Lezba na Ortler (3905 m.)

Lezba na Ortler (3905 m.)

Horolezecký výstup na nejvyšší horu bývalého Rakouska-Uherska. Ledovcová túra.

Chci tam
Byl jsem tam
Hodnocení:Výborný
Přelidněnost: Minimální
Obtížnost: Extrémní
Čas: 3 dny

Nahoru jihovýchodním hřebenem Hintergrat, obtížnost III.UIAA/AD, v jednom místě IV.UIAA, dolů normálkou (AD-/PD+), ledové pasáže do 45°. Nocování na chatách Hintergrathütte a Payer Hütte. Z interní komunikace: „…superparádní víkend, byli jste skvělí, Volové…“ (Mezi Voly zahrnuta i já.) Bylo mi ctí, pánové ! Absolvováno 4.-6.8. 2017

Obsah článku
Ubytování
Recenze [1x]

Odjezd

Seznamovací výstup, rozhodnutí padlo.

Je nás sedm a máme v týmu dva psychology. To není záměr, oni se tím jednoduše živí.
Dále jsme tu tři ajťáci a máme též vrcholového manažera a francouzskou vědeckou pracovnici.
Tahle výprava se rozhodla zdolat Ortler. Někteří její členové se předtím vzájemně neznali, jedná se vlastně o jakýsi socializační výstup části party a příprava na zdolání vrcholů dalších a obtížnějších.
Plán je dán. Počasí se jeví nadějné až ideální. Ve čtvrtek po práci tedy vyrážíme z Prahy, dvěma auty, témata k hovoru nám evidentně jen tak nedojdou.
Nocleh máme zajištěný na půli cesty v Garmisch-Partenkirchenu, žádné řízení přes noc, žádné nocování na parkovišti, rozhodli jsme se to pojmout veskrze velmi kulturně.

Příjezd do městečka Solda a výstup k chatě Hintergrat

Pátek 4.8. 2017, odjezd z GaPa do Soldy, cca 4 hodiny cesty autem, pak šlapání.

Výstup k chatě je velmi snadný, cca 600 výškových metrů, po cestě vinoucí se do kopce, zpestřujeme si ho koupáním v jezírku těsně pod chatou. Ubytováváme se a jdeme se ještě cvičně podívat k nástupu, nějakých dalších 200 výškových metrů, abychom tam nebloudili potmě ráno. Večeře na chatě je pravým obžerstvím o čtyřech chodech, po ní připravujeme batohy a kolem desáté uléháme. Zatím to vypadá jako vydařený zájezd pro důchodce.

Hintergrathütte

Navigovat na mapě
2 658 m / 8 720 ft

Relax a porada večer před výstupem. Chata je schopna pojmout 70 nocležníků, spí se klasicky na palandách ve velkých cimrách. Objednání noclehu s polopenzí znamená, že dostanete obrovskou večeři (předkrm, salát, biftek a zákusek) a jednoduchou, praktickou snídani, bude vás to stát 50 Eur. Voda na chatě není pitná.

Hintergrathütte

Den výstupu - hřebenem Hintergrat k vrcholovému kříži

Sobota 5.8. 2017

Vstáváme v půl čtvrté, ve čtyři už stojíme před chatou se zapnutými čelovkami, sbaleni, nasnídáni a lačni vyrazit.
Je neskutečné vedro, bundy ani nenandáváme, za chvíli jsme zpocení i v tričku. Svižně stoupáme až k suti. To už jsme rozdělení, nás je pět, Karel s Pauline zůstali za námi, plánovali pomalejší tempo už doma.
V suti není radno ztratit cestu, jinak člověk začne sjíždět a shazovat kameny na ty pod sebou. Předbíhají nás dva staří pardálové bez helem (s nimi se vyměníme během cesty ještě asi třikrát). Nad sutí následuje ledovcové pole, docházíme tam dvě skupinky, nazouvají se do maček. Činíme totéž a navázáni vstupujeme na led. Oblékáme bundy, s přibývající nadmořskou výškou začalo pěkně foukat. Po chvíli už začíná nástup do skal a první lezení. Jsme jedna trojice a jedna dvojice a postupujeme pomocí průběžného jištění. Občas je třeba smyc, borháky jsou jen sporadicky, lezení je to celkem lehké, zvlášť pro ty zkušenější, jen jedno místo odpovídá IV.UIAA. Při výstupu je ale třeba počítat s jistou expozicí a padajícím kamením. Je také dobré dát si pozor, čeho se člověk drží.
Překvapivě už před devátou spatřujeme vrcholový kříž a přesně v devět jsme u něho.
U kříže si gratulujeme a blbneme. Z druhé strany přichází normálkou guide s dvěma klienty, paní je celkem hotová, ale usmívá se, podáváme jim foťák, respektive mobil, aby nás zvěčnili a jeden z psychologů začne radostně hýkat.

Východ slunce

Navigovat na mapě
3 469 m / 11 381 ft

Asi půl výškového kilometru pod vrcholem, něco málo po šesté ráno, před vstupem na sněhové pole, vykoukne zpod kopců a mraků…

Východ slunce

Nalezení na skály po přechodu ledovcového pole

Navigovat na mapě
3 669 m / 12 037 ft

K vrcholu nám zbývá asi 300 výškových metrů. Máme za sebou výšvih koutem (4.), je to místo dlouhé sotva pár metrů, co se týče jištění, dole je borhák, v půlce ve spáře smyčka a nahoře řetěz. Výše bude následovat další sněhové pole o sklonu kolem 40°, které vyžaduje nazout zpátky mačky a vyndat cepín.

Nalezení na skály po přechodu ledovcového pole

Pohled ze skal dolů na hřebínek a Vrcholový kříž

V devět hodin ráno jsme nahoře, kolem nás se honí mraky a máme štěstí, že jsme na vrcholu nějaký čas sami.

Pohled ze skal dolů na hřebínek a Vrcholový kříž

Sestup normálkou není žádná procházka pro výletníky

Na normálce, kterou sestupujeme, jsou trhliny jako prase (to se bohužel nedá jinak říct), přes některé dokonce nakladli kovové žebříky (to to pěkně skřípe v těch mačkách…). Jdeme navázáni všech pět na jednom laně a říkáme si, jak dlouho vydrží všemožné sněhové můstky vedoucí přes trhliny.
Asi po hodině dorážíme k bivaku Lombardi, odkud je třeba slanit, je to necelých dvacet metrů a míst na slanění je tam víc.
Ani zbylá cesta normálkou není úplně nenáročná. Lezecké pasáže za tři a také několik míst s řetězy, kde se člověk může zřítit pár desítek, někdy i stovek metrů. Na trojkovém hřebínku mi upadl cepín (helma v Allalinhornu, cepín tady, zřejmě v každých horách něco nechám…).
Před námi se objevuje Payer Hütte, je něco kolem druhé odpoledne a stále padají vtipy o tom, že to ještě slaníme dolů k Tabarettahütte pověstnou ferratou obtížnosti E.
U vtipů a povídání zůstalo i během celého odpoledne, zatímco jsme se ubytovali na Payer Hütte, kterou jsme měli objednanou na přespání, naloženi ve slunci před chatou popíjíme pěnivý mok.
K večeři dorazili i zbývající dva členové výpravy, utržili drobné fyzické a psychické rány, ale mluví. Prý potkali Čechy, co se chystají nocovat v tom bivaku. Není divu, zítra má být pěkně hnusně a zvládnout výstup nebude zřejmě jinak možné.

Na sestupu skáčeme přes trhliny, některé přelézáme po kovových žebřících

Navigovat na mapě
3 769 m / 12 365 ft

I normální cesta je celkem náročná vysokohorská turistika. Je zde velké množství rozsáhlých trhlin. Ve spodní skalnaté části na hřebeni Tabarreta je cesta zajištěna řetězy, před ní – v jedné kratší části je nutné přelézt skálu o obtížnosti II.-III.UIAA.

Na sestupu skáčeme přes trhliny, některé přelézáme po kovových žebřících

Nech tam ještě ty mačky

Navigovat na mapě
3 269 m / 10 725 ft

Na úrovni bivaku Lombardi je dobré ještě nechat si mačky, následuje slanění, po něm krátký firnový přechod, kdy nad námi duní ulamující se seraky. Pak už vede cesta do skal, k hřebínku výše.

Nech tam ještě ty mačky

Sestup do Soldy a návrat domů

Neděle, 6.8. 2017

Zbývá dodat už jen málo. V neděli jsme sestoupili dolů a odfrčeli do Čech. Krom vycházejícího slunce jsme ráno před snídaní sledovali tři postavy vracející se z vršku. Díky sociálním sítím se potvrdilo, že to byli oni bivakáři. Vzhledem k tomu, že se strhla bouřka, než stihli dojít dolů, pěkně si to ve skalách užili.
V oblasti se tou dobou vyskytovala ještě parta, co lezla Ortler severní stěnou, obtížnost TD, nebo-li Tres difficile (=very hard). To už je ale už úplně jiná písnička, tedy jiný výkon, hodný opravdového obdivu.


Články v okolí
Zajímavosti v okolí
Ubytování v okolí
Načítám
Chtějí tam
Chci tam
Byli tam
Byl jsem tam