Prohlídka divokého pobřeží Madeiry

Není žádnou výjimkou, že se především v zimních měsících vrcholky hor pokryjí během noci sněhem. Překonání horského sedla Encumeada pak může být pro auto s letními pneumatikami problematické. Naštěstí sníh ze silnice rychle mizí, a tak můžeme pokračovat po silnici ER110 k západním břehům ostrova. 

Podél západního pobřeží se táhnou dlouhé strmé stěny, které lze jen těžko překonat sestupem k pobřeží Atlantiku.

Není špatné počasí, je jen nevhodné oblečení. Tak už to v oceánu chodí. K západnímu okraji Madeiry se blíží prudká dešťová přeháňka.

Pohled na tuto osadu z vrcholu útesu je vskutku letecký. Lze se k ní ovšem dostat atraktivním sestupem po úzké stezce, případně lze použít mnohem pohodlnější variantu, sjezd a výjezd lanovkou.

Serpentiny nás zavedou dolů k oceánu do městečka Porto Moniz. I když jsou tu většinou vlny oceánu pěkně divoké, mezi útesy je postaveno koupaliště, v němž se lze bezpečně oddávat vodním radovánkám. 

V Porto Moniz se můžeme procházet podél pobřeží a kochat se přírodními živly. 

Roztodivné čedičové tvary pobřežních útesů jsou velmi atraktivní a často vytvářejí jakési kotle, ve kterých se „vaří“ a vztekle hučí voda, hnaná rozpěněnými vlnami oceánu.

Celé severní pobřeží ostrova je lemováno horskými štíty. Jejich vrcholky jsou často skryty v oblačnosti, která pak nešetří vláhou. Uprostřed ostrovních útesů vpravo se při pohledu od Porto Moniz skrývá Sao Vicente.