Hörnlihütte, tak blízko Matterhornu

Švýcarsko. Naše srdcovka. Pokolikáté již? Týden horských túr v Saas – Fee a Saas Grundu, luxusní počasí, ranní vstávání na východ slunce, překrásné výhledy, ticho a klid.
A druhý týden hurá do Zermattu, městečku v německy mluvící části kantonu Valais. Pro mnoho lidí Zermatt rovná se Matterhorn a mají pravdu. Tři dny v Zermattu, třikrát Matterhorn a pokaždé jinak.
 

• První den klasika – jízda zubačkou i chůze po svých k horskému hotelu a vědecké stanici Gornergrat nacházející se ve výšce 3 130 m. Krása, ale na náš vkus mraky lidí, „turisti“ v mokasínech, „turistky“ v balerínkách. Nic pro nás. Mizíme dolů tou nejméně frekventovanou cestou. 
  
• Druhý den ráno vyrážíme první zubačku v 7:30 na vrchol Gornergratu a to bylo panečku jiné kafe. Matterhorn bez mráčků, ukázal se nám v plné své kráse, přesně jak vidíme na pohlednicích, v katalozích či jinde na internetu. Až se nabažíme ranním tichem a divokým klidem uprostřed hor vyrážíme směr Schwarzsee, kde začínáme Matterhorn glacier trail s plánovaným cílem na Trockener Steg, celý trek se v zásadě točí kolem Matterhornu, krása, krása, krása!!! Z Trockener Stegu lanovkou na vyhlídkovou plošinu Klein Matterhorn, no dobrý, ale trochu zklamání, čekala jsem od toho více. 
  
• Asi jsem se rouhala, neb druhý den ráno jsem si chtěla zopáknout brzké ranní velehory, no a se 2 japonci jsem uvízla ve výtahu právě na onu zmiňovanou vyhlídkovou plošinu. Desítky minut uvězněni ve výtahu, bez signálu, ve tmě, nouzové zvonění nefunguje či na něj nikdo nereaguje. Po nekonečně dlouhých minutách se mi podařilo kontaktovat SOS linku, která nás dopravila nahoru na plošinu, ale zpátky po svých po evakuačních schodech. Uff… Huráá jsem dole. Pak se sejdu s dětmi opět u Schwarzsee a tentokrát je našim cílem nejvýše položená chata pod Matterhornem – Hörnlihütte (3 026 m n. m.), místo nástupu horolezců na své výpravy – cesta není nebezpečná, to vůbec, ale dávat pozor, kam se šlape, se každopádně musí, a tak téměř 1 000 výškových metrů stoupání není zadarmo. Ale dali jsme to, a jak pravila moje dcera „Je pod Matterhornem, tak je šťastná „. Hora se halila do mraků, tak v plné kráse jako při ranním výjezdu na Gornergrat vidět nebyla, ale propocená trika stála určitě za to. 
  

Před dosažením Trockener Stegu

I cesta může být cíl…

Cestou necestou schůdkami i žebříky

Chvílemi je tu trošku těsno..