Vánoční Alphubel

Vánoční Alphubel

...aneb s bramborovým salátem na čtyřtisícovku

Chci tam
Byl jsem tam
Hodnocení:Výborný
Přelidněnost: Liduprázdná
Obtížnost: Náročná
Čas: 8:00 hod

Když trávíte s rodinou Vánoce v Saas-Fee, není takový problém vylézt přitom na čtyřtisícovku. Polezete tam rozhodně sami, nepotkáte ani nohu, jen se vám pravděpodobně stane, že budete jako my cestu nejen hledat, ale též prošlapávat…

Obsah článku
Recenze [1x]

Na první svátek vánoční

Pokud předpověď hlásí, že od 26.12. bude chumelit, nezbývá než vyrazit pětadvacátého...

Lyže, pásy, ledovcové vybavení, lavinové batohy. Děti necháváte v péči prarodičů (zdatných a stále aktivních lyžařů) – k radosti obou stran, jde veskrze o to uhlídat ten potěr, aby na sjezdovce nejezdil moc rychle. První lanovka ze Saas-Fee bohužel nejede dřív než v osm třicet, ale vyveze nás do výšky 2870 m. – na Längfluh. Ne, opravdu nemáme vyhráno a už vůbec to nemáme zadarmo, musíme odtud vyšlapat 1400 výškových metrů. Bude to celkem boj o čas. Potřebujeme se vrátit před setměním, což je v tuto roční dobu ve čtyři.

Ráno vyrážíme ze Saas-Fee

Ráno vyrážíme ze Saas-Fee

46.109108, 7.929712

Ten pes k nám nepatří, toho jsme podrželi kolemjdoucímu ochotnému nás vyfotit. Nechtěl s námi jít, i když jsme mu slibovali kariéru lavinového psa. Za námi v pozadí – ozářené vycházejícím sluncem – pěkně v řadě zleva – Alphubel – 4 206 m., Täschhorn – 4 491 m., Dom – 4 545 m., Nadelhorn – 4 327 m.

Alphubel, Täschhorn, Dom, Nadelhorn

Navigovat na mapě
4 440 m / 14 567 ft

Čtyři walliské čtyřtisícovky ještě na jiném záběru. Foceno den předtím ze stanice metra Mittelallain 3500 m.

Alphubel, Täschhorn, Dom, Nadelhorn

U Längfluehütte nandaváme tulení pásy

Začíme stoupat na trhliny Feegletscheru

Počasí už nemohlo vyjít lépe, má být celý den jasno, dokonce i lavinová předpověď klesla na stupeň 2. Odbočujeme ze sjezdovky na ledovec a navazujeme se na lano. Potřebujeme se držet podél skály, které dle půdorysu říkáme kalhoty, nikde nejsou vidět stopy, což je celkem nevýhoda, protože o to víc budeme muset koukat do mapy. Stoupáme vzhůru a směřujeme přímo pod hrozivě vyhlížející séraky, trhliny jsou úplně všude a dost nás zdržují. Zhruba od kóty 3300 je výstup strmější, nasazujeme na lyže haršajzny (to jsou takové mačky pod lyže, které se zapnou pod vázání) a hodnotíme se coby družstvo, že jsme je pořídili do výbavy, protože se s nimi stoupá o dost lépe.

Některé trhliny jsou vyloženě krásné

Navigovat na mapě
3 331 m / 10 928 ft

Tahle trhlina kupříkladu má díru uprostřed, takové jako oko, kterým je možno nejen hledět na slunce v pozadí, pokud procházíte přímo po sněžném můstku, ale též na východě tyčící se Allalinhorn (4 027 m.)

Některé trhliny jsou vyloženě krásné

Alphubel máme na dohled

Navigovat na mapě
3 331 m / 10 928 ft

Alphubel (4 206 m.) je poměrně dostupná čtyřtisícovka, je to ten sněhový „bobek“ v dálce a z tohoto místa k němu zbývá okolo osmi set výškových metrů.

Alphubel máme na dohled

Na haršajznách i z kopce

Je jedna hodina odpoledne, vystoupali jsme skoro tisíc výškových metrů, ale před námi je ještě čtyři sta. Víme už, že to nestihneme. Je čas otočit se na cestu zpět. Zvedá se vítr a nás čeká dost nepříjemný sestup v lanovém družstvu na lyžích. O tom, že bychom sundali pásy a rozjeli se každý sám, vůbec neuvažujeme, jednak je místy čistý led, takže nesundáváme ani haršajzny, jednak je tu takové množství trhlin, že si to prostě netroufneme.

A tak se tři lyžaři, kteří si mysleli, že sjedou dost ledacos, vydali na potupnou cestu dolů spočívající v plužení, občasném záseku, když se haršajzny kously do ledu a rádoby koordinovaném držení rozestupů tak, aby lano nebylo moc povolené (a nemotalo se úplně do všeho – do vázání, do hůlek, kolem nohou…), ani moc napnuté, což je ještě horší. Bramborový salát jsme si dali i tak – vybalili jsme ho z batohu v docela nepříjemném větrném poryvu, protože stylu je třeba dostát! Výprava plná výkřiků „MOMENT, NETAHEJ, NETAHEEEJ!“ byla i tak výtečná a stmelující jízda.

To je ale věcí na tom sedáku...

Navigovat na mapě
3 331 m / 10 928 ft

Ne, to nemám ledvinku, to je bederní pás od lavinového batohu a té šňůrce mezi nohama říkáme ocásek, když ho zapomenete navlíknout do popruhu, máte totiž ocásek („kouká ti ocásek“, „zastrč si ocásek“). Je tam z toho důvodu, aby zůstal člověku batoh na zádech, když airbag vystřelí… Ta strašlivá železa po stranách jsou haršajzny, nikomu se je nechtělo při dojezdu na sjezdovku už uklízet.

To je ale věcí na tom sedáku...

Články v okolí
Zajímavosti v okolí
Booking.com
Chtějí tam
Chci tam
Byli tam
Byl jsem tam