Trek po Kampánii

Trek po Kampánii

Zážitky z okolí Neapole, Vesuvu, Pompejí, Amalfi, Sorrenta a Capri

Chci tam
Byl jsem tam
Hodnocení:Velmi dobrý
Přelidněnost: Minimální
Obtížnost: Nadprůměrná
Čas: 1-2 týdny

V okolí Neapole se na jednom „plácku“ dá z větší části pěšky poznat neskutečný počet známých míst v relativně krátkém čase. Proč toho tedy nevyužít?

Obsah článku
Recenze

1. Den

Cesta z Neapole

Vyrazili jsme z Hostelu, kde jsme první noc přenocovali okolo pobřeží směrem k Vesuvu. Procházeli jsme jak přístavem, tak i obcemi z neapolského předměstí. Bylo zajímavé, jaká tam byla rozmanitost staveb. Nové bytové domy střídaly zbořeniny. Ve špinavých uličkách se z ničeho nic objevil obchod s elegantními obleky nebo se šperky. Každopádně nás překvapilo, do jaké až míry si Italové nechají znečistit své okolí a své domy nechají zchátrat. Z druhé strany jsme viděli jinou architekturu, než známe z domova. Až jsme se dostali z neapolského předměstí, pokračovali jsme podél silnice k Vesuvu. Pro projíždějící auta a autobusy jsme byli snad atrakcí. Je pravda, že turistu jsme tam pěšky nepotkali žádného. Možná proto na nás tolik mávali, jako by nám fandili. Nás tohle všechno omrzelo a tak jsme opustili cestu. Bylo možné se dostat na turistickou trasu lesem, národním parkem Vesuv. V místě odpočívadla jsme si za dohledu oltáře panny Marie povečeřeli a rozložili spacáky na spaní. Podle všeho jsme přespali asi 350 metrů pod vrcholem Vesuvu.

Zástavba v obci San Giovanni a Teduccio

Je zajímavé, jak obraz obličeje známého fotbalisty dokáže obohatit a zkrášlit místo jinak špinavé a plné odpadků.

Zástavba v obci San Giovanni a Teduccio

2. Den

Z Vesuvu až k Pompejím

Po přespání pod vrcholem Vesuvu jsme pokračovali až ke kráteru. Díky tak nedokonalé až dokonalé angličtině jsme si dohodli návštěvu bez placení. Pro to jsme byli šťastní, že jsme ušetřili 10€, které jsme mohli utratit za pizzu Margarita, kterou okolo Neapole nabízí na každém rohu. Dolů z kopce jsme viděli něco, co u nás nemáme. Pod Vesuvem byly svatební studia, jak z hollywoodských filmů. Obrovské komplexy v bílé barvě, travička zelená jako z obrázku a bazény tyrkysově modré. Asi se tam sjížděla smetánka za netradičními svatbami. Jen škoda, že okolí těchto komplexů působilo, jako skládka. Doslova! Je smutné, co Italové ve své zemi dovolí a dokážou :-( Cestou do Pompejí jsme dlouhou dobu nemohli najít místo, kde bychom mohli zastavit a uvařit si. Bohužel ani ta pizzerka dlouhou dobu nikde. Do toho začalo pršet. Nepříjemnou situaci vyřešil Ital, který se mne zeptal kam s těmi velkými batohy jdeme. Když jsem mu vysvětlil naše plány a aktuální situaci, tak nás, tři kamarády přijali k sobě na zahradu pod střechu. Jeho paní měla obchůdek a tak nám po domluvě a výběru uvařila ve svém domě těstoviny a boloňskou omáčku. Přívětivé jednání nás překvapilo a základní přátelská konverzace na nízké úrovně angličtiny potěšila. Po této zkušenosti jsme se přesunuli do města Pompeje. V podstatě jde o „nové Pompeje“ ve kterých se nachází turistická atrakce „ruiny starých Pompejí“. Jelikož už byl večer a my v husté zástavbě nenašli místo, kam složit hlavu, zaplatili jsme si kemp. Přespali jsme za 15€ na osobu v kempu Spartakus, který se nacházel asi 50 metrů od vstupu do ruin.


