!“.
Cestu jsem si opravdu užíval. Došel jsem pod Jezerní stěnu k Černému jezeru, tam jsem si sednul na kámen a svačil pirohy. Bylo asi 17 hodin, když jsem se zvednul a zamířil si to už dolů k příbuzným. Mezitím se táta vrátil z práce a našel můj vzkaz. Okamžitě volal na Šumavu. Máma mu řekla, že tam nejsem. Všichni mě začali shánět. Máma plakala, měla o mě strach. To mě pak mrzelo. Hodně mrzelo. S tetou mě šla hledat ven, zatímco táta se strýcem obvolávali nádraží, jestli mě někde někdo neviděl. Mámu s tetou jsem potkal kousek od domu. Kupodivu jsem nedostal ani nářez. Máma byla ráda, že jsem živý a zdravý. A než jsme se za pár dnů vrátili domů do Ledče, táta stačil vychladnout. Ale domácí vězení na dva týdny a zákaz televize mě neminul. Jenže mě to bylo fuk. Byl jsem plný dojmů a emocí. Měl jsem za sebou dobrodružnou cestu. Úplně sám a zvládnul jsem ji. Byl jsem opravdicky šťastný. Moje klučičí duše byla plná nadšení a očekávání dalších dobrodružství.
Dnes vím, že jsem udělal volovinu. Vydal jsem se ve 12 letech sám, přes půl republiky. Spousta lidí měla o mě strach. Ale nelituji toho.
Na pohorky a podkolenky jsem si tenkrát neušetřil. Skončily prázdniny a trochu to vychladlo. Pak jsem začal mít spíš zájem o holky, pařby a kamarády. Pak jsem šel na vojnu a po ní přišla rodina. Ale po čase se mé touhy po dobrodružství a cestách opět ozvaly. Neztratily se. Pouze spaly. Znovu se rozhořely mé touhy a sny. A já si je opět plním.
Můžete mít tučné konto, velký dům a před ním luxusní káru. Ale opravdu šťastnými vás to neudělá. A pokud ano, pak je mi vás líto. Tyhle věci zestárnou, zešednou a časem zmizí. Ale zážitky a vzpomínky vám nikdy nikdo nevezme.

Cestování není nikdy otázkou peněz, nýbrž odvahy.

  • Paulo Coelho-

Černé jezero

Pohled z Jezerní hory

Černé jezero
Autor: Noname autor © gigaplaces.com

Pohled ze Špičáku

Pohled ze Špičáku
Autor: Noname autor © gigaplaces.com

Pancíř

Pancíř
Autor: Noname autor © gigaplaces.com
Zatleskej autorovi článku!
Sdílej to:

Články poblíž

Vzdálenost 3 km
Výstup na Špičák a Svaroh

Výstup na Špičák a Svaroh

Vzdálenost 7 km
Výstup na Ostrý a Velký Kokrháč

Výstup na Ostrý a Velký Kokrháč

Vzdálenost 8 km
Na kole na Großer Arber/Velký Javor

Na kole na Großer Arber/Velký Javor

Vzdálenost 10 km
Výstup na Debrník, Polom a Sklářský vrch

Výstup na Debrník, Polom a Sklářský vrch

Vzdálenost 21 km
Hauswaldská kaple

Hauswaldská kaple

Vzdálenost 22 km
Čenkova Pila

Čenkova Pila

Vzdálenost 22 km
Rejštejn

Rejštejn

Vzdálenost 23 km
Vchýnicko – Tetovský plavební kanál

Vchýnicko – Tetovský plavební kanál

Vzdálenost 23 km
Artické běžky na Šumavě 3. podání

Artické běžky na Šumavě 3. podání

Praktické informace

Díky!

Byl(a) jsi tam? Napiš recenzi tohoto místa

Hodnotilo již 2 cestovatelé

Byl(a) jsi tam? Napiš recenzi tohoto místa

Pro vložení recenze se musíš nebo

Mařek Miláček
25.04.2019 13:19
Petr Dvořák
18.04.2019 10:51
Světové TOP

Láká tě Česká republika? Tak na co ještě čekáš!

Cestovní pojištění

Dobré cestovní pojištění je naprostá cestovatelská nutnost ať už vyrazíte kamkoliv. Vyber si to nejlepší dostupné!

Akční zájezdy

Pokud máte na svých cestách rádi, co nejméně starostí využijte akční nabídky cestovních kanceláří a cestujte bez stresu.

Levné letenky

Začni svou vysněnou cestu tím, že si pořídíš tu nejlepší letenku za akční cenu. Je přeci zbytečné platit více.

Levné hotely

Vyber si v předstihu hotel dle svých představ. Nemusíš pak řešit na místě, že už je plno, nebo že se ceny zvýšily.

Akční průvodci

Vyber si z nabídky průvodců Lonely Planet za akční ceny, ať na své cestě nemineš nejlepší místa.