Túra přes Sedlo Šťastné

Okolní skály jsou pěkně osvětleny ranním sluncem. Je proto dobré se na cestu vydat brzy ráno a to nejen z důvodu bezpečnosti chůze po ledovci, ale i proto, abychom si užili první sluneční paprsky nového dne.

Za chvíli dojdeme pod samotný ledovec. Odtud nás čeká stoupání po sněhu a ledu. Samotné sedlo je z našeho pohledu spíše po levé ruce.

Těsně pod samotným sedlem se terén narovná a jdeme téměř po rovině. Za námi je pak vidět hřeben, který se zvedá z doliny říčky Akkol (Аккол).

Samotné sedlo je poměrně ploché a tak i výhledy přímo ze sedla jsou omezené. Přesto však před sebou můžeme vidět vrchol Iljas (Ильяс).

Jakmile dojdeme na hranu sedla, tak terén začne klesat a nám se otevřou výhledy na malá jezírka vytvořená tajícím ledovcem s nádhernými horami v pozadí.

Tak jak slunce stoupá po obloze, tak rozpouští ledovec, na kterém potom můžeme pozorovat malé potůčky. Právě ty napájejí jezírka, ke kterým jsme právě sestoupili.

Od jezírek je krásný výhled na okolní hory. Zde už není třeba příliš spěchat. Čeká nás jenom sestup po suti do samotného údolí.

Sestup ještě chvíli potrvá, ale můžeme se rozptýlit výhledy na bezmála čtyřtisícovou horu Džaniktu (г. Джаникту). Kousek od ní napravo je pak i vrchol stejného jména (пик Джаникту), který je ovšem nižší.

Zanedlouho sestoupíme do doliny řeky Karaojuk (р. Караоюк). Na protější straně jsou nádherné skály tvarované ledovcem, které by si určitě zasloužily bližší obhlídku.

Podle proudu řeky se můžeme vydat směrem k civilizaci. Cesta samotným údolím už dál není tak bohatá na výhledy. Zpočátku je chůze i poněkud nepohodlná, protože pěšiny nejsou příliš prochozené. Čím dále dojdeme, tím bude ale cesta příjemnější.