Pompeje

Navigovat na mapě
14 m / 46 ft

Jedno z mnoha zajímavých míst starých Pompeí

Pompeje

3. Den

Z Pompejí až k horám

Hned ráno po probuzení jsme se sbalili a šli navštívit ruiny starých Pompejí. Opět jsme měli štěstí. Jelikož byla první neděle v měsíci, nemuseli jsme platit vstupné. Odložili jsme krosny v depositu a tři hodiny se proháněli po tom kusu historie. Po návštěvě a obědu jsme vyrazili zbytkem předměstí až k horám. Ano, neustále píšu předměstí. To proto, že mezi Neapolí a horami je poměrně hustá zástavba. Na štěstí už nebyl v obcích takový nepořádek. Hned se šlo o něco lépe. Na konci dne nás čekala závěrečná stoupačka ke zřícenině hradeb a kostelíku Monte Pino. Místo s krásným výhledem hlídané kamerami pro svou historickou hodnotu bylo našim dalším útočištěm. Zde bylo tak první překvápko ve formě dvou volně se pohybujících koní. Jelikož měli ohlávku, tak nemohli být divocí. Jen se tam prostě volně pohybovali a nás překvapili ve chvíli, kdy jsme se soukali do spacáků. Byli zvědaví stejně jako my, ale na štěstí plaší.

Koně u Monte Pino

Navigovat na mapě
562 m / 1 844 ft

Překvapení u Monte Pino ve formě páru koní. Více, než o nás se zajímali o naše jídlo :-)

Koně u Monte Pino

4. den

Přechod hor

Po vyspání na Monte Pino jsme se rozloučili s koníky a vyrazili do kopců. Ve směru a Amalfi jsme vybrali tu nejkratší cestu, která se ukázala být složitější, než jsme zvyklí z českých nebo slovenských turistických tras. Cestičky a značení byly vytvořeny v roce 1972 a jejich stav odpovídal tomu, že je nikdo nikdy neudržoval. Špatné značení a vzhled cest zapříčinili občasné vracení se, nebo brodění se lesem na stezku o pár vrstevnic výš. Bohužel všechny trasy jsou značeny červenou. Pro to se dalo lehce odbočit jinam. Z druhé a pozitivní strany jsme šli po divočejší přírodě. Značené studánky byly v katastrofálním stavu. Na štěstí byly po cestě vytvořená napajedla. Oni tam totiž denně chodí pasáčci s dobytkem. Tam jsme si tedy mohli doplnit vodu a vyprat zapocená trika. Po přechodu kopců a lezení po svahu skal jsme se dostali na útes s kouzelným výhledem na obec Ravello. Bohužel jsme se tam nedotali. Ale určitě by stálo za prohlídku. Na onom útesu jsme se rozhodli přespat. Lákal nás totiž ranní výhled a snídaně s takovým výhledem za ranního svitu slunce. Klid nám v první chvíli přerušili divocí psi, kteří nejspíše ucítili vaření večeře. Na štěstí byli jen hladoví a ne agresivní. Další překvapení bylo obrovské stádo koz a ovcí spolu se třemi pasáčky. Ta situace byla na nejvýš směšná. Oni mluvili nějakým italským nářečím, my česky a přes to jsme si toho tolik řekli.

Útes nad obcí Ravello

Navigovat na mapě
360 m / 1 181 ft

Zde jsme se ubytovali. Ten výhled za to stál.

Útes nad obcí Ravello

5. Den

Den na Amalfínském pobřeží

Čekali jsme, že budeme za chvíli dole u moře. Opak byl pravdou. Dlouho to trvalo po stezce dolů k Amalfi. V Amalfi na nás čekaly úzké uličky a chodníky s tisíci schody. Nebojím se napsat tisíci, jelikož těch schodů je opravdu hodně. Když jdete dvě hodiny jenom ze schodů, tak to poznají i vaše nohy. Proto jsme po obědě ve formě pizzy Margarity, nečekaně, využili trochu času na odpočinek u moře na městské pláži. To byl jediný den, kdy jsme se v moři vykoupali. Z nedostatku času jsme zvolili možnost přejet po Amalfínském pobřeží do města Sorrento autobusem. Cesta stála 2,7€ a lístek se kupoval v obchůdku u pláže a parkoviště autobusů. Po dvouhodinové cestě busem s nádhernými výhledy jsme dorazili do Sorrenta. Tohle městečko nás okouzlilo úplně nejvíce. Uličky překrásné plné stánků s památným předměty. Výhledy na skalnaté pobřeží. V dálce Neapol a Vesuv. Tam to doporučuji každému, kdo by se rozhodoval, co v okolí stojí za to navštívit. V Sorrentu opět nebylo kam se schovat. Museli jsme proto zase zvolit možnost přespán v kempu. Bungalov stál 80€ na noc. Dražší, než v Pompejích ale o to prostornější.


Sorrento

Navigovat na mapě
52 m / 171 ft

Nádherný výhled na sorrentské pobřeží s Vesuvem v dálce.

Sorrento

6. Den

Capri

Po ranní kávičce jsme se ještě jednou prošli městem a pokračovali do přístavu. Trajektem v ceně 19€ jsme přejeli na ostrov Capri. Velkým zklamáním z nevědomosti bylo, že ostrov je celý skalnatý a není tam žádná pláž. Tedy když nebudu počítat krátkou kamenitou v přístavu. Procházka uličkami města Capri byla opravdu zážitkem. Při prodírání se mezi důchodci a Asiaty jsme měli možnost vidět, jak vypadá luxusní destinace. Každý hotýlek měl krásnou zahradu. Restaurace se střídaly luxusními butiky a parfumérkami. Po překonání davů turistu bylo prvním zklamáním nutné zaplacení vstupu na vyhlídku. Člověk by čekal, že vyhlídka je ve formě vlně přístupného městského parčíku. To ale do doby, kdy vás zastaví mládenec s nataženou rukou vyžadující 1€ za vstup na vyhlídku. Samozřejmě jsme ve vášni z fotografování zaplatili. Po odpočinku a tatrance jsme vyrazili zpět na kopec ke kostelíku ve městě Capri, kde se míjely neznačené turistické trasy. Nikde nebyla značka, ale mapa v telefonu navigovala dobře. Vylezli jsme si na nejvyšší kopec ostrova Capri, kde jsme vyhledali místo na spaní a utábořili se. Snídaně a večeře na takových místech s výhledem jsou největším trhákem našeho tripu po kousku Kampánie. Je to něco, co vytvářelo hodnotu této dovolené. Večeřet polévku za pozorování pobřeží a poslechu hnízdících mořských racků je moment, který si užije snad každý. Řekli jsme si, že tam nahoře je luxus oproti těm přeplněným uličkám tam dole.

Capri

Navigovat na mapě
326 m / 1 070 ft

Foto z placené vyhlídky.

Capri

Capri,2

Navigovat na mapě
326 m / 1 070 ft

Jediná pláž na Capri v přístavu. Pokud si budete chtít zaplavat, tak jedině z lodi. Mimochodem cesta na lodi okolo ostrova je v ceně cca 90€

Capri,2

7. Den

Cesta z Capri do Neapole

Po snídani jsme si vyšli zbytek kopce Monte Solaro a sešli na druhou stranu ostrova do obce Anacapri. Cesta byla v podstatně schůdnější než cesta z Capri, kde jsme musel na skále po čtyřech. V přístavu jsme si dali kafe, koupili lístky za 11,5€ na trajekt společnosti Caremar (nejlevnější) a vyrazili zpět do Neapole. Moc se nám nechtělo do špinavé Neapole. Ubytovali jsme se opět v Hostel Sun (najdete na facebooku) který je součástí sítě AirBaB za cenu 22,33€ na osobu. V hostelu jsme se setkali s příjemným a přátelským jednáním mladého personálu i hostů. Na balkoně jsme se setkali s Australanem, Portugalcem, Angličanem a slečnou z JAR. Opravdu příjemné setkání a pokec o každém z nich a jejich plánech. V Neapoli jsme měli celé odpoledne, tak jsme se dostali hlouběji do města. Uličky plné turistů a stánků s pamětními předměty byly velmi hezké. Je vidět, že kam chodí lidé, tam je to udržované v rámci možností. Ale jinde? Špína, odpadky a rozbitá auta. Jako tři chlapi jsme se nebáli do temnějších uliček. Žít bych tam opravdu nechtěl. Z druhé strany tam bylo vidět jiné soužití, než je u nás. Lidé mají dokořán otevřené byty v přízemí. Při chůzi jsem jim viděl do kuchyní i obývacích pokojů. Všichni se mezi sebou zdravili. Já zde v Prostějově po dvou letech ani neznám lidi z okolních bytů. Všude po okraji přístavu jsou jeřáby a oranžové plastové výdobytky značící práci na silnici a chodnících. Jen škoda že jsme tam neviděli jediný den žádného pracovníka, který by pracoval. Proto jsme se smáli že se Neapol rozpadá a na místo oprav se jen označí nebezpečná místa.

Závěrem

Shrnutí výletu.

Poznali jsme špinavé části města. Přešli jsme po špatně značených a neudržovaných stezkách. Potrápili se s volně žijícími zvířaty. Přesto toho nelitujeme. Nepoznat to, neměli by jsme zážitky a zkušenosti, o které se teď můžeme podělit. A jakékoliv trápení rozhodně stálo za ty krásné výhledy, které jsme měli možnost vidět a u kterých jsme mohli zároveň i přespat. Každý den jsme zažili něco, o čem jsme večer před spaním mohli hovořit. Ovšem pokud bych si měl vybrat, co nejvíce stálo za to navštívit, doporučil bych celé Amalfínské pobřeží a Sorrento. Možná ještě Capri. Vesuv bych určitě oželel.



Články v okolí
Zajímavosti v okolí
Booking.com
Chtějí tam
Chci tam
Byli tam
Byl jsem tam