Přechod Totes Gebirge s dětmi

Přechod Totes Gebirge s dětmi

Čtyřdenní vysokohorská túra

Chci tam
Byl jsem tam
Hodnocení:Výborný
Přelidněnost: Minimální
Obtížnost: Náročná
Čas: 4 dny

Kompletní traverz Mrtvých hor s výstupem na nejvyšší horu Grosser Priel. Zážitek pro tři kluky (11, 8, 8) a jednu holku (10). Noclehy na chatách Welserhütte, Prielschutzhaus, Pühringerhütte. Koupání v jezeře Elmsee a spousta milých reakcí na naši výpravu. Konec července 2018.

Obsah článku
Recenze [2x]

Totes Gebirge

Navigovat na mapě
1 682 m / 5 518 ft

V Mrtvých horách jsem byla již předtím, jsou z Čech poměrně časově dostupné (4,5 hod. autem z Prahy). Udělat přechod tohoto pohoří s dětmi mě napadlo vloni, když jsem ho sama absolvovala. Základem plánu bylo zaparkovat jedno auto do cíle k Almsee a trasu vést směrem, kterým vychází menší převýšení. Dvě auta tedy, čtyři děti, dvě mamky. Děti zvládly celý přechod s přehledem, ale je pravda, že jsou to děti zvyklé chodit i trochu lézt. Druhou polovinu cesty jsem šla s kluky sama, protože Hanka si namohla koleno.

Totes Gebirge

1.den: Almtalerhaus - Welserhütte

7 km, 1000 m převýšení

Brzy ráno odjezd z Čech a na místě „škatulata“ s auty (časově je na ně třeba asi 40 minut; na startu i v cíli se dá bez problémů několik dní parkovat).
Almtalerhaus je hospodou, cesta začíná hned u ní. Děti dostaly polévku a než se stihly zmáchat v potoce, vyrazili jsme. Od parkoviště se vydáte podél potoka, asi po hodině dorazíte k zásobovací lanovce pro Welserhütte a od ní už se cestička malebně klikatí strmě vzhůru klečí. Když skončí porost, jdete sutí a skalkami zajištěnými řetězy.
Kluci nasadili hned na začátku takové tempo, že jsme se přirozeně rozdělili na dvě skupiny a tak již zůstalo.
Na chatě jsme byli o dvě hodiny dříve, než jsem plánovala, stoupání nám zabralo tři hodiny.

Cesta na Welserhütte

Cesta na Welserhütte

47.723511, 14.049255

Krásné počasí hned první odpoledne nám vydrželo celé čtyři dni, vlastně jsme celý přechod absolvovali v kraťasech a tričku.


Welserhütte

Welserhütte

47.723511, 14.049255

Moderní chata ve výšce 1700 m. V pozadí je vidět sedlo, ze kterého stoupáte na Grosser Priel. Ubytování v klasických lagerech, případně menších pokojích pro 8 – 10 lidí. S Alpevereinem máte slevu, počítejte nicméně, že utratíte za jídlo a pití, ono je obecně dobré v alpských chatách moc nepřepočítávat. V noci nás ze spánku vytrhla nečekaná příhoda, jedenáctiletý syn spadl z palandy, naštěstí se mu nic nestalo.

2.den: Welserhütte - Grosser Priel - Prielschutzhaus

8 km, 700 m nahoru, 1100 m dolů

Dvě a půl hodiny výstupu od Welserhütte na nejvyšší horu Mrtvých hor.
V posledním úseku cesty na vrchol je celkem exponovaný hřebínek s pěknými výhledy. Sestup k Prielschutzhausu znamená sejít přes tisíc výškových metrů poměrně strmě dolů. V horních partiích je cesta zajištěná kletrem (k přidržení), následuje suť a kamení, krátká sněhová pole, zhruba od kóty 1700 už jen příjemná lesní cestička až k chatě. Zabralo nám to dolů asi tři a půl hodiny, kolem druhé jsme byli na chatě.
Holky dorazily až k večeru, Hanka s bolestí v koleni, vypadá to, že s tím nepůjde jít. Začali jsme řešit možnosti. Pravděpodobný scénář na ráno: Hanka sejde do Hinterstoderu a pokusí se nějak dostat k autu, což bude vzhledem ke vzdálenosti a možnostem dopravy celkem bojovka, já dokončím s dětmi přechod dle plánu.

Nad Welserhütte

Navigovat na mapě
2 000 m / 6 562 ft

Páteční ráno. Stoupáme na Grosser Priel.

Nad Welserhütte

Nad Welserhütte

Nad Welserhütte

47.723511, 14.049255

Stoupáme na Grosser Priel. Jeden žebříček a nějaký kleter k přidržení. Na vrchol vede ještě normálka z druhé strany (ta, co jsme po ní šli dolů) a též ferrata (obtížnost D). Ferrata je vedená po skalním masivu poměrně strmě – systém žebříků střídaný dlouhými traverzy, zčásti v převisu, je celkem dlouhá (2100 m), slunce se vám při lezení celou dobu opírá do zad. Děti bych na ferratu nebrala, jednak je náročná na ruce, jednak by nedosáhly na mnoha místech na kleter.

Grosser Priel - 2515 m

Grosser Priel - 2515 m

47.717083, 14.064227

U kříže je třeba se vyfotit. Dobrý výkon, pánové.

3.den: Prielschutzhaus - Pühringerhütte

12 km, 750 m nahoru, 400 m dolů

Koleno se přes noc neumoudřilo, Hanka si sehnala „taxi“, jen ještě sejít k němu dolů. Adélka nakonec nechtěla mamku opustit, prý i proto, že by klukům nestačila, vzhledem k tomu, že tuto mladou dámu trochu znám, jsem přesvědčená o pravém opaku, rozhodnutí jsme nicméně nechali na ní.
Na druhou polovinu cesty se tedy vydávám jen já a kluci. Vloni jsem šla tento přechod v opačném směru, člověku to dodá úplně jiný komfort v rozhodování, když zná cestu.
Stoupáme do sedla mezi Brotfall a Spitzmauer příjemnou stezičkou klečí, poté už nastupujeme na dlouhý traverz náhorní plošinou, přes placáky vápence, drobné skalky a kamení. Nekonečná měsíční krajina. Celková délka dnešní trasy vychází okolo dvanácti kilometrů, což je v náročném horském terénu poměrně hodně. Žádný z kluků si za celou dobu ani jednou nepostěžoval, nasadili své obvyklé tempo horských tryskomyší.
Cesta je perfektně značená a občas z ní vykoukne trs kytičky. Šlapete přes Hohe Kogel (2070 m) a Rote Kogel, kde už začíná porost a kleč. Následuje prudké klesání, asi 300 výškových metrů, a to už jste kousek od chaty, poslední kilometr vede cestičkou po louce plné kytek.
Prý nás naše pověst předchází na chatách, dozvěděli jsme se od dvou skupinek, co jsme potkali na cestě. Uznalé pohledy a milá slova. Člověka to vážně potěší, zvlášť když má třetí den už hlavu jako balón z toho, jak ti kluci nezavřou pusu. Nejstarší jedenáctiletý k tomu valí napřed tak, že jsem mu nakonec naložila na záda všechny jeho a bráchovy věci, nepatrně to pomohlo.
Ve dvě hodiny jsme u chaty, na terasu vychází chatař a podává mi ruku na pozdrav. Připíjíme si s klukama limonádou a rovnou míříme k jezeru Elmsee. Máme celé odpoledne na odpočívání.
Na chatách mají pro tyto případy pro děti karty a pro mamky víno. Dá se u toho dobře přebírat fotky a psát na mobilu článek, nevadí, že to trvá, nemáte totiž nic jiného na práci. Kluci u karet děsně řvou, dostavil se čerstvý příval energie. Že bych si sedla vedle?


Pohled do sedla

Navigovat na mapě
2 395 m / 7 858 ft

Spitzmauer (vlevo) a Brotfall (vpravo). Tudy vede cesta od Prielschutzhausu na náhorní plošinu Mrvých hor a k Pühringerhütte. Od chaty Prielschutzhausu je to do sedla asi 600 výškových me­trů.

Pohled do sedla
Spitzmauer - 2446 m, druhá nejvyšší hora Mrtvých hor

Spitzmauer - 2446 m, druhá nejvyšší hora Mrtvých hor

47.695297, 14.06275

A takto je mám před sebou. Tady jdou vážně vzorně.

Sedlo u Spitzmaueru

Sedlo u Spitzmaueru

47.695297, 14.06275

Nastoupáno do výšky dva tisíce metrů. Porost zmizel. Před námi náhorní plošina.


Traverz náhorní plošinou

Traverz náhorní plošinou

47.695297, 14.06275

Kluci jdou vážně svižně, nestíhám fotit, nejstarší už má naloženo v batohu, aby neutíkal.

Příchod k Pühringerhütte

1 700 m / 5 577 ft

Chata je vidět až na poslední chvíli, ze skal nad ní jen odhadujete, kde se nachází. Je sobota, dnes tu budou mít plno.

Příchod k Pühringerhütte

Elmsee u Pühringerhütte

2 000 m / 6 562 ft

Zvažovala jsem, že sem dám decentní fotku jezera s okolní květenou, ale tahle je lepší. Voda v jezeře je pěkně studená.

Elmsee u Pühringerhütte

4.den: Puhringerhutte - Almsee

10 km, 1000 m dolů

Čtyři a půl hodiny dlouhý sestup. Kluci vstali bez mrknutí krátce po šesté, rychle sbaleni, s takovými vyrazím ráda znovu. K snídani hemenex. Pánvičky, na kterých nám to přinesli, si pamatuji už z před pěti let. U snídaně vedu řeč o tom, co to znamená mokrá skála, v noci totiž silně pršelo, takže „nebudeme závodit, zvlášť na žebřících a kletru…“ Překvapilo mě, jak špatně jsem si pamatovala, kolik těch žebříků tam nakonec bylo (minimálně deset), k tomu celkem dost zajištěných míst.
Kluci se vážně snažili, dokonce se sami koordinovali na žebřících. Mlha rychle vystoupala z údolí vzhůru a začínal další parný den. Přicházíme na cestu k jezeru, odkud nám jdou Hanka s Adélkou naproti. Výlet je u konce, myslím, že se povedl.



Články v okolí
Zajímavosti v okolí
Chtějí tam
Chci tam
Byli tam
Byl jsem tam