Výlet na Komodo

Nejčastějším a také nejjednodušším výchozím bodem do národního parku je stále rychleji se rozvíjející městečko – Labuan Bajo. Na tomto místě se v posledních letech začaly stavět spousty hotelů a zdejší turismus (na rozdíl od jiných částí ostrova Flores) čeká v blízké době opravdový rozkvět.

Výlet do národního parku Komodo s profesionálními cestovními kancelářemi, které se dají najít i na internetu je možný, ale takové zájezdy jsou opravdu velmi drahé. Existuje však i podstatně levnější (a o dost dobrodružnější) řešení – stačí vyjít do ulic v Labuan Baju a místní obyvatelé vás začnou sami odchytávat. V každém druhém domě budou nabízet jednodenní i vícedenní výlety a díky konkurenci se dá docela dobře smlouvat. Je téměř jedno, se kterou místní „cestovkou“ se člověk vydá, protože nakonec budou všichni zájemci spojeni na stejné či podobné lodě (dle počtu). Na jedné lodi jsme tak všichni platili různou cenu (podle toho, kdo jak uměl smlouvat). My jsme zvolili výlet dvoudenní.

Následujícího rána jsme vyfasovali šnorchly a ploutve a vyrazili do přístavu, odkud jsme vypluli směrem na ostrov Rinca. Již samotná cesta poskytuje překrásné výhledy.

Projížděli jsme okolo mnoha menších ostrůvků, včetně ostrova Pempe, u kterého jsme se později téhož dne zastavili na koupání a šnorchlování.

Těsně u vstupu na nás čekala kostra buvola – zřejmě jako varování, že i takto velká zvířata jsou běžně na jídelníčku komodských draků. Opodál ve stínu bylo menší stádo, zatím ještě živých buvolů, válejících se v bahenní lázni.

V naší skupince z lodi bylo 9 lidí a k takovému počtu jsme dostali 3 zkušené průvodce, vyzbrojené holemi s rozdvojeným koncem (ve tvaru jazyka varanů), který slouží k odstrčení při případném útoku. Mezi prvními čtyřmi varany, které jsme potkali, patřili dva k těm větším jedincům.

Od hlavního průvodce jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí o životě varanů, ale i o dalších zvířatech, které jsme na ostrově spatřili.

Spatřili jsme také hnízdo varanů, které hlídala středně velká samička.

Nejvzdálenějším místem okruhu, který jsme šli, bylo místo s vodou, kde se ještěři poměrně často vyskytují, bohužel jsme tam ale žádného nepotkali. Místo toho jsme ale potkali divoká prasata a tabony oranžovonohé, což jsou velcí hrabaví ptáci, jejichž opuštěná hnízda používají právě varani jako hnízda vlastní. Je zde také docela zajímavý strom, na kterém jsou zavěšeny lebky zvířat.

Po cestě zpět jsme ještě narazili na stopy varanů a na jednoho drobnějšího jedince, který v parném horku odpočíval ve stínu stromů.

Kvůli nepříznivému proudu jsme museli trochu přeházet plán. Původně jsme měli přejet až k ostrůvku Kalong, který je v zálivu většího ostrova Komodo, kde jsme měli pozorovat kaloně (příbuzní netopýrům, ale mnohem větší), jak vylétají po západu slunce. Poté jsme v témže zálivu měli i přenocovat na lodi. Místo toho jsme nejprve zamířili zpět k ostrovu Pempe, kde jsme měli asi hodinu na plavání a šnorchlování.

Viděli jsme zde spoustu krásně barevných ryb a korálů nejrůznějších tva­rů.

Před západem slunce jsme popojeli jen pár set metrů k nedalekým mangrovovým porostům, což bylo další místo, odkud se dalo pozorovat kaloně.

Po západu slunce se obloha krásně zbarvila a my pak na horní palubě lodi čekali pár desítek minut na první kaloně, než začnou z mangrovů vylétat. Jejich velikost byla ohromná – ne nadarmo se jim říká létající lišky (flying foxes).

Postupně jich vylétalo víc a víc a celá paráda trvala více než půl hodiny, muselo jich tam být stovky tisíc a i když už byla téměř tma, stále vylétali další a další. To už ale kapitán lodi zavelel a museli jsme jet zpět k ostrovu Rinca, kde jsme v jednom klidném zálivu přenocovali. Létající lišky patřily k vrcholům celého dvoudenního výletu – byla to nepopsatelně nádherná podívaná.

Druhý den jsme vstávali brzy ráno a vyjeli jsme k ostrovu Padar, který se pyšní jednou z nejkrásnějších ostrovních vyhlídek vůbec. Samotné převýšení vyhlídky je sice jen asi 150m, nicméně v tom horku dá výšlap docela zabrat.

Na vrcholku se celý ostrov ocitne jako na dlani a jsou odsud vidět zátoky s krásnými plážemi, které často mění své barvy, dá se pozorovat pláž šedo-černá s tmavým sopečným pískem, klasická bílá, ale i růžová (zbarvená od červených korálů). Po většinu roku je ostrov suchý, pokrytý pouze suchou trávou a křovím, občas však po dešťové sezóně na krátkou chvíli celý zezelená. Dříve se varani vyskytovali i na tomto ostrově, ale to již díky nehostinným podmínkám zůstane jen minulostí.

Po návratu na loď jsme přejeli k mnohem většímu ostrovu Komodo.

Na tomto ostrově nám byli opět přiděleni tři průvodci a s těmi jsme se vydali na další okruh, na kterém jsme viděli několik varanů.

Přestože byli varani na tomto ostrově menší (v porovnání s ostrovem Rinca), hnízdo, které jsme zde viděli, bylo naopak mnohem větší.

Kromě varanů jsme narazili i na soustu jiných zvířat. Z těch drobnějších to byly menší ještěrky, či místní včelky, z těch větších například divoká prasata. Občas je dobré koukat i pod nohy, vyskytuje se zde i poměrně dost chřestýšů a sem tam i nějaká kobra – my jsme ale na žádné hady nenarazili. Není se ale třeba obávat, zkušení průvodci by je spatřili pravděpodobně dříve, než turisti.

U pláže na konci naší procházky se povalovalo okolo deseti místních jelenů (sambara ostrovní).

Poté jsme se lodí přesunuli na ostrově Komodo jen o kousíček dál, koupat se na pláži s růžovým pískem. I zde byla možnost šnorchlování mezi nádhernými korály. Bohužel se mi tady na foťáku nečekaně vybila baterka a žádné další fotografie jsem už nepořídil.

Poslední zastávkou našeho výletu, avšak jedním z vrcholů, byl tzv. Manta Point, což je místo v moři, kde se často vyskytují manty obrovské, což je největší druh rejnoka. Šnorchlování a plavání mezi 4–6m velkými mantami byl nezapomenutelný zážitek. V jeden moment jsem jich pod námi napočítal okolo osmi.

Manty nejsou člověku přímo nebezpečné a kdo se nebál trochu potápět, mohl se k nim přiblížit. Přestože nejsou nebezpečné, není radno je zbytečně dráždit – přece jen mávnutí ploutví takového monstra (vážícího tunu), dokáže s člověkem pořádně zamávat.