Jízda po Going To The Sun Road

Historická silnice, začíná od McDonaldového jezera

Going to the Sun Road nabízí několik zastávek. Třeba k tomuhle krásnému Lavinovému jezeru, který je asi hodinu cesty od parkoviště.

Silnice je otevřená pouze pár měsíců. Nejčastěji od června do října než přijde sníh. Často pak zde silnice zapadá sněhem až do výšky 20 metrů.

Na této silnici jezdí tyto historické autobusy. Na silnici strážci nepustí jen tak někoho. Auto nesmí být delší než 6,4 m a širší než 2,43 m, jinak vás na Cestu ke slunci vůbec nepustí. Silnice je opravdu úzká.

V blízkosti kanadských hranic, jsou již hory ledovcového původu.

Nikterak hojně navštěvovaný park má hodně co nabídnout.

Skryté jezero. Název opravdu na místě. Člověk ho spatří až na samém konci.

Navracím se zpět

Tady jsem si to zamiloval

Po cestách po západozemí v USA jsem se ocitl v Montaně v samotném nitru Rocky Mountains, kde se nachází u Kanadských hranic národní park Glacier se svojí legendrání a historickou silnicí Going To The Sun Road. Je to jediná silnice, která mě může převést přes tento průsmyk. Začala se stavět v roce 1921 a slavnostně otevřená v roce 1932 a dodnes po ní jezdí tyto historické autobusy. Silnice je tak proslulá a známá, jako Route 66. Je otevřená nejdříve začátkem června a zavírá se během října. Byl jsem tu těsně před zavřením. Už na vrcholcích se začal objevovat sníh. Silnice tak u Logan Pass přes zimu zapadá sněhem až do výšky 24 metrů. Proto zprůjezdnit něco takového je hodně náročné. Silnice začíná u McDonaldového jezera. Je zde mnoho krámků, tak neváhat a nakoupit a potom hurá do hor. Zastavil jsem se na parkovišti a vyrazil k Avalanche Lake. Je to odsud asi hodinu. Sice pořád do kopce, ale nechá se to. Po cestě mě čeakjí malé vodopády a pak se objeví nádherné a čisté jezero. Navrátil jsem se a jak jsme vyjeli, tak nedalo dlouho čekat a otevřeli se mi pohledy na hory. To co jsem viděl nemůže žádný foťák zachytit. Je to asi půlhodinová jízda, kterou jsem si užíval každým kilometrem. Potom jsem se dostal k Logan Pass. Těžké zde zaparkovat – malé parkoviště. Vyrážím se podívat na Hidden Lake. Jak jinak než tím, že jdu do kopce, ale zpětný pohledy na průsmyk jsou neobyčejnou odměnou. Dostávám se k jezeru Hidden. Dolů k němu už nejdu, protože mě čeká ještě přejezd. Národní park Glacier patří k nejkrásnějším místům co jsem spatřil zde. Jeho velkým plus je, že zde není veliká návštěvnost.