Jízda z Tupizy na Altipláno

Na severním konci města je malý vojenský check-post, kde budete muset opustit na chvíli vozidlo a vojáci postřikem „vydesinfikují“ kola džípů. Je to samozřejmě nesmysl, ale platí se za to poplatek, takže přilepšená pro místní úřady.

Na sever vedou hned tři silnice – do Potosi, Uyuni a naše vedoucí do San Vicente.

Naše prašná cesta se stáčí po chvíli na západ a prochází údolím, které v rudém skalním hřebenu vytvořila říčka Palala. Okolo nás jsou krásné zerodované skalní věže.

Řeka Palala výrazně mění svůj průtok dle ročního období a její koryto plné malých oblázků je zde pořádně široké. Místní křovinatá vegetace je cílem početných stád dobytka, převážně koz. Většina známých místních skalnatých útvarů jsou však až o několik kilometrů dále.

Na některých horských masivech je pěkně vidět, jak zde eroze skalních věží teprve začíná.

Silnička se po chvíli oddělí od koryta řeky a začne v zákrutách stoupat po bočním hřebínku výš do pustých kopců. Podél cesty čouhá z křovinaté vegetace nejeden kaktus.

Silnička konečně vystoupá do prvního sedla (3 720m n. m.), ze kterého jsou úžasné výhledy na pohádkový les barevných skalních věží El Sillar. Zde je většinou první oficiální zastávka na focení. Pokud vystoupáte cca 30 výškových metrů po pěšince na pahrbek nad sedlem, otevře se vám i krásný výhled zpět na celou vaši dosavadní cestu: nalevo je široké údolí quebrady Palala a přímo před vámi barevné hřebeny objímající ze všech stran Tupizu.

Okolo vás uvidíte spoustu kaktusů – některé zde dorůstají 2–3 metrů.

Nejkrásnější výhled je přímo dolů na barevné věže El Sillar připomínající více známý americký Bryce kaňon. Pěší výprava z Tupizy mezi tyto věže patří mezi nezapomenutelné zážitky /na rozdíl od Bryce kaňonu zde však nepotkáte ani turistu/.

Celá oblast údolí Palca je relativně rozsáhlá, takže obejít pěšky všechno během jednoho dne je prakticky nad lidské síly.

Silnice odtud dál stoupá několika zákrutami ve svazích pustého kopce směrem Altipláno.

Při pohledu zpět skoro až vyrazí dech extrémně zerodovaný svah, nad kterým vede tato silnice. Je vidět i první vyhlídkové sedlo a mini kopeček nad ním.

Po chvíli i poslední zbytky krajiny „Divokého západu“ okolo Tupizy mizí a džíp stále stoupá v pustých svazích až na vrchol tohoto hřebenu oddělujícího tyto dva světy.

Silnice vrcholí ve (4 365m n. m.) a pak hluboko klesá zpátky k řece. Kam až oko dohlédne, jsou vidět pusté hřebeny